Prezident HK ČR prosazuje změnu evropské regulace dlouhodobě
Evropa musí změnit způsob, jakým vytváří regulace. Nestačí zpětně opravovat pravidla, až když začnou firmám komplikovat život. Už při vzniku...
Ceny zemědělských výrobců a zejména potravinářů nás v lednu překvapily daleko prudším poklesem, než jsme očekávali. Ceny zemědělských výrobců byly v lednu nižší zejména díky rostlinné výrobě o 5,8 % (meziročně). U navazujících producentů potravin sice tak výrazné zlevňování nevidíme (-1,4 %), ceny v některých kategoriích v čele s „mlékaři“ a v Čechách tolik skloňovaným máslem však padají nečekaně prudce (-4,5 % v průměru celá kategorie).
Minimálně část tohoto „výrobního překvapení“ se navíc zatím nedostala na pulty ke spotřebitelům. Proto snižujeme odhad vývoje cen potravin v obchodech pro nadcházející měsíce a celý letošní rok z 2,5 % na 1 %. A to bude mít dopad i na náš odhad celkové inflace, který zatím snižujeme pro celý rok 2026 z 1,5 % na 1,4 %. Měla by na to reagovat centrální banka? Tedy, jak se ptáme v úvodu, může vést levnější máslo nakonec i k levnějším hypotékám?
V principu samozřejmě ne. Ceny potravin jsou ze značné části zcela mimo kontrolu centrálních bankéřů a jsou značně rozkolísané. V jednom roce vám pomohou inflační cíl díky lepší úrodě splnit, v dalším hrají zcela opačnou „hru“ proti vám. Na druhou stranu nízká potravinová inflace bude letos souviset nejen s lepší úrodou, ale i s levnějšími pohonnými hmotami a sekundárními efekty nižších cen energií (daných primárně vládním odpuštěním POZE). Od levnějších energií přitom ČNB již nyní správně odhlíží a tvrdí, že bude reagovat až na jejich sekundární efekty. A pokud se levnější energie od zemědělců, přes zpracovatele potravin dostanou až do potravinového košíku v Albertu nebo v Bille, je to přesně ten sekundární efekt vládních energetických odpustků.
Navíc, potraviny jsou velmi specifickou součástí spotřebitelského koše. Jednak tím, že mají opravdu vysokou váhu (necelých 17 %) a současně tím, že s nimi přicházíme do styku relativně často (na rozdíl například od plateb za finanční služby). Mají proto velký potenciál ovlivňovat naše vnímání inflace – tedy inflační očekávání. Pokud by k něčemu takovému skutečně došlo, mohla by nižší dynamika cen potravin teoreticky pomoci zmírnit zvýšenou mzdovou dynamiku a tím i vysokou inflaci ve službách.
To samozřejmě zatím nepozorujeme a na napjatém českém pracovním trhu popravdě ani v budoucnu nemusíme. Na druhou stranu nižší dynamika výrobních cen a zejména těch v potravinových řetězcích je bezesporu dalším argumentem, který teoreticky zvyšuje pravděpodobnost dalšího poklesu úrokových sazeb v tomto roce. Jednoduše řečeno, levné máslo skutečně může přispět i ke zlevnění peněz. A to zvlášť ve chvíli, kdy značnou roli při rozhodování některých centrálních bankéřů zjevně hraje psychologie a pocit, že „finální destinace“ pro úrokové sazby by mohla ležet o „fous“ níže.