Potravinový ombudsman? Zkratka, která nikam nevede!

Jednoduchá řešení složitých problémů totiž nefungují. Jen tak na úvod si zopakujme, že potravinový ombudsman má za nás a pro nás dbát o kvalitní, bezpečné, dostupné a levné české potraviny. Jenže… Kvalitu a bezpečnost už dávno hlídá, respektive má hlídat, potravinářská inspekce a veterinární správa, dostupnost a cenu má hlídat antimonopolní úřad a obchodní inspekce. Čtyři instituce, které na to mají aparát, rozpočty a snad i know how. Nemluvě o tom, že všechny čtyři parametry nejlépe hlídá trh a zákazník. A přesto jsou potraviny takové téma, že vláda má potravinového ombudsmana jako úkol? Někde je něco špatně. Velmi špatně.

Především to, že potravinový ombudsman je vlastně jen další nástroj v rukou politiků, jímž lze manipulovat trh. To je opojení mocí v praxi. Když vláda vytváří funkci, jejímž úkolem je porovnávat ceny v obchodech, srovnávat je se zahraničím a zaměřit se na marže a obchodní přirážky, u nichž chce hodnotit jejich přiměřenost, ve skutečnosti tím říká: Nevěříme trhu, nevěříme institucím, které máme, vytvoříme si svého nového člověka s razítkem.

Naprosto nesmyslné a totalitně manipulativní je zaměření na marže a obchodní přirážky s cílem pranýřovat (a snad i trestat) jejich nepřiměřenou výši. O přiměřenosti rozhoduje kdo? Vláda? Politik? Aby bylo jasno, marže a obchodní přirážka jsou výsostné nástroje firemní obchodní politiky. I díky nim a jejich prostřednictvím se jednotlivé firmy a jejich nabídka mohou odlišovat. Hodnotit jednotlivé položkové marže a přirážky nelze – jeden produkt má přirážku 200 %, jiný -5 %. A žádná z nich není nemravná ani nepřiměřená. Ony totiž nevypovídají automaticky nic o nenažranosti firem, v různých kategoriích se totiž liší kvůli ztrátám, expiracím, logistice, energiím, akcím, vratkám, skladování i tomu, že část sortimentu dotuje část jiná. Tím se vytváří obchodní politika, která cílí na zákazníka. Kdo z marží dělá veřejnou tabuli hanby, podporuje jen primitivní pudy a vyvolává blbou náladu, protože říká, že někdo si na tom mastí kapsu, potažmo možná okrádá lidi. Všetci kradnú?

Potravinový ombudsman je taková malá show pro publikum. Je to vidět a moc to nestojí. Skutečné reformy jsou drahé. Jestli něco může vést k naplnění toho cíle, abychom měli dostatek kvalitních, bezpečných, dostupných a levných českých potravin, pak je to funkční kvarteto již zmíněných institucí a tvrdý postih šmejdů. Ze stranu státu pak rovné, férové podmínky, méně byrokracie a podpora investic pro zemědělce, výrobce i obchodníky a chytrá, efektivní osvěta spotřebitelů.

Potravinový ombudsman je zkratka. Která ale, bohužel, nikam nevede.