Češi si rádi kupují iluzi zdraví

Když se bavíme o zdraví české populace, co je podle vás největším problémem?

Obezita a cukrovka. To jsou z mého pohledu zásadní problémy. A jsou spolu velmi úzce propojené. Samozřejmě se dá mluvit o dalších chorobách, o stárnutí populace, o neurologických onemocněních, o vzácných nemocech, ale z hlediska masového dopadu na populaci jsou obezita a diabetes obrovské téma. Navíc se jedná o nemoci, které mají velmi výraznou vazbu na životní styl. Není to jen genetika, není to jen smůla. Je to prostředí, pohyb, strava, dostupnost potravin, sedavý způsob života. A také ochota člověka něco se sebou dělat.

Jenže když se člověk podívá kolem sebe, nevypadá to, že by zdraví bylo českou národní posedlostí. Spíš levný oběd, plný košík a pak něco na trávení.

To je přesné. Lidé mají často malý zájem o vlastní zdraví. Preventivní prohlídky mnoho lidí zanedbává. Někteří nemají ani praktického lékaře, protože prostě počítají s tím, že budou zdraví do konce života. A do toho přichází obrovský trh s doplňky, přípravky, alternativními sliby a reklamami. Lidé jsou vystaveni obrovskému množství tvrzení, která znějí odborně, ale odborná nejsou. Někdo jim řekne, že něco čistí tělo, něco podporuje metabolismus, něco ničí cukr, něco omlazuje. A část populace tomu věří, protože to vypadá bezpečně. Je to přece přírodní. Je to přece doplněk. Nemůže to škodit. Jenže tak jednoduché to není.

Mně přijde fascinující, že spousta účinných léků není hrazená, zatímco lidé utrácejí tisíce za věci, které stojí hlavně na reklamě. Třeba různí zabijáci cukru, spalovače a podobné farmaceutické pohádky.

To je velký problém. Existuje celá řada účinných léků, které u nás nejsou hrazené, nebo jsou hrazené jen omezeně. A pak vidíte pacienty, kteří místo toho utrácejí peníze za přípravky, jejichž účinnost je problematická nebo nedoložená. Reklama v tom hraje obrovskou roli. V televizi vidíte v nejlepších časech reklamy na nejrůznější prostředky, které slibují pomoc s cukrem, cholesterolem, hubnutím nebo vitalitou. Jenže pacient často nedokáže rozlišit mezi lékem, který má jasná data, prošel regulací a má definovanou účinnou látku, a produktem, který je hlavně dobře zabalený a dobře odvyprávěný.

Není to trochu selhání odborných společností? Neměly by proti tomu mnohem hlasitěji vystupovat?

My se o to snažíme. Ale je potřeba říct, že je to i evropský problém. V USA je volnější reklama na léky. Tam běžně uvidíte reklamu typu: zeptejte se svého lékaře na nový lék. V Evropě reklama na léky na předpis možná není. Historicky to vychází z představy ochrany pacienta, který neumí rozpoznat, co je účinné a co není. Jenže dnes je situace jiná. Pacient si po internetu najde prakticky všechno. Stačí odkliknout, že je zdravotnický pracovník, a přečte si informace, ke kterým by se dříve vůbec nedostal. Takže tu máme paradox: pacient se dostane k odborným informacím, ale zároveň je masivně vystaven reklamě na věci, které odborné nejsou. A odborné reklamu mít nesmějí.

Takže jsme pacienta chtěli chránit před reklamou na skutečné léky, ale nechali jsme ho napospas reklamě na polomagické doplňky?

To je jedna z potíží. Reklama na léky na předpis má svá omezení, ale prostor zaplnily jiné produkty. A ty mohou působit velmi přesvědčivě. Včetně toho, že se tváří jako vědecké, preventivní nebo přírodní. První krok, který jsme jako Česká lékařská společnost řešili, se týká lékáren. Psali jsme prezidentovi lékárnické komory, že bychom považovali za správné, aby se pacientům k lékům na recept nepřidávaly další přípravky jen na základě obchodního doporučení.

