Multisportka versus akcie

Jane, jaká byla vaše cesta k Myriadu?

Začínala kdysi dávno na tanvaldském gymnáziu a na elektrotechnické fakultě pražského ČVUT. Dvakrát jsem během studia vyjel do zahraničí, jednou na Union College na výměnný pobyt, podruhé pak za studiem. Bakaláře jsem dodělal v Praze, inženýra na Georgia Tech, což je jedna z nejlepších technických škol. A když jsem byl v Atlantě, tak první rok o prázdninách si mě vybrala tehdy ještě nepříliš známá nVidia, která mi nabídla stáž a na konci stáže rovnou fulltime pozici. Což bylo docela fajn, takže jsem dokončil studium softwarového inženýrství na Georgia Tech a odešel do Silicon Valley do Santa Clara. Po dvou a půl nebo po třech letech jsem odešel do Googlu, pracoval jsem na zajímavém projektu streamování her z cloudu. Dnes je to normální, ale to bylo někdy v roce 2011. Prošel jsem těch firem víc, nejdelší čas jsem strávil v Airbnb, kde jsem byl asi sedm let a vedl jsem tým, který de facto řešil celý backend. A to jsme už v roce 2023, kdy už jsem se nějakou delší dobu zabýval myšlenkou zkusit startup.

To je ten moment, který mě zajímá. Jak vzniká startup?

To vás bude bavit. Sešel jsem se na San Franciscu na pivu s kamarádem z Georgia Tech, s Ralphem Schenherem. Seděli jsme, probírali kde co a najednou on říká: „Hele, já chci udělat ještě jeden startup.“ A já na to: „Super, já taky chci jeden udělat, pojďme do toho spolu.“ Tak jsem prostě dal výpověď a rozjeli jsme to.

Fajn. A proč jste zvolili compliance?

To je taky docela vtipný, jak tyhle nápady vznikají. V té době už docela hodně jelo AI a Ralph vzpomněl na kamaráda právníka, a tak jsme začali řešit, jestli bychom nedokázali přes LLMka řešit právnické texty. Dylana, toho právníka, jsme přibrali a založili jsme v San Farnciscu startup, který by byl takovým asistentem pro litigátory.

To ale není to, co dělá Myriad dnes…

Není, protože už jsme měli naraisovaný i peníze, skoro podepsaný termsheety, prostě všechno připraveno. A v tu chvíli, asi týden před podpisem, oznámila firma Harvey AI, což je dnes největší hráč v tomhle oboru, že na tuhle právnickou ideu naraisovali asi čtyřicet milionů dolarů, hroznou částku. V tu chvíli se naši investoři trošku zalekli. To byla pro nás docela facka, ale prostě takhle to je – někdo na to přišel trošku dřív a začal to dělat. A zrovna se mu to povedlo docela dobře. Takže my měli firmu a přemýšleli jsme, co s ní dál. Udělali jsme takzvaný pivot, nechtěli jsme dělat něco úplně jiného, nechtěli jsme to vzdát. A po nějaké debatě nám vyšlo, že je tu ještě jedna část právničiny, regulatorika. Ona je specifická tím, že regulace bývají dost často psány hodně podobně jako kód. Prostě pokud je něco pravda, tak platí jedno, pokud je pravda něco jiného, platí druhé. Tomu LMMka docela rozumí. Začali jsme se proto ptát, jestli to někdo dělá, a zjistili jsme, že vlastně skoro nikdo. A když, tak spíš manuálně. Takže jsme si řekli OK, regulatorika vypadá zajímavě, pojďme se podívat, jak se můžeme odlišit od těch ostatních, protože v tu chvíli už byly známé některé firmy, ale ty dělaly spíše GDPR a compliance pro technické startupy. To jsme být nechtěli, hledali jsme a došli jsme k tomu, že zásadní problém jsou regulace v bankovnictví a finančním světě, zvlášť v Evropě. Takže jsme se podívali do Evropy, začali se scházet s úředníky bank a zjišťovat, jak by se jim co líbilo. A najednou jsme ze všech stran slyšeli, jak by to bylo úžasné a jak to vlastně všichni potřebují. To bylo naprosto šokující zjištění, že v těch obrovských bankách zamrzli na excelovském sheetu. Žádný jiný vývoj tam za třicet let nebyl. Začali jsme tu myšlenku opatrně hlásat i našim investorům a najednou jsme měli peníze i byznys. Fajn je, že za námi stojí i hodně zajímaví lidé, třeba člověk, který má stoprocentní hit rate – v životě neinvestoval do startupu, který by nevyšel. Hodně si vybírá.

