Nejlepší produkt neexistuje

Co je pro vás jako pro majitele firmy největší výhoda toho, že jste prošel firmou od píky přes většinu pozic?

Je to jednoduché. Když si tím projdete, máte to v ruce, nastavujete procesy realisticky. Ne podle korporátní tabulky, ale podle toho, co má efekt a co funguje. A hlavně si nevymýšlíte. Když víte, jak se věci dělají v reálu, nemáte potřebu vymýšlet nařízení, která vypadají dobře na poradě, ale na stavbě nebo ve skladu moc nefungují.

Pomáhá vám tahle zkušenost i v komunikaci s panem Meffertem?

Pomáhá mi, myslím, dost zásadně. Je to dost direktivní člověk, ale nám v Česku dopřává poměrně dost volnosti, nemáme striktně korporátní styl. Spojuje nás společná řeč, on si v Německu tím kolečkem prošel taky a zná celou firmu detailně, i práci skladníků. A to je obrovský rozdíl oproti té části většiny managementu, která zná jen svou oblast, řeší své oddělení a celek ji moc nezajímá. Když se bavíte s člověkem, který chápe celý běh firmy, začne věci propojovat. Komunikace je akce a reakce. Majitel se zeptá na zdánlivě banální věc a vy reagujete hned, protože ten proces znáte.

Máte příklad takové testovací otázky?

Třeba proč mám tak málo na skladě. A já odpovím, že sto kusů je objednaných a je to na cestě. Zní to triviálně, ale divil byste se, kolik manažerů na takovou otázku nedokáže reagovat. Ne proto, že by byli hloupí, ale protože ten proces nemají v hlavě. V jejich světě to řeší jiné oddělení. Jenže majitel chce okamžitou reakci, ne kolečko mailů.

Rád říkáte, že vaše firma je malá, ale s gigantem za zády. Ano, Meffert je v první evropské trojce, zaměstnává tisíce lidí. Ale co to znamená konkrétně pro váš byznys?

Rychlost rozhodování a zároveň jistotu. Jsme malý, efektivní tým, ale za námi je velká skupina. Meffert je jeden z největších hráčů v Evropě, má zázemí ve vývoji, v cashflow, v dodávkách. V krizi je obrovskou výhodou vědět, že máte krytá záda. Když bude potřeba, vezmu z každé továrny kamion a mám materiál pro naše potřeby. To je kombinace, která je podle mě ideální. Myslím, že je to výrazně lepší než pozice, kdy česká rodinná firma, najede na korporát.

To se děje?

Vidím to kolem sebe. Někteří konkurenti přecházejí na korporátní řešení, i když jsou pořád relativně malí. A výsledek? Nejen, že se demotivují zaměstnanci, začne to vadit i zákazníkům. Pozná se to velmi rychle, protože místo rozhodnutí je tabulka. Místo odpovědi je ticho. Místo akce a reakce je kolečko schvalování, které vyšumí. A my se tomu chceme vyhnout.

Říkáte o sobě, že nejste makromanažer, ale mikromanažer. To je v dnešní době skoro sprosté slovo…

Já to beru bez emocí. Já budu vždycky mikro. A myslím, že majitelé, kteří prošli firmou odspodu, těžko pouštějí otěže do čistého makra. I náš majitel je v tomhle mikromanažer, i když si to třeba nechce přiznat. On jde do skladu a všimne si palety, která nesplňuje FIFO. Vidí to. A kolem jsou tři čtyři lidi, kteří to nevidí. A učí se to od něj.

Jak se v takové kultuře buduje důvěra?

Pravdivostí. Když nevím, tak si nevymýšlím. Řeknu: Nevím, zjistím. Takhle si důvěru získáte.

Pojďme k vašemu trhu. V čem je vaše portfolio jiné než konkurence? Co je vaší typickou přidanou hodnotou?

Musím to rozdělit podle zemí. Trhy jsou odlišné. Německo funguje hodně přes velkoobchod a síť profesionálních prodejen pro řemeslníky. Tam přijdete jako živnostník do prodejny, která je opravdu pro profesionály. U nás je to jiné. Tady se kdekdo nazve velkoobchodem, protože dá deset procent slevu, ale struktura je úplně jinde. A hlavně jim chybí poradenství.

Proč?