Proč vám to tolik vadí? Lékárník přece může poradit…

Poradit může. Ale problém je, když pacient přijde s lékem od lékaře a k němu dostane další přípravky, které nebyly součástí léčebného plánu. Za prvé to může vytvářet nedůvěru k lékaři. Pacient může získat pocit, že lékař něco zanedbal a lékárník to musí doplnit. Za druhé je to podle mě neetické vůči pacientovi, pokud je motivace obchodní. Za třetí vzniká polypragmazie, tedy stav, kdy pacient užívá příliš mnoho přípravků. Přijde domů s hrstí věcí a neví, co je opravdu důležité. A za čtvrté: lékárník sice může vidět lékový záznam a možné interakce, ale nemá kompletní dokumentaci. Neví všechno o konkrétním člověku, jeho funkci ledvin, jater a o celkovém stavu, diagnózách a souvislostech. A přitom může doporučit další látky, které nemusí být úplně indiferentní.

Aktuálním příkladem mohou být statiny. Zrovna nedávno na mne na internetu vyskočilo několik příspěvků, které se mne snažily přesvědčit, že mi zachrání život, protože statiny mi ho spíš ničí. A mám si dát červenou rýži a vodíkové molekuly…

Ano. Statiny jsou přesně oblast, kolem které se šíří spousta polopravd. Občas se doporučuje třeba koenzym Q10 ke statinům, ale důkazy pro plošné přidávání nejsou takové, aby to bylo možné vydávat za samozřejmost. U statinů je důležité, že lékař pracuje s definovanou látkou, definovanou dávkou a cílovými hodnotami. Pacient má mít určitou hladinu LDL cholesterolu podle svého rizika. Jiný cíl má zdravý člověk, jiný člověk s rodinnou zátěží, jiný pacient po kardiovaskulární příhodě. Když někdo místo toho užívá přírodní přípravek, třeba tu červenou rýži, může tam být látka, která má podobný účinek, ale určitě není standardizovaná. A to je problém. V medicíně nechcete hádat, kolik účinné látky pacient dostává.

Přírodní neznamená automaticky bezpečné?

Přesně tak. Přírodní látky jsou často směsi látek. Nemusí být špatné, ale nejsou automaticky lepší jen proto, že jsou přírodní. U některých přípravků může být účinek, ale není standardizovaná dávka, není jasná čistota, interakce, dlouhodobé dopady. To je úplně jiná situace než u registrovaného léku.

Pojďme k obezitě. Mluví se o tom pořád: méně pohybu, sedavá zaměstnání, horší strava. Ale když se podíváte do nákupních košíků, člověk má pocit, že jsme zdraví už dávno vzdali.

Pohyb je zásadní. Člověk, který se pravidelně hodně pohybuje, si může dovolit i něco nezdravého a neuškodí mu to tolik jako člověku, který nedělá nic. Existuje pojem fit fat, tedy člověk, který je obézní, ale metabolicky relativně zdravý. Jeho prognóza může být lepší než u člověka, který sice vypadá štíhleji, ale je zcela neaktivní a metabolicky nemocný. Na druhou stranu je potřeba rozlišovat mírnou nadváhu a těžkou obezitu. Není pravda, že by každé kilo navíc znamenalo katastrofu. U řady lidí může být nejlepší zdravotní prognóza při posunu z normální hmotnosti do pásma mírné nadváhy během života. Ale to neznamená, že těžká obezita je v pořádku.

A u cukrovky? Je BMI spolehlivý ukazatel?

BMI je hrubé kritérium. Může být užitečné populačně, ale u konkrétního pacienta nestačí. Stejně závažnou cukrovku může mít člověk s BMI 26 i člověk s BMI 40. Někomu metabolismus selže dříve, někomu později. Proto je problematické, když se některá rozhodnutí příliš mechanicky váží jen na BMI.

