EET 2.0: Dnešní realita je od doby první EET odlišná
Novou právní úpravu EET 2.0 schválil Parlament a v září 2026 ji podepsal prezident. Její účinnost je plánována od 1....
Ministerstvo zemědělství představilo pozici potravinového ombudsmana. Do kolonky Splněné sliby může přibýt fajfka. Obecenstvo tleská, protože každý přece chce kvalitní, bezpečné, dostupné a levné české potraviny. Problém je v tom, že potravinový ombudsman je politické gesto, nic víc. K žádnému reálnému cíli nepovede.
Jednoduchá řešení složitých problémů totiž nefungují. Jen tak na úvod si zopakujme, že potravinový ombudsman má za nás a pro nás dbát o kvalitní, bezpečné, dostupné a levné české potraviny. Jenže… Kvalitu a bezpečnost už dávno hlídá, respektive má hlídat, potravinářská inspekce a veterinární správa, dostupnost a cenu má hlídat antimonopolní úřad a obchodní inspekce. Čtyři instituce, které na to mají aparát, rozpočty a snad i know how. Nemluvě o tom, že všechny čtyři parametry nejlépe hlídá trh a zákazník. A přesto jsou potraviny takové téma, že vláda má potravinového ombudsmana jako úkol? Někde je něco špatně. Velmi špatně.
Především to, že potravinový ombudsman je vlastně jen další nástroj v rukou politiků, jímž lze manipulovat trh. To je opojení mocí v praxi. Když vláda vytváří funkci, jejímž úkolem je porovnávat ceny v obchodech, srovnávat je se zahraničím a zaměřit se na marže a obchodní přirážky, u nichž chce hodnotit jejich přiměřenost, ve skutečnosti tím říká: Nevěříme trhu, nevěříme institucím, které máme, vytvoříme si svého nového člověka s razítkem.
Naprosto nesmyslné a totalitně manipulativní je zaměření na marže a obchodní přirážky s cílem pranýřovat (a snad i trestat) jejich nepřiměřenou výši. O přiměřenosti rozhoduje kdo? Vláda? Politik? Aby bylo jasno, marže a obchodní přirážka jsou výsostné nástroje firemní obchodní politiky. I díky nim a jejich prostřednictvím se jednotlivé firmy a jejich nabídka mohou odlišovat. Hodnotit jednotlivé položkové marže a přirážky nelze – jeden produkt má přirážku 200 %, jiný -5 %. A žádná z nich není nemravná ani nepřiměřená. Ony totiž nevypovídají automaticky nic o nenažranosti firem, v různých kategoriích se totiž liší kvůli ztrátám, expiracím, logistice, energiím, akcím, vratkám, skladování i tomu, že část sortimentu dotuje část jiná. Tím se vytváří obchodní politika, která cílí na zákazníka. Kdo z marží dělá veřejnou tabuli hanby, podporuje jen primitivní pudy a vyvolává blbou náladu, protože říká, že někdo si na tom mastí kapsu, potažmo možná okrádá lidi. Všetci kradnú?
Potravinový ombudsman je taková malá show pro publikum. Je to vidět a moc to nestojí. Skutečné reformy jsou drahé. Jestli něco může vést k naplnění toho cíle, abychom měli dostatek kvalitních, bezpečných, dostupných a levných českých potravin, pak je to funkční kvarteto již zmíněných institucí a tvrdý postih šmejdů. Ze stranu státu pak rovné, férové podmínky, méně byrokracie a podpora investic pro zemědělce, výrobce i obchodníky a chytrá, efektivní osvěta spotřebitelů.
Potravinový ombudsman je zkratka. Která ale, bohužel, nikam nevede.