Protože stavebniny prodávají všechno od železa po materiál na fasádu. Nemůžou znát do hloubky každý sortiment a nemají přímý kontakt s řešením konkrétní stavby. Prodavač často ví, kde to leží, ale ne vždy ví, co to udělá na konkrétním detailu napojení, na okně, v soklu, v parapetu. A právě v tom je naše přidaná hodnota. Proto komunikujeme se zákazníkem nebo se stavbou napřímo. Dlouho nemluvíme o materiálu, ale ptáme se na potřeby konkrétní stavby, na celou řadu detailů. Teprve potom vytáhneme skladbu materiálů, která je pro tu konkrétní stavbu vhodná.

Pro laika jsou potřeby stavby jednoduché. Ať to dobře vypadá a vydrží. Co je ale pod tím?

Celý proces. Aby to vydrželo a nebyly problémy, musí to být správně navrženo už v projektu. Ideálně komunikujeme s projektantem nebo architektem dřív, než se kopne do země. Když architekt prosazuje vize, chceme, aby byly reálné. Pak se to promítne do projektu, projekt se dá dobře nacenit, dá se zkontrolovat, jestli v rozpočtu nechybí položky, na které se potom doplácí. A v realizaci je klíčové, kdo to udělá. Nejdražší je návrat na stavbu a předělávky.

Když řeknu povrchové úpravy, většina lidí si představí barvy a nátěry. Vy to vnímáte jinak?

U nás to je z velké části fasáda a zateplovací systémy. To je hlavní doména. Tam je spousta variant, spousta detailů, spousta možností chyby a spousta lidí, kteří to neumí udělat. A chyby na zateplení nejsou kosmetika. To jsou tepelné mosty, voda, praskliny, řasy, plísně, odpadávání, prodlevy. A čas jsou peníze.

Máte vlastní zateplovací systém?

Ano. Naše systémy jsou evropsky certifikované a máme i certifikace, které na českém trhu třeba ještě nikdo nemá. Jsme například první s evropsky certifikovaným zateplovacím systémem s obkladovým páskem, tedy s cihličkami.

Proč je to taková záležitost? Cihlička je přece jen dekor…

Dneska už zateplovací systémy běžně mají dvacet až pětadvacet centimetrů izolace. To je objem a váha.

A vy na to pověsíte další desítky kilogramů na metr čtvereční. To prostě nesmí spadnout. Neexistuje. Kdyby vám z třiceti metrů spadla cihelná destička na hlavu, je to váš konec. Proto certifikace, přídržnost, testy. Tady není prostor pro marketingové fráze.

Když už mluvíme o fasádách, jaké jsou trendy v Česku? Co dnes chtějí architekti a investoři?

Hodně se jich chce odlišit. Klasická zatočená omítka se zrnem jeden a půl až dva milimetry je pořád standard, ale architekt chce rukopis. Chce, aby bylo vidět, že to vymyslel on. A rukopis se dělá hlavně strukturou, ne barvou. Imitace betonu, pásky, vlnky, různé škrábané struktury, obkladové pásky. Barva je až další krok, často až poslední.

Znamená to, že řešení děláte na míru?

Že to není jen pytel omítky ze skladu? Základní materiály jsou samozřejmě standardní, ale rozdíl je v tom, jaké mají možnosti a jak je kombinujete do systému. Omítka A má jiné možnosti než omítka B. Někdy je to kombinace více vrstev a více typů, aby se dosáhlo požadované struktury i vlastností. A někdy se musí požadovaný produkt vyvinout. Což sice má na starosti Německo, ale díky vztahům naše požadavky berou vážně. Když řekneme, že potřebujeme materiál s konkrétními vlastnostmi, je to téma, o kterém se dá mluvit. Jen vždycky platí, a já to tak i chci, že se produkt vyvíjí pro Evropu, ne jen pro Českou republiku.

Takže z požadavku jedné stavby může vzniknout produkt, který se pak dostane do standardní nabídky?

Může, a je to i můj zájem. Nechci, aby to bylo jen speciálně pro Čechy. Když už se něco vyvíjí, pojďme to ověřit i v dalších zemích. Je to férové i ekonomicky. Jsme jedna firma, máme společné náklady a chceme být společně úspěšní.

Jak by podle vás měla vypadat správná fasáda? Co byste od ní nechtěl?