Do toho přišly nové léky na hubnutí. Veřejnost je často vnímá jako módní injekce pro bohaté. Vy je berete jak?

Jako mimořádně významný vývoj. Tyto léky byly původně vyvinuty pro léčbu diabetu, ale ukázalo se, že mají velký efekt i u obezity. A nejen tam. Postupně se ukazuje, že mohou mít vliv na celou řadu dalších nemocí. Máme pacienty, kteří po jedné injekci týdně zhubli za rok 20 až 25 kilogramů. To je obrovská změna. A nejde jen o kosmetiku. Když člověk zhubne 20 kilogramů, změní se metabolické riziko, tlak, cukrovka, spánková apnoe, pohybový aparát, játra, kvalita života.

Jenže když se lék vysadí, váha se vrací.

To byla jedna z otázek na začátku. Dnes už se ukazuje, že po dosažení cílové hmotnosti může být možné hmotnost udržovat další léčbou, včetně tabletových forem. Je to podobné jako u hypertenze nebo cholesterolu. Neznamená to, že člověk dostane lék, zhubne a je navždy vyřešeno. U některých pacientů se obezita bude léčit dlouhodobě.

To zní jako revoluce. Ale zároveň jako velmi drahá revoluce.

Ano, problémem je úhrada. Tyto léky nejsou široce hrazené, takže jsou dostupné hlavně pacientům, kteří si je mohou zaplatit. A to je sociálně problematické. Máme léčbu, která může zásadně pomoci, ale dostupnost není pro všechny stejná. Diskutuje se například úhrada u dětí a dospívajících. Tam to dává logiku, protože před nimi je dlouhý život. Ale zároveň existují dospělí pacienti s velmi vysokým rizikem, kterým by léčba také dramaticky pomohla. Například pacienti s těžkou obezitou, kteří kvůli hmotnosti nemohou podstoupit jinou léčbu, nebo kandidáti transplantací.

Jsou u těchto léků vážná rizika?

Rizika existují, jako u každé účinné léčby, ale nejsou dramatická. Nejčastěji bývají nežádoucí účinky přechodné. U některých léků se řešily velmi vzácné komplikace, například specifické oční problémy u rizikových diabetiků s velmi špatnou kompenzací. Ale dnes už umíme poměrně dobře říct, kteří pacienti jsou rizikovější a kde je potřeba opatrnost.

Zajímavé je, že tyto léky nepůsobí jen na hmotnost.

Působí komplexně. Ovlivňují organismus od mozku přes metabolismus až po trávicí trakt. Ukazuje se vliv na závislostní chování, na kardiovaskulární riziko, embolizace, na spánkovou apnoe nebo na játra. Ve vývoji je obrovské množství dalších přípravků a kombinací. To, co se v diabetologii a obezitologii odehrálo za posledních deset let, představuje skutečně neuvěřitelný rozvoj.

Diabetologové a obezitologové tedy dnes zažívají něco, co jim ostatní obory mohou závidět?

Ano. Třeba lékaři zabývající se hypertenzí mohou nám diabetologům a obezitologům závidět, jaký vývoj v posledních letech nastal. V některých oblastech, například v léčbě cholesterolu, také přibyly nové látky, ale rozvoj v diabetologii a obezitologii je mimořádný. A navíc se hledají další indikace. Tomu se říká drug repurposing, tedy využití známé nebo vyvíjené léčivé látky pro nové onemocnění. Lék vznikne pro jednu indikaci a postupně se ukáže, že může pomáhat i jinde. To se dnes děje právě u těchto moderních metabolických léků.

Takže léky na obezitu mohou jednou oddálit třeba i…

… endoprotézu.

Vážně?

U artrózy existuje zánětlivá složka a tyto léky mají protizánětlivé efekty. Probíhají studie, které zkoumají, zda mohou ovlivnit průběh artrózy a například oddálit endoprotézu. Neříkám, že ji nahradí, ale mohou změnit situaci u pacienta, kterého lze odložit nebo stabilizovat. To je přesně ten typ vývoje, který medicína zažívá: účinná látka se najednou začne zkoumat v širších souvislostech.

