Moderní strojírenství? Bez kybernetické bezpečnosti už ne!

Vedle jejích nesporných přínosů v průmyslu, jako jsou vyšší efektivita, lepší kontrola nad procesy a možnost pracovat s výrobními daty v reálném čase, se však stále více propojují dříve oddělené světy informačních technologií a průmyslového provozu. A právě toto propojení přináší také bezpečnostní rizika, která již nelze řešit pouze tradičními nástroji IT bezpečnosti.

Hranice mezi oběma oblastmi však již dávno není jednoznačná. Zjednodušeně řečeno, zatímco IT (Information Technology), pracuje především s informacemi a podnikovými systémy, OT (Operational Technology) řídí a monitoruje, nebo přímo ovlivňuje fyzické procesy prostřednictvím výrobních strojů a linek, programovatelných logických automatů (PLC), řídicích a dohledových systémů (SCADA) nebo senzorů. Výrobní zařízení v současnosti už nejsou izolovaným místem v podniku. Propojují se a komunikují s podnikovými systémy, výrobními databázemi, dodavateli i vzdálenou technickou podporou a data z výroby se pak využívají při plánování, logistice, údržbě, kontrole kvality nebo vyhodnocování výkonnosti. Průmyslová zařízení jsou proto stále intenzivněji propojena se standardními počítačovými sítěmi a v některých případech nepřímo také s internetem.

Při zabezpečování OT nelze jednoduše převzít všechny postupy používané v běžném IT mimo výrobu, protože výrobní prostředí má svá specifika, která je nutné znát a respektovat.

Jedním z nejvýraznějších rozdílů je životní cyklus zařízení. Zatímco počítače a servery se obvykle obměňují po několika letech, průmyslové stroje a řídicí systémy mohou zůstat v provozu desítky let. V jednom provozu se tak často setkávají technologie různých generací. V praxi se proto můžeme setkat se staršími operačními systémy, nepodporovaným softwarem, zastaralými komunikačními protokoly nebo zařízeními, pro která již výrobce neposkytuje bezpečnostní aktualizace. Komplikací se stává i samotná aktualizace. Restart kancelářského počítače obvykle způsobí nanejvýš krátké omezení práce uživatele. Restart řídicího systému však může znamenat odstavení výrobní linky nebo nutnost opětovného nastavení technologického procesu. Před nasazením aktualizace je proto často nutné ověřit její kompatibilitu s konkrétním zařízením, řídicím softwarem a celým výrobním procesem. Zásahy se detailně plánují na servisní odstávky a musejí být koordinovány s výrobou, údržbou, dodavateli i bezpečnostním týmem.

Ve výrobním prostředí je zásadní dostupnost a kontinuita provozu. Bezpečnostní opatření, které sice sníží kybernetické riziko, ale současně může neplánovaně zastavit výrobu, není správně navrženým opatřením. Kybernetická bezpečnost proto musí vycházet z konkrétního výrobního prostředí, jeho procesů, kritických zařízení a vzájemných závislostí mezi IT a OT.

Nová pravidla už letos platí pro mnoho dalších subjektů nejen ve strojírenském průmyslu. Zákon č. 264/2025 Sb. o kybernetické bezpečnosti výrazně rozšířil okruh regulovaných odvětví a služeb. Neznamená to však, že každá výrobní společnost automaticky podléhá stejným povinnostem. Rozhodující je, zda poskytuje některou z regulovaných služeb a splňuje stanovené podmínky její významnosti. Podle toho může spadat do režimu nižších nebo vyšších povinností. Nový zákon zároveň výrazněji přenáší odpovědnost za kybernetickou bezpečnost na vrcholné vedení organizace. Kybernetická bezpečnost tak přestává být pouze záležitostí IT a dostává se přímo na úroveň vrcholového managementu.

Budování bezpečnosti výroby nelze úspěšně řešit pouze na úrovni managementu a IT oddělení. IT bezpečnostní tým zná síťové technologie, zranitelnosti a způsoby útoků a pracovníci výroby zase rozumějí technologickým procesům, provozním omezením a následkům jednotlivých zásahů. Všechny strany proto musejí spolupracovat již při posuzování rizik, návrhu architektury i řešení incidentů. Bezpečnostní tým potřebuje vědět, která zařízení nelze bez přípravy odpojit nebo restartovat. Výrobní tým musí rozumět tomu, proč nekontrolovaný vzdálený přístup, zastaralý systém nebo nedostatečně zabezpečené propojení sítí představují skutečné riziko. Stejně důležité je počítat s tím, že podnik nedokáže odolat každé hrozbě. Proto musí být předem připravený postup pro případ, že incident skutečně nastane, mít stanovené kontakty, odpovědnosti a rozhodovací pravomoci.

Management musí mít jasno v klíčových otázkách. Jak bude fungovat výroba v případě, že incident nastane? Které procesy musejí být obnoveny jako první? Kdo rozhoduje o případném celkovém odstavení výroby? Jak se komunikuje se zákazníky a dodavateli? A jak rychle se podnik dokáže vrátit do standardního provozu? Propojení IT a OT spolu s požadavky nové legislativy tak ukazuje, proč se kybernetická bezpečnost stává otázkou řízení celé organizace. Nejde pouze o ochranu systémů a zařízení, ale především o bezpečnost výrobních technologií a procesů, kontinuitu provozu a schopnost podniku pokračovat ve výrobě i při narušení digitálního prostředí.

Odcizená nebo zašifrovaná data už dávno neznamenají tu největší hrozbu při kybernetickém incidentu ve výrobě. Útočníci mohou zároveň získat výrobní postupy, projektovou dokumentaci, technické výkresy, konfigurace zařízení nebo jiné citlivé know‑how. Jeho nejvážnějšími důsledky jsou nedostupnost informačních systémů, výrobních aplikací nebo řídicích systémů a s tím spojené omezení, či dokonce celkový výpadek provozu. Ten může následně ohrozit schopnost podniku plnit své dodavatelské závazky, zasáhnout navazující dodavatelský řetězec a vést ke smluvním sankcím. Když k tomu připočítáme také nepřímé náklady na vyšetřování incidentu a obnovu výroby, budou celkové ekonomické dopady značné a dlouhodobé.

Nesmíme zapomínat ani na to, že neoprávněný nebo chybný zásah do řízení technologie v některých typech provozu může přinést ještě závažnější následky. Může nejenom poškodit zařízení, znehodnotit vyráběný produkt, ale také zásahem do řídicích systémů a výrobních parametrů ovlivnit i samotný průběh výroby a kvalitu výsledného produktu. Podnik tak pokračuje ve výrobě, aniž by okamžitě zjistil, že vyrábí mimo požadované kvalitativní parametry. Ztráta důvěry obchodních partnerů a zákazníků a reputační škody jako další následek incidentu jsou pak jen těžko vyčíslitelné.

Proto právě schopnost připravit se na krizové situace, účinně jim předcházet a v případě, že nastanou, zvládnout jejich dopady rozhoduje o celkové odolnosti podniku. A tak kybernetická bezpečnost v moderním strojírenství není pouze otázkou plnění legislativních povinností a ochrany dat, ale je součástí řízení provozních, ekonomických a bezpečnostních rizik celé organizace.