Prevence nesmí začínat až s problémem

Když se řekne prevence, většina lidí si představí zdravý životní styl nebo pravidelnou návštěvu lékaře. Jakou roli v prevenci dnes mohou hrát laboratorní vyšetření?

Zásadní. Samozřejmě platí, že zdravý životní styl, pohyb, rozumná strava a pravidelné návštěvy lékaře jsou důležité. Jenže řada nemocí dlouho nebolí. Člověk může být unavený, hůř spát, necítit se úplně dobře, ale to jsou velmi obecné příznaky, které samy o sobě nic konkrétního neříkají. Právě laboratorní vyšetření mohou odhalit rizikové parametry dřív, než se nemoc skutečně rozvine. Důležité je také říci, že zdravotní riziko se netýká jen lidí, kteří žijí nezdravě. I mladý, štíhlý a sportující člověk může mít geneticky dané riziko třeba vyššího cholesterolu. Viděl jsem mladé lidi, kteří žili zdravě, sportovali, a přesto měli cholesterol sedm nebo osm milimolů na litr. To není věc, kterou člověk pozná podle pocitu.

Měla by tedy laboratorní vyšetření patřit k pravidelné prevenci?

Ano, a v mnoha případech už k ní patří. Samozřejmě záleží na věku a rizikovém profilu konkrétního člověka. Nemá smysl měřit všechny parametry všem bez rozdílu. U pětadvacetiletého člověka například pravděpodobně nebude nutné sledovat některé markery srdečního selhávání, zatímco u padesátiletého už to smysl mít může. Důležité je znát základní hodnoty. Cholesterol, krevní cukr, funkce jater a ledvin. Dále existují parametry jako Lipoprotein A (Lpa), který má výrazné genetické pozadí a souvisí s rizikem aterosklerózy. Člověk by o sobě měl tyto informace vědět. Problémem je, že řada lidí preventivní prohlídky nevyužívá, přestože jsou hrazené ze zdravotního pojištění. Někteří lidé ani nemají svého praktického lékaře. To je samozřejmě velké riziko.

Týká se zanedbávání prevence hlavně nižších socioekonomických skupin, nebo je to obecnější problém?

Je to obecnější problém. Přesné statistiky v tomto směru nejsou úplně jednoduché, ale vidíme, že u části lidí nejde jen o sociální situaci. Někdo na své zdraví jednoduše nemá čas. Nebo si říká: běhám, jezdím na kole, nejím tučné, nekouřím, jsem mladý, zdravý, úspěšný. Jenže to ještě neznamená, že je všechno v pořádku. Zdravý životní styl je důležitý, ale není to absolutní záruka.

Existuje z lékařského pohledu hranice mezi rozumnou prevencí a zbytečným testováním?

Základ je jednoduchý: kdyby všichni lidé využívali alespoň to, co stanovuje vyhláška o preventivní péči, byli bychom na tom výrazně lépe. Samozřejmě existuje i oblast samopláteckých vyšetření. Tam je třeba postupovat rozumně. Pokud je člověku třicet let, má hodnoty v normě a nemá výrazné rizikové faktory, není nutné chodit každý rok na rozsáhlé laboratorní vyšetření. Může stačit kontrola za tři až pět let. Naopak pokud je člověku padesát pět, má hraniční hodnoty, vyšší stres, rodinnou zátěž nebo jiné rizikové faktory, dává smysl sledovat stav častěji. Prevence musí být přiměřená věku, zdravotnímu stavu a konkrétním rizikům.

Právě samoplátecká laboratorní vyšetření se dnes v některých kruzích stávají trendem. Je to dobře, nebo v tom vidíte i rizika?

Obojí. Je dobře, když se lidé zajímají o své zdraví. Riziko ale vzniká ve chvíli, kdy se vyšetření prodávají bez jasného medicínského smyslu nebo ve špatném pořadí. Někdy mě fascinuje, když se lidem doporučují genetické testy skoro na všechno, což je nesmysl, a teprve potom si jdou nechat vyšetřit třeba krevní cukr. V naprosté většině případů je to obráceně. Nejdřív má smysl znát základní laboratorní hodnoty a podle nich uvažovat dál.