Nechtěl bych fasádu, která je udělaná bez detailů. Detaily prodlužují životnost. Odkapávání a odvod vody, napojení na okna, parapety, sokl. Na všechno jsou profily a systémová řešení. A pak – materiálově bych určitě nešetřil na poslední vrstvě jen proto, že došly peníze. Fasáda je to první, co prodává, ale často je tím posledním, o čem se rozhoduje.

Když řeknete kvalitní materiál, co si pod tím má investor představit?

Dlouhodobost, barevnostálost, správné složení pro to, aby fasáda nechytila plísně a řasy. Známe zelené a černé domy. Některé omítky mají fungicidní složky, důležitá je hydrofobita, aby voda stékala správně, důležité je správné množství silikonu v receptuře, aby to fungovalo. Platí staré klišé, které je pravdivé – nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné produkty.

Uvědomuje si to český trh? Developer, investor?

Nebo s tím bojujete? Bojujeme. Proto se snažíme být na stavbě a vysvětlovat. Ne proto, abychom prodali dražší materiál, ale protože chceme dobrou vizitku. Přesvědčujeme, že často se dá udělat kvalitnější řešení tím, že se práce zefektivní a výsledná cena je velmi podobná, jako kdyby se to dělalo levnými materiály s větší pracností a rizikem oprav. Nebo vám dám jiný příklad, sila na stavbě.

Jak fungují?

Na zateplení se používají lepicí a stěrkové hmoty. A místo ručního míchání můžete mít silo, které materiál připravuje rychle a konzistentně. Nejde to všude, potřebujete elektřinu, vodu, stabilní partu a základní kázeň, třeba jednou denně silo vyčistit, což je deset minut. Ale úspora času je obrovská.

Máte konkrétní čísla?

Když vezmete pytel dvacet pět kilo, ručně ho mícháte i deset minut. Se silem máte namícháno za padesát vteřin. To je devět minut úspora na každých dvacet pět kilo. Na stavbě se jich spotřebují tuny. A k tomu si dosaďte ještě tu realitu: Jeden míchá, pět lidí stojí a čeká.

Proč je to přesvědčování tak těžké, když čísla jsou jasná?

Máme pořád v hlavě minulost. Před revolucí byl omezený sortiment. Po revoluci přišel hlad po novém a tradiční materiály se hodily do šuplíku jen proto, že byly za komunismu.

Břízolit?

Přesně.

Obstál by dnes?

V mnoha případech ano. On měl svoje výhody, jen byl stigmatizovaný dobou. U nás se hodně přešlo na moderní disperzní omítky a zapomnělo se na minerální. Přitom minerální omítka v mnoha situacích vyřeší spoustu problémů. V Německu se kontinuita nepřerušila, takže když oni řeknou minerál, je to normální. Když řeknu pytlovaná minerální omítka u nás, mají pocit, že jsem se zbláznil. Jenže ono je to jednoduché: Neexistuje nejlepší materiál, existuje jen nejlepší řešení pro konkrétní stavbu. Neexistuje univerzální vítěz. Proto se nejdřív ptáme na potřeby, pak teprve skládáme systém z portfolia a hledáme to nejlepší řešení. Nejlepší materiál na světě je často jen marketing.

Jak dlouho trvá takové hledání?

Vezme si svůj čas, není to za týden. Proto se orientujeme spíš na větší stavby. Tam má smysl věnovat čas tomu, abyste správně pochopil zadání. Klíč je umět se ptát. A to už vyžaduje znalost, abyste věděl, na co se ptáte a proč.

Když systém poskládáte, testujete ho? Děláte zkoušky?

Většinou skládáme z ověřených věcí a kombinací, které máme vyzkoušené, často i certifikované. Když je to velká stavba a specifický požadavek a je čas, dá se jít i do zkušebny. Ale většinu kombinací už máme v praxi prověřenou.

Jaké certifikace jsou pro zateplovací systémy zásadní a co vlastně znamenají?

Certifikovaný systém znamená, že skladba jako celek má prokázanou životnost. Dřív se mluvilo o minimálně pětadvaceti letech, dnes už se řeší i padesátileté systémy. Procházejí cykly extrémního počasí v komorách, kde se střídají vlivy, které simulují roky provozu.

Běžný člověk zná polystyren a minerální vatu. Máte i jiné izolace?

