AVPO ČR nastavuje laťku transparentnosti pro neziskovky

AVPO je asociace, která sdružuje nestátní neziskové organizace. „Máme více než 100 členů a poskytujeme jim podporu při rozvoji – sdílíme informace, upozorňujeme na zajímavé akce, nabízíme vzdělávání a také zastupujeme jejich zájmy směrem k veřejné správě a legislativě,“ říká viceprezident AVPO ČR a metodik hodnocení spolehlivosti Aleš Mrázek. V praxi to znamená dvě role zároveň: servis pro členské organizace a hlas sektoru v debatách o pravidlech a podmínkách pro neziskovou práci.

V neziskovém sektoru hrají roli hodnoty a motivace, jenže bez důvěry se celý sektor může rychle zhroutit. „Transparentnost je naší hlavní hodnotou… na důvěře, která z ní vyplývá, je neziskový sektor postavený. Neziskové organizace nepřežijí, pokud nebudou mít důvěru lidí – dárců, podporovatelů, partnerů,“ shrnuje Mrázek.

Důvěra ale nevzniká z hezkých slov. Vzniká z informací, které jsou dohledatelné, srozumitelné a aktuální. A pro firmy je transparentnost klíčová i reputačně: partnerství s organizací, která neumí doložit své přínosy, úroveň řízení a práci s penězi, může přinést víc rizik než užitku. AVPO ČR proto převádí důvěru z roviny dojmů do roviny ověřitelných standardů.

AVPO ČR pracuje se dvěma úrovněmi: členstvím v asociaci a Značkou spolehlivosti. Členství je podmíněno splněním podmínek, které se týkají hlavně transparentnosti – a to nejen na papíře.

„Když se k nám organizace přihlásí, zkontrolujeme, jestli splňuje podmínky. Pokud ne, domlouváme se, co a jak doplnit nebo změnit,“ vysvětluje Mrázek. Základní logika je jasná: organizace má plnit zákonné povinnosti, ale AVPO ČR jde i nad rámec tohoto minima. Sleduje například, zda neziskovka ukládá dokumenty do veřejného rejstříku, zveřejňuje výroční zprávy, má funkční web a na něm jasné informace o tom, co organizace dělá a jaká je její struktura.

AVPO ČR zároveň naráží na opakující se problém: často nejde o velké skandály, ale o „základy“. „Největším zádrhelem bývá veřejný rejstřík. Máme šest forem neziskových organizací a každá má povinnosti trochu jiné, spousta z nich v tom nemá dostatečný přehled,“ popisuje Mrázek. Dobrá zpráva je, že většina nedostatků se dá doplnit – a AVPO ČR na to organizacím dává čas a nabízí pomoc.

Existují ale i situace, kdy je stopka jednoznačná. Typicky tehdy, když činnost není skutečně veřejně prospěšná nebo když je „nezisk“ jen zástěrka podnikání. Mrázek to ilustruje s nadsázkou: pokud se organizace zaštítí dětským táborem pořádaným dvakrát do roka, ale jinak po celý rok provozuje klasický komerční byznys, s filozofií AVPO ČR se míjí. Podnikání může být doplňkové, nesmí však převálcovat hlavní poslání.

Členství ani reputace nejsou jednou provždy. AVPO ČR provádí pravidelné kontroly – „Naše členy kontrolujeme, zda i nadále plní podmínky. Procházíme rejstřík i výroční zprávy… je to průběžná kontrola,“ uvádí Mrázek. Vedle toho asociace přijímá podněty od členů i veřejnosti a v krajních případech umí členství pozastavit nebo ukončit.

Zásadní nástroj AVPO ČR směrem k dárcům a veřejnosti představuje značka „Prověřená veřejně prospěšná organizace“ neboli Značka spolehlivosti. „Je to náš hlavní produkt… takové žluté logo, které organizace může používat. Získat jej může jen pokud uspěje ve skutečně hloubkovém hodnocení,“ říká Mrázek.

Důležité je, že značka není podmíněná členstvím v AVPO ČR – ucházet se o ni může v principu jakákoliv nezisková organizace. Aktuálně ji má 39 organizací a zhruba polovina z nich je zároveň členy AVPO ČR. Počet držitelů se dlouhodobě mírně zvyšuje – asociace to považuje za „zdravý stav“, kdy je značka rozšířená, ale zároveň nepůsobí jako formální razítko pro každého.

Proces získání značky není jen o „dodání papírů“. Organizace připraví rozsáhlé podklady, následuje návštěva hodnotitele a vzniká hodnoticí zpráva včetně doporučení. Na základě této zprávy o udělení či neudělení značky rozhoduje rada složená z nezávislých odborníků. Už samotné hodnocení podle Mrázka organizace posouvá: učí se pracovat s doporučeními a zlepšovat procesy. Značka navíc není navždy – AVPO ČR provádí každoroční ověření a po čtyřech letech znovu přichází další hloubkové hodnocení. Odebrání značky představuje krajní možnost, ale existuje – zatím k němu naštěstí došlo jen v jednom případě.

Firmy při spolupráci s neziskovkami obvykle sledují víc než jen silný příběh. „Řeší transparentnost a pořádek, soulad s tím, co samy budují, aby neutrpěly reputační problém… a protože se pohybují v jiných částkách, prověřují si všechno mnohem víc,“ říká Mrázek. Značka spolehlivosti pro ně může být zkratka: šetří část prověřování a dodává sektorovou expertízu, kterou firmy často interně nemají.

Součástí posuzování je i efektivita – tedy jaký podíl peněz jde na naplňování poslání a jaký na správu a fundraising. Organizace musí doložit, že náklady odpovídají rozsahu a povaze činnosti a že většina prostředků míří do veřejně prospěšné práce.

Mrázek upozorňuje, že v Česku je stále běžné impulzivní darování – a chybí „kontrola zdravým rozumem“. „Než někomu pošlete peníze, zjistěte si, kdo to je a co dělá. Podívejte se, jak se prezentuje, jestli vydává výroční zprávy a jestli v nich dává dost informací. Musí vám to dávat smysl,“ říká. Ideální je ověřit si organizaci i v seznamu držitelů značky, ale minimum je vědět, komu dáváte a proč.

AVPO ČR se nevěnuje jen standardům a hodnocení, ale i systémovým změnám. Jednou z dlouhodobých priorit je daňová motivace pro dárce. Podle Mrázka se podařilo prosadit zvýšení limitů pro odpočty darů až na jednotnou úroveň 30 %. Problémem zůstává, že nejde o trvale a „čistě“ zakotvené řešení v zákoně o daních z příjmů a změna se opakovaně prodlužuje dočasnými legislativními balíčky.

Pro podnikatelské prostředí je přitom stabilita pravidel důležitý signál: dárcovství se dá podporovat nejen apelováním na solidaritu, ale i předvídatelným rámcem. A právě stabilita, předvídatelnost a transparentnost jsou společným jmenovatelem firem i neziskových organizací, které poskytují veřejně prospěšné služby.