Vysoké školy zaslouží důstojnější podmínky

Pane profesore, jaké největší problémy nebo limity dnes trápí vysoké školy?

Když to řekneme hodně zjednodušeně, tak finance.

To je ale téma dlouhodobé a dlouhodobě také není vidět žádný větší posun. Je to vůbec řešitelný problém?

Musí být řešitelný. Po vysokých školách se chce, aby poskytovaly vzdělání na co nejlepší úrovni. A my říkáme ano, ale je potřeba zajistit té požadované kvalitě odpovídající financování.

Řekl jste kvalita. Jsou české vysoké školy dostatečně kvalitní?

Z mého pohledu, pokud budu srovnávat se zahraničím, kam mám možnost relativně často jezdit, překvapivě ano. Na to, v jakých podmínkách tady fungujeme, si myslím, že dokážeme odvést jak dobrou pedagogickou, tak dobrou vědeckou práci.

A mají vůbec studenti zájem o kvalitní vzdělání? Nebo je to v jejich pojetí spíše cesta za titulem, který dobře vypadá a pomůže přijetí na lepší pozici s vyšším platem?

V situaci, kdy na plno pozic je požadována určitá kvalifikace nebo určitý stupeň vzdělání, se určitě potkáváme se snahou splnit si nezbytný stupeň vzdělání a zabezpečit si tak možnost přijetí. Na druhou stranu máme obory, kam studenti už přicházejí s jasnou vizí, co chtějí dělat. Potkávám velmi motivované studenty. Přesto si občas postesknu, že když mám možnost přednášet na univerzitách ve Spojených státech, tak tamní studenti učitele naprosto zmáčknou, chtějí z něj dostat úplně všechno. Protože on je tam přece pro ně. Tak intenzivně to u nás nevídám.

Je 246. místo, které má v oficiálním žebříčku univerzit světa Univerzita Karlova, dobrý výsledek? Neslušela by jí první stovka? A případně co jí k tomu chybí?

Karlova univerzita je největší česká vysoká škola a jsme v tomto prostředí i nejkvalitnější. Jsme velká instituce a musíme si připustit, že takto velká instituce nemůže mít všechny dílčí součásti na úplně elitní úrovni. Vždycky v systému budou někteří úplně špičkoví a někteří budou třeba lehce pod průměrem. Hodnocení světových žebříčků je postaveno na určitých ukazatelích, z nichž některé jsou těžko ovlivnitelné, třeba počet nositelů Nobelovy ceny. Co je ovlivnitelné, to je samozřejmě špičkový výzkum a domnívám se, že tam si nevedeme obecně špatně. Ale samozřejmě vždy je co zlepšovat.

Co byste chtěl zlepšit z pozice rektora? Není tajemstvím, že na podzim se o tuto pozici chcete ucházet…

Určitě bych chtěl dát podporu špičkovému výzkumu, který bude mít jasně dedikovatelné výstupy. Mezinárodní spolupráce s velkými univerzitami totiž zvýší nejen kvalitu výzkumu, ale i kvalitu studia, jsou to spojené nádoby. Ale opět se dostáváme zpět k těm financím. Pokud si srovnáme podmínky v evropském prostoru, nám hodně blízká je třeba univerzita ve Vídni. Ta je v žebříčku zhruba o sto míst před námi, někde v polovině druhé stovky. Podmínky jsou tam naprosto jiné – třeba v případě platu se bavíme o násobcích.

Jak se díváte na třetí roli univerzity, přenos poznatků do aplikační praxe a spolupráci s privátním sektorem? Osobně si myslím, že Česká republika má v tomto obrovský a nevyužitý potenciál. A otázka je, proč je nevyužitý? Jestli je ta chyba spíš na straně univerzit nebo na straně firem nebo jestli je něco systémově špatně…

Já to vnímám velice podobně, že potenciál na vysokých školách je obrovský. A hledání přemostění mezi akademickým světem a praxí je zásadní problém. Investice do výzkumu je obecná a nikdo neví, co z toho nakonec vypadne. Může to být nula, ale mohou to být sekundární efekty s velkým přínosem. U nás ale není tradice ani nastavení prostředí pro to, aby subjekty z prostředí průmyslu byly zvyklé investovat prostředky do základního výzkumu. Na druhou stranu na vysokých školách existuje obrovské know-how a obrovský potenciál nápadů a věcí, které je velice složité přesouvat k potenciálním odběratelům. Zakládání transferových společností je jednoznačný trend, který je potřeba mohutně posílit.

S jakou vizí půjdete do podzimního klání o křeslo rektora? Můžete představit v kostce svůj pohled na Univerzitu Karlovu a její nejbližší budoucnost, pokud byste ji vedl vy?

Jedním z mých prvních motivů je samospráva – ta musí zůstat zachována v rámci celého vysokoškolského prostředí. Akademická samospráva a možnost vyučovat to, co generuje škola samotná, to je jedna ze zásadních věcí, kterou bych chtěl pro všechny školy.

A pokud jde o Univerzitu Karlovu?

Nemyslím, že bych chtěl něco výrazně jiného nebo nového. Na jedné straně je to zajištění kvality výuky i vědecké činnosti a její trvalý růst. Což představuje i určitý tlak směrem k ministerstvu, potažmo vládě, abychom dosáhli nastavení lepších a důstojnějších podmínek pro všechny pracovníky vysokých škol. A určitě chci podpořit výstavbu kampusu v Praze na Albertově. V Plzni máme nádhernou fakultu se vším zázemím, podobně v Hradci Králové. V Praze nám to moderní zázemí chybí a právě Albertov by mohl a měl být vlajkovou lodí nejen univerzity, ale v širším pohledu i celé republiky.