Polystyren a vata jsou klasika, s tím musíme umět. Ale snažíme se přinášet i řešení typu PIR izolace. Ta má lepší tepelné vlastnosti, takže místo dvaceti centimetrů polystyrenu stačí třeba dvanáct centimetrů. Méně tloušťky, menší spotřeba, a pro developery velmi praktická věc: posunete obvodovou konstrukci a můžete získat víc metrů v bytě. Ale pozor, musí to být v projektu od začátku. Když se na fasádu vzpomene až ve chvíli, kdy stavba stojí, tak už zdi neposunete.

Když se bavíme o připravenosti staveb, vidíte zlepšení, nebo pořád platí, že se prováděčka dodělává za provozu?

Moje zkušenost je stejná jako u mnoha lidí z praxe. Dobře připravených projektů je pořád menšina. On to určuje už rozdíl v přístupu. Ten, kdo připravuje opravdu dobrý projekt, nemá ego až za hranice. Konzultuje. Zavolá odborníky. Projektant nemůže znát všechno. Když nám zavolá, projdeme spolu projekt a navrhneme řešení s dobrým svědomím, aby to fungovalo. Realizační firma pak ví, co nakoupit, ví, jak to dělat, má jasné zadání. Rozpočet je jasnější, termíny reálnější.

Co nám dnes nejvíc brání v tom, aby se stavělo víc a lépe?

První je stavební povolení. Čekat na povolení deset let je demotivující pro jakéhokoliv investora. Druhá věc je ale realita, i kdyby se povolování zrychlilo. Kdo to bude dělat a za kolik? Čekají nás obrovské investice a tlak na bytovou výstavbu. Jenže slušné stavební firmy mají plno dopředu. Lidi nepřibývají. A hrozí, že jich ještě ubude.

Politici mluví o tom, že bychom se měli dostat na čtyřicet tisíc bytů ročně. Je to podle vás reálné?

Kapacitu v lidech tam nevidím. A když nebudou lidi, poletí cena práce nahoru. Už dnes neplatí, co platilo léta: materiál a práce padesát na padesát. Jsme někde u poměru třicet na sedmdesát. A v krizi klidně dvacet na osmdesát. Proto je pro nás klíčem hledat materiály a technologie, které zrychlí a zefektivní práci, aby se to udělalo správně napoprvé a nikdo se nemusel vracet.

Nové materiály vyžadují taky nové dovednosti. A řemeslníků ubývá. Děláte nějaké vzdělávání, kurzy?

Vzdělávání je potřeba, ale já bych do učňáků přidal hlavně pár hodin ekonomiky. Kdyby si kluci spočítali, kolik si může vydělat šikovný řemeslník, rychle by zapomněli na manažerské křeslo. Šikovný malíř nebo fasádník bude za vodou. My se snažíme spíš vychovávat party tím, že je propojíme s prací a jdeme s nimi na první zakázky. Ne teorií, ale praxí.

Takže model je: My vás proškolíme, dáme vám zakázku a dohlédneme na kvalitu?

Ano. Potřebujete vůli jít do novinek. Když někdo řekne: třicet let dělám s tímhle a nehodlám to opustit, tam moc nezmůžete. Ale parta, která si umí spočítat investici do stroje, do vybavení a vidí, že si může vydělat víc a rychleji, ta do toho jde. A my chceme, aby takové vychované party měly práci opakovaně. Nehledáme zákazníky, ale partnery. Buďme partneři na stavbě a vydělávejme spolu. Partnerství je přesně ten směr, který nám dává smysl, protože v nejisté době roste význam slov jako důvěra, stabilita, důvěryhodnost. A ve stavebnictví platí největší reklama – spokojený investor. Ten totiž přijde i podruhé, potřetí, počtvrté…

Když to celé shrnu, vaše logika je: Připravený projekt, správně zvolený systém, rychlá realizace, dlouhá životnost, méně lidí na stavbě.

Ale my nechceme méně lidí. My chceme, aby byl člověk rychlejší a stavba trvala kratší čas. To je přece v zájmu všech, investora, řemeslníků i uživatelů. A jinak ano, čím méně improvizace je na stavbě, tím lépe. Čím kratší realizace, tím méně peněz utíká časem. A když se vše udělá kvalitně a vydrží to, investor má klid, uživatel je spokojený a my máme dobrou vizitku.