Když mluvíme o prevenci, co dnes podle vás brání tomu, aby fungovala lépe?

Lidé na preventivní prohlídky často nechodí. Část populace nemá praktického lékaře. A zároveň jsou vystaveni obrovskému množství nesmyslů. Mluvím o různých metodách, které slibují detoxikaci, omlazení, zlepšení metabolismu, práci s kyslíkem, třesení tělem a podobně. Problém je, že i vzdělaná a movitější populace je vystavena blbostem. A někdy právě ona za ně platí nejvíc.

Dnes je obrovské téma longevity. Dlouhověkost, biohacking, miliardáři, kteří si měří každou molekulu v těle a snaží se hacknout smrt. Je to věda, nebo moderní šarlatánství?

Slovo longevity je problematické, protože se kolem něj ve světě pohybuje mnoho šarlatánských aktivit. Někomu se dělají různé výkony, podávají se mu látky a slibuje se prodloužení života. Na druhé straně existuje legitimní vědecký zájem o zdravé stárnutí. To je důležité téma. Jen je potřeba velmi pečlivě oddělit vědecký přístup od byznysu s nadějí.

Takže problém není zdravé stárnutí jako téma, ale trh s věčným mládím?

Přesně. Vědecky se zdravým stárnutím zabývat musíme. Ale mediálně je to riskantní, protože veřejnost si pod tím může představit právě ty nejbizarnější sliby. U mnoha látek existují dílčí data. Někdy se ukáže nějaký efekt, například antioxidační. Ale z toho nelze udělat univerzální závěr, že daná potravina nebo přípravek prodlužuje život. Paušalizace je strašně nebezpečná.

Tím se dostáváme k superpotravinám. Dnes člověk nemůže sníst borůvku, aniž by mu někdo řekl, že právě aktivoval dlouhověkost.

To je přesné. U mnoha potravin se tvrdí, že jsou superpotraviny, že obsahují něco výjimečného, že působí na metabolismus, imunitu, oxidativní stres. Jenže představa, že jednotlivá potravina zásadně ovlivní oxidační rovnováhu organismu, je často nesmyslná.

Strava je důležitá, ale nelze ji redukovat na magické jednotlivosti. Navíc aplikace, které lidem počítají jídlo, často pracují s různými databázemi. Stejná potravina může v různých aplikacích vycházet jinak. A pak je tu kuchyňská úprava, množství, kombinace potravin, reálný život. Člověk doma nevaří na lékárnických vahách.

Když se tedy podíváme na budoucnost medicíny, co bude vedle obezity a cukrovky další velké téma?

Nemoci mozku. Alzheimerova choroba, neurodegenerativní onemocnění. Populace stárne a tato onemocnění budou stále významnější. Objevují se nové léky, některé budou injekční, budou vyžadovat přesné monitorování a mají i vedlejší účinky. Ale vývoj pokračuje. Na jedné straně jsou vzácné nemoci, kde se může díky moderní léčbě dramaticky zlepšit prognóza malého počtu pacientů. Na druhé straně jsou nemoci hromadného výskytu, které ovlivňují miliony lidí. A právě tam mají nové léky obrovský populační dopad.

Jste optimista? Budeme zdravější?

Optimismus je ve výzkumu. To, co se v některých oborech odehrálo v posledních letech, je neuvěřitelné. U obezity a diabetu vidíme zásadní průlom. U dalších nemocí se objevují nové možnosti. Vývoj jde rychle dopředu. Ale samotný výzkum nestačí. Je potřeba, aby lidé chodili na prevenci, aby se orientovali v informacích, aby nevěřili každému slibu a aby se medicína nenechala vytlačit marketingem zázraků. Protože největší nepřítel zdraví dnes často nevypadá jako nemoc. Vypadá jako reklama, která říká: nemusíte nic měnit, stačí si koupit naději. A to je možná nejdražší doplněk stravy na trhu.