Jaké mohou být dopady “teoretického” příměří na Ukrajině?

Rostoucí naděje na start jednání však přes noc lehce “zalil studenou vodou” ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, když řekl, že Rusko bude souhlasit s bezpečnostními garancemi pro Ukrajinu pouze, pokud se jich bude samo účastnit (těžko si i v hodně divokých snech představit, jak Moskva garantuje “bezpečnost” Kyjeva). Pozice ohledně dvou klíčových otázek – bezpečnostních garancí a ruských územních zisků – tak zůstávají velmi vzdálené. I tak jsme se rozhodli zamyslet nad tím, co by eventuální pokrok v jednáních a případná dohoda o příměří mohla znamenat pro evropskou a českou ekonomiku.

Za prvé, případné ukončení konfliktu by pravděpodobně mělo pozitivní odezvu na energetických trzích – zejména s ropou a zemním plynem. To by se teoreticky zprostředkovaně mohlo projevit i v cenách elektrické energie, které jsou v Evropě od startu konfliktu při porovnání s USA i Asií stále výrazně dražší a poškozují evropská energeticky náročná odvětví (například zpracovatele kovů a chemický průmysl). To je velmi relevantní faktor i pro Česko, které má vysoký podíl energeticky náročného průmyslu. Na druhou stranu pozitivní efekt do cen energií by pravděpodobně byl výrazně tlumen velmi malou ochotou evropských států obnovovat obchodní vztahy s Ruskem.

Za druhé, došlo by pravděpodobně k poklesu geo-politického napětí, zejména ve východní a částečně i střední Evropě, což by se zprostředkovaně mohlo projevit zejména v nižších nákladech na kapitál v těchto regionech a větší ochotě zahraničních investorů zde investovat.

Za třetí, pokud by dohoda o příměří obsahovala skutečně “kredibilní” bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, mohlo by to oslabit tlak na evropské bezpečnostní rozpočty a plnění nových výdajových cílů NATO (3,5 % HDP). To by teoreticky mohlo znamenat o něco nižší hospodářský růst, menší zadlužování na trzích, nižší inflační tlaky a menší tlak na delší konce výnosových křivek. Takový scénář však považujeme za málo pravděpodobný. Jednak proto, že je velmi málo pravděpodobné představit si v dohledné době shodu na kredibilních bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu. Současně proto, že i tak se budou na těchto zárukách muset evropské země významně podílet – což bude vyžadovat dodatečné rozpočtové výdaje.

A za čtvrté, jakékoliv trvalejší příměří by pravděpodobně nastartovalo obnovu Ukrajiny, která by měla efekt přesně opačný – vedla by k nárůstu soukromých i veřejných investic v evropském prostoru a zintenzivnila by tržní soutěž o vzácné zdroje (práce, kapitál, suroviny). Šlo by tedy o inflační impuls, který by delší výnosy evropských dluhopisů těžko “nechal v klidu”.