ENERGY OR DIE: Velký audit (nejen) evropské energetiky

Na začátku byla… energie!

Spoléhat se na to, že jsou věci dané, ať už člověk řídí firmu, nebo národní ekonomiku, s sebou vždy nese riziko. O to větší riziko, pokud to, co považujete za dané, vychází z chybné nebo nepravdivé analýzy ekonomické či politické reality. Za nesprávný přitom v případě tohoto briefingu označujeme donedávna obecně sdílený předpoklad, že: globální řád, v němž firmy a státy operují, je relativně neměnný astabilní a (a to zejména), způsob, jakým se orientujeme a jakým zkoumáme tento řád – tedy předpoklady, pomocí nichž vytváříme analytický rámec vysvětlující, jak dochází k tvorbě bohatství a zaměstnanosti – je veskrze správný a užitečný.

Předpoklady vedoucí ke zmíněné premise o stabilitě globálního řádu a z toho vyplývající stabilitě a bezpečnosti energetických dodávek se sesypaly jako domeček z karet po ruské invazi na Ukrajinu. Tyto události a jejich očekávané střednědobé a dlouhodobé důsledky (zamýšlené i nezamýšlené) nejspíše povedou k tomu, že managementy a vlády nebudou napříště energetickou bezpečnost – což se týká jak cen, tak dodávek energie – brát za něco jistého.

Akce Ruska a různé reakce na ně opět (viz 70. léta minulého století) donutily ty, kteří považovali globální řád a politické a ekonomické principy, na nichž staví, za něco neměnného, změnit pohled na věc. Pouhé naroubování nových poznatků na stará východiska ale nemůže fungovat. Podobná jízda podle zpětného zrcátka, na které bychom jen pověsili visačku „pozor na bezpečnost“, by skončila špatně. Jedním z hlavních důvodů, proč vládám tak dlouho trvalo uvědomit si hloubku krize a začít brát energetiku vážně, byl totiž způsob, jakým ji zaškatulkovala a analyzovala ekonomie, většina soukromých subjektů a tvůrci politik: Způsob, jakým chápeme energetiku a její roli v produkci a tvorbě bohatství, se zkrátka ukázal jako naprosto chybný.

Ekonomie jako sada znalostí a na ní stavějící profese nabízejí kruciální nástroje k pochopení hospodářské reality všedního dne a zároveň návod, s pomocí kterého je možné tuto realitu z pohledu lidí, firem a celých států napříště vylepšit. Jak ovšem stávající krize ukazuje, tyto nástroje a postupy nejsou ke skutečnému pochopení stávajícího dění – a v návaznosti na to ke zformulování adekvátních firemních a státních politik – dostatečné. Problém tkví v tom, že ekonomie nazírá na svět prostřednictvím „zákonů“ nabídky a poptávky, jež na energii pohlížejí jako na jednu z mnoha komodit, s jejichž pomocí dochází k tvorbě bohatství. Jako takto zařazená komodita přitom energie tvoří jen zhruba 5 %  moderního hospodářství, v důsledku čehož se jí obyčejně dostává menší pozornosti než komoditám s vyšším procentuálním zastoupením.

Pokud na věci nahlédneme jakýmkoli jiným prizmatem než ekonomickým, dojde nám, že bez výše uvedených 5 % by takřka žádná další hospodářská činnost nebyla možná. Z toho pak přirozeně vyplývá potřeba na energii v ekonomii nahlížet naprosto jinak: Namísto toho, aby byla jen jednou z komodit, je třeba ji považovat za pomyslný výchozí bod, s nímž – a prostřednictvím kterého – všechny ostatní komodity a výstupy nabývají na hodnotě a využitelnosti. Energie přece umožňuje veškerou hospodářskou aktivitu.

Jednou z konkrétních oblastí, kde je podobná revize vysoce relevantní, a to opět z pohledu byznysu i vlád, jsou inovace, konkrétně to, jak o nich přemýšlíme a jak k nim přistupujeme (jak je nastaven systém pobídek a odměn).

Česko dnes spoléhá z 37–40 % na energii, kterou produkují jaderné elektrárny, na jejichž designu, stavbě a zásobování se podílelo a podílí Rusko, potažmo jeho předchůdce, Sovětský svaz. Ruku v ruce s tím, že i budoucí energetická koncepce státu bude nejspíše stavět na jádru, tak jde o oblast, která si zaslouží pozornost.

Přestože už předchozí vláda vyloučila ruské a čínské dodavatele z tendrů na budoucí projekty, stávající domácí reaktory nadále spoléhají na ruské palivo dodávané společností Rosatom (podobně jako Finsko, Bulharsko, Maďarsko a další členské státy NATO). Po invazi na Ukrajinu tak došlo na první pohled k paradoxní situaci. Na jednu stranu se (i) prostřednictvím přiškrcování dodávek ropy a plynu stupňoval tlak na Rusko, na té druhé (jde, pochopitelně, o spojené nádoby) dovoz ruského jaderného paliva výrazně narostl. Situace se má změnit v roce 2024, kdy Dukovany i Temelín začne zásobovat americký Westinghouse.

Výše popsané důsledky a možná východiska (z) komplexity globalizované ekonomiky, respektive přeshraničních vazeb, při jejichž sestavování se ignorovala geopolitika, geoekonomika a jejich rizika, je třeba promítnout do samotné DNA budoucí energetické koncepce: Mezi klíčové determinanty musí patřit bezpečnost dodávek, přičemž za bezpečné jsou považovány dodávky od přátelského nebo neutrálního státu, a také diverzifikace, jelikož zajistit stabilní a dostatečné dodávky zdrojů od takových států nemusí být dnes ani v blízké budoucnosti možné.

Podobná změna v přístupu k tomu, co bylo donedávna bráno za dané, bude mít obrovský dopad na celou evropskou infrastrukturu navázanou na ropu a plyn. Ta totiž do značné míry sázela právě na stabilitu dodávek z Ruska, což také reflektovaly investice do této oblasti a sektoru jako celku. Naplnění výše uvedené strategie tak neznamená zavření kohoutů na jednom místě a otevření jiných (i když rychlost, s jakou Německo zvládlo postavit dva terminály na zkapalněný plyn a i s jejich pomocí výrazně snížit svou závislost na plynu proudícím potrubím z Ruska, si jistě zaslouží pozornost).

Schopnost české vlády (a nejen té, v principu se to týká všech!) přizpůsobit se nové realitě komplikuje probíhající změna globálního řádu – zásadnímu přeskupování sil, respektive posunu toho, kde (všude) se dějí důležité věci v oblasti vojenské, technologické, hospodářské a politické. Tyto masivní tektonické pohyby, které McKinsey Global Institute kvantifikoval jako sílu měnící náš svět 10x rychleji a s 300x větší razancí než průmyslová revoluce, by energetickou transformaci zásadně ztížily i bez Ukrajiny.