A Myriad je tedy česká, nebo americká firma?

Americká s českou pobočkou. To je víceméně kvůli mně, já jsem to měl jako podmínku svého druhu – klidně mít americkou firmu, ale moct pracovat v Praze. Já bych rád Praze dal možnost a přivezl sem nějaké větší americké peníze. Máme skvělé lidi a nezasloužíme si být montovnou… Kdyby mi šlo jen o podmínky, asi jsme v Maďarsku, inženýři jsou tam na velmi dobré úrovni a je to levnější, ale můj cíl byl, aby v Praze vznikl funkční startup, který bude úspěšný. Mě mrzí, že v České republice je obecně málo úspěchů.

A když už jsou, tak se o nich neví a nemluví…

Právě. Já vám třeba řeknu zkušenost, která mě vlastně šokovala. Když nabíráme lidi, oni se neptají, kolik dostanou akcií, ale jestli budou stravenky a multisportka. To je za mě špatný nastavení mysli. Já když se podívám zpět, tak devadesát pět procent toho, co jsem za těch patnáct let vydělal, je z akcií. Kdyby ty firmy, kde jsem dělal, neplatily vůbec nic, tak je to v zásadě jedno. Jasně, bylo to příjemné, ale vlastně nedůležité. Podle mě je strašně špatně, že je někomu pětatřicet a víc a poprvé v životě má akcie. Firemní akcie jsou ohromný motivátor. V Americe nikdo nezbohatne z platu. Vezměte si třeba Steva Ballmera, bývalého CEO Microsoftu. Přišel do firmy na nulovou pozici před třiceti lety, vypracoval se na CEO a dne je možná největší akcionář a má víc akcií než Bill Gates. Dejme lidem akcie a nemusíme řešit píchačky a nic takového, část firmy najednou patří jim, a to je úplně jiné nastavení mysli. Já nebudu ve firmě řešit, kdy jde kdo domů a kdy pracuje. Protože vím, že cítí, že je to i jeho firma. Ano, je zaměstnanec, ale část je jeho. A podle toho se bude chovat.

Takže americká firma a americká motivace?

Jednoznačně. Uvnitř je celá ta firma americká.

Upřímně, je fajn, že lidé jako vy se do Čech vracejí a ukazují i něco jiného, než na co jsme zvyklí. Protože kdybyste zůstal v Americe, asi byste udělal slušnou kariéru, ne?

Vzhledem k tomu, že jsem byl senior staff inženýr, tak nejspíš ano. A bez problémů bych se tam kdykoliv mohl vrátit a pokračovat tam, kde jsem přestal.

A to se vám nechce…

Mě to nenaplňuje. Peníze jsou určitě fajn, ale já jsem odsud, mám tady rodinu, spolužáky… trochu vím, co se tady děje. Rád bych trochu pomohl, ukázal, že to jde. Je totiž ještě jedna věc, která mě štve. Že my se za úspěch stydíme. Tady když se zeptáte na úspěšný startup, tak jako by nebyl. Ale ona to není pravda, ono se o nich jen nemluví. Protože když budete sami na sebe ukazovat, bude na vás vidět. Nevím, třeba je to proto, že přijde berňák a zkásne vás, ale je to špatně. Tady je mindset, že o číslech se nemluví. V Americe to tabu není, tam je všechno veřejné. Taky jsem slyšel, že tady jedou fantomové opce, že je tu nedůvěra, podvody… tak pojďme ukázat, že to jde i čistě. Já jsem Čech, ale mám prostě nastavení jako v Silicon Valley, proto to děláme podle Silicon Valley – smlouvy, odměňování, bonusy, všechno jako tam. Kdo pracuje pro nás, má podmínky ve všem naprosto stejné, jako v Silicon Valley, jen sedí v Praze. A je jedno, jestli je to manažer nebo vrátný. V Googlu mají akcie i kuchaři, kteří tam vaří. Tady se bonusy nabídnou možná vysoké exekutivě, ale kdyby Škodovka dala akcie i zaměstnancům, tak to kultivuje celou firmu.

Abychom ale nezapomněli na Myriad. Už jste ve fázi, kdy máte produkt?

Jsme ve fázi, kdy máme platící zákazníky, ale jsou to spíš naši design partneři. Jinými slovy, produkt je hotový, jen ho ještě vylepšujeme. Ještě ho nechceme otevírat úplně všem.

Takže se vás nemám zatím ptát, kde budete za pět let…

Můžete. Za pět let budeme zalistovaní na newyorské burze.