Prezident HK ČR prosazuje změnu evropské regulace dlouhodobě
Evropa musí změnit způsob, jakým vytváří regulace. Nestačí zpětně opravovat pravidla, až když začnou firmám komplikovat život. Už při vzniku...
Podle posledního průzkumu Financial Times na vzorku čtyř tisíc pracovníků z USA a Velké Británie používá umělou inteligenci na denní bázi zhruba šedesát procent zaměstnanců z nejvyšších příjmových skupin, zatímco u nejnižších je to přibližně patnáct procent. Technologie, která měla podle optimistických předpokladů hrát na trzích práce „demokratizační" roli, zatím spíše prohlubuje stávající rozdíly.
Příčin je více. Pro smysluplné pracovní využití AI nestačí přístup k modelu – potřebujete vzdělání, znalost kontextu i schopnost kriticky rozlišovat, kdy „hluboce přemýšlet sami“ a kdy úkol delegovat na AI model. To jde přirozeně lépe vzdělaným profesím: průzkum Financial Times zmiňuje zejména IT experty, právníky a konzultanty. Neznamená to ovšem, že právě tito pracovníci budou automaticky „vítězi“ AI revoluce. Byznys modely celých odvětví se mohou pod tlakem AI technologie výrazně přetvořit, jak ostatně ukázala digitalizace a nástup e-commerce, které výrazně zasáhly kamenné obchody nebo tradiční média, a to nehledě na kvalifikaci jejich zaměstnanců. Jedno je však zřejmé: kdo AI aktivně využívá, bude s postupem času výrazně produktivnější a žádanější – a v důsledku i schopnější pracovní místa měnit.
Optimistické studie předpokládaly, že AI může výrazně zvýšit produktivitu právě středně a níže kvalifikovaných pracovníků a tím příjmové rozdíly zmenšovat. Data Financial Times tento scénář prozatím nepotvrzují. Jsou to i nadále lidé s vyššími příjmy, hlubšími znalostmi a silnějším sociálním kapitálem, kdo své postavení s pomocí AI ještě upevňuje. Demokratizace přístupu k technologii a demokratizace jejích přínosů jsou zkrátka dvě různé věci.
To je špatná zpráva. Předchozí velké inovační vlny – digitalizace, automatizace – příjmové a majetkové nůžky zpravidla také rozevíraly. AI tento trend zatím sama o sobě neobrací. Co s tím? Studie OECD ukazují, že v minulosti částečně zafungovaly „nerovnosti-brzdící“ mechanismy některých evropských zemí. Příkladem je dánský systém flexicurity – kombinace štědré aktivní politiky zaměstnanosti s důrazem na soustavné investice do kvalifikace samotných zaměstnanců. Výsledkem je o poznání soudržnější pracovní trh: poměr mezi nejlépe a průměrně odměňovanými pracovníky zůstal v posledních dekádách v Dánsku v zásadě stabilní, a to přes dramatický nárůst produktivity. Staré recepty samozřejmě nemusejí ve zcela nové době fungovat beze zbytku – může ale být dobré se od nich alespoň odrazit.