Jsou české hory příliš drahé?

V průměru šly ceny v restauracích vzhůru oproti roku 2019 o více než 70 %, zatímco v EU pouze o necelých 30 %. V některých populárních “dovolenkových” destinacích jako v Itálii pak pouze o 20 %. Čím to je a je to udržitelné?

Jedním z důvodů může být nižší startovací hladina u cen služeb v méně bohatších “konvergujících ekonomikách” jako je Česko. V těch učebnicově platí, že ceny služeb rostou v procesu ekonomického dohánění z nižších úrovní rychleji než v bohatých společnostech. A tento proces může být ještě urychlen vysoko-inflačními epizodami, kdy nominální mzdy mají tendenci dohánět prvotní cenové šoky a udržují setrvačně zvýšenou inflaci v “na práci” náročných službách – včetně restaurací, hospod a kaváren.

Druhou stranou této mince by ovšem měl být i růst kvality a jejího dorovnání s vyspělejší částí Evropy. Pokud se tak neděje, mohou časem bohatší čeští klienti české hory (ale i jiné turistické destinace) opouštět a vyrážet za lepší a již jen o něco málo dražší destinací do zahraničí. Současně bude platit, že část nižší příjmové skupiny a část střední třídy na dražší služby nemusí mít vždy prostředky a bude své nákupy omezovat. To by nebylo nic mimořádného – stačí se podívat do nejbohatších evropských zemí v čele s Norskem, kde jsou návštěvy restaurací (zatížených drahou prací) v zásadě luxusem.

Současně ovšem platí, že v průměru je u nás cenová úroveň v pohostinství stále o něco nižší než u nejbližších “turistických” sousedů v čele s Rakouskem. Proto by teoreticky “kvalitní” česká zařízení mohla cílit na nové zahraniční klienty, pro které sousední Rakousko po menším zdražování ovšem z vyšších základů překročilo snesitelnou mez. To ostatně potvrzuje i výše zmíněný rozhovor z týdeníku Ekonom. Předpokladem úspěchu však není jen kvalita restauračních a ubytovacích služeb, ale i širší infrastruktury (například sjezdovky, vleky, doprava), tak aby propast mezi rakouskou a českou zkušeností nebyla příliš hluboká…