Důležitost druhého pohledu

Hotely, restaurace, kina, divadla, sportoviště… to vše by prý mohlo ožít pro lidi s negativním testem či potvrzením o očkování. Proč ne? Obojí je svým způsobem dobrozdáním o tom, že dotyčná osoba není svému okolí příliš nebezpečná.

Jenže nedejme na první pohled. Významná jsou tu dvě slova: zdání a příliš. Všechny informace, které od expertů máme, jsou na kategorické soudy poměrně skoupé. Negativní test je potvrzením, jehož vypovídací hodnota se okamžikem odběru vzorku limitně blíží nule. Očkování je pak ochranou, o níž se příliš neví ani kdy, ani jak dobře ani jak dlouho funguje.

Jistěže bychom si všichni přáli život jako před rokem. Ale cesta k němu určitě nevede přes dojmy a zdání, ale přes strohá fakta. Určitě máme k dispozici řadu opatření, která riziko nákazy koronavirem snižují. Víme, jakou měrou? Pokud ano, řekněme to všem. Vysvětleme, proč toto ano a toto ne. Problém je, že my to spíše nevíme. Položil jsem  ministru zdravotnictví prostou otázku: nakolik negativní test snižuje míru rizika nákazy ve srovnání s použitím respirátoru. Odpověď byla lakonická – toto téma je momentálně předmětem diskuze.

Aby bylo jasno, nejsem ani proti respirátorům, ani proti testům a už vůbec ne proti očkování. Jen jsem přesvědčen, že diskutovat lze spíše o subjektivních názorech než o objektivních faktech. Fakta lze hodnotit, dávat jim váhu, přijímat či odmítat. Ovšem nejprve je musíme mít.

Účinnost respirátoru či roušky je poměrně přesně spočitatelná. Bezesporu stejně spočitatelná je i účinnost dalších opatření. Porovnání těch účinností, to je ten druhý pohled. Ale při rozhodování o tom, jaká opatření proti koronaviru nasadit, by měl být tím prvním…