Jak moc klesly růstové možnosti české ekonomiky?

Debatu o možné revizi potenciálního růstu nastartovala centrální banka se svojí srpnovou prognózou. Podle centrálních bankéřů došlo ve zlomu v růstových možnostech české ekonomiky okolo roku 2016, kdy se vyčerpal růst tažený expanzí exportně zaměřeného průmyslu. Od té doby podle analýz ČNB viditelně zpomaluje trend růstu produktivity. Proto se ČNB rozhodla v srpnu snížit předpoklad přirozeného tempa růstu ze 3 % na 2,5 % (zatím expertně, plná změna v modelovém nastavení proběhne v září). Výsledky jsou však vidět hned – nová prognóza implikuje o poznání vyšší trajektorii úrokových sazeb a slabší korunu (nutno dodat, že i v důsledku dalších faktorů).

Revize potenciálního růstu v modelech ČNB od roku 2016 nám dává smysl a s její pomocí lze i lépe vysvětlit vysokou inflaci posledních let – česká ekonomika se jednoduše více přehřívala i při nižším hospodářském růstu. Otázkou pouze je, zda je revize českého potenciálu směrem dolů dostatečná? Odhady jsou v tuto chvíli velmi složité, protože si ještě pořádně nesedl prach po dvou velkých globálních šocích – pandemii covid-19 a energetické krizi. Na druhou stranu dostupná čísla ukazují spíše na výraznější zpomalení dynamiky produktivity, které se časem bude potkávat s čím dál menším demografickým příspěvkem. Naše analýzy proto ukazují na větší zpomalení potenciálu než aktuálně předpokládá ČNB – teoreticky až do blízkosti 2 %.

Pokud by centrální banka sáhla k tomuto radikálnějšímu kroku, posunulo by to (za jinak nezměněných podmínek) předpokládanou trajektorii sazeb ještě o něco výše. I proto ostatně považujeme dnešní tržní sázky na snižování českých sazeb za příliš ambiciózní a krátký konec české křivky za příliš nízký.