Genetické testování ale své místo má…

Jistě, například u některých rodinných zátěží nebo vzácnějších onemocnění. Ale není to univerzální první krok pro každého. U běžných civilizačních nemocí, jako je cukrovka nebo ateroskleróza, hraje roli kombinace genetického pozadí, životního stylu a dalších faktorů. Není možné čekat, že jeden genetický test všechno vyřeší.

Mají genetická vyšetření smysl jako běžná součást prevence?

U některých oblastí už součástí prevence jsou. Genetické testování má ale jinou logiku než běžné laboratorní sledování. V řadě případů se jedná o vyšetření, které stačí udělat jednou za život. U nejčastějších onemocnění je situace složitější. Cukrovka, ateroskleróza a další civilizační choroby mají často polygenní dědičnost. To znamená, že nejde o jeden jednoduchý gen, který všechno určí. Proto má stále velký význam sledování konkrétních hodnot, například cholesterolu nebo krevního cukru.

Je laboratorní medicína cestou k personalizované medicíně?

Určitě. Zejména v onkologii už personalizovaná medicína reálně funguje. Velký význam má také farmakogenomika, tedy sledování toho, jak konkrétní pacient reaguje na určitou léčbu a jak metabolizuje určité léky. Laboratorní medicína přináší informace, které umožňují lékaři rozhodovat přesněji a přizpůsobit péči konkrétnímu pacientovi.

Statistiky říkají, že preventivní programy využíváme málo. Může za tím být i úzkost, strach z pozitivních nálezů?

Ano, tento strach existuje. Někteří lidé se vyšetření vyhýbají, protože se bojí výsledku. Říkají si: když půjdu k doktorovi, určitě mi něco najde. Jenže je třeba položit si otázku jinak. Je lepší vědět, že mám riziko, a pracovat s ním, nebo čekat, až se problém projeví dramaticky? Když vím, že mi u auta špatně brzdí brzdy, také nebudu čekat, až to někde neubrzdím. Jedu do servisu. Se zdravím je to podobné. Když v těle něco doutná, je lepší to řešit včas než čekat na infarkt nebo mrtvici či selhání ledvin.

A nechybí větší motivace ze strany systému? Není české zdravotnictví stále příliš zaměřené na léčbu nemoci a málo na prevenci?

Částečně ano, ale je třeba říci, že v poslední době došlo k důležitému posunu. Rozšíření a úprava preventivních prohlídek je záslužný krok. Přibyly nové metody, nové markery a v některých oblastech i větší frekvence sledování. A jedná se o péči hrazenou ze zdravotního pojištění. Na druhou stranu platí, že podíl peněz směřujících do prevence je v porovnání s náklady na léčbu výrazně menší. Obecně je velmi těžké nastavit prevenci tak, aby byla efektivní, spravedlivá a finančně udržitelná. V součtu platí, že máme poměrně bohatě prostřený stůl. Preventivní prohlídky existují, jsou hrazené, jejich rozsah se rozšiřuje. A každý občan by měl nést část odpovědnosti za své zdraví. Nemůžeme očekávat, že zdravotní pojišťovny zaplatí úplně všechno, pokud sami nebudeme nic dělat.

Jakou roli v prevenci mohou sehrát firmy?

Velmi významnou. Zdravý zaměstnanec je pro firmu obrovská hodnota. Firma může vytvořit podmínky, aby lidé na prevenci skutečně chodili. Může domluvit partnerské zdravotnické zařízení, nabídnout preventivní balíček, usnadnit zaměstnancům objednání nebo jim dát čas, aby vyšetření mohli absolvovat. Firmy mohou zaměstnance motivovat, vzdělávat, nabízet benefity a ukazovat, že péče o zdraví není zbytečný luxus. V tomto směru mají obrovský prostor. A pokud se dnes diskutuje o tom, že by pojišťovny mohly bonifikovat pojištěnce, kteří se o své zdraví starají, podobně mohou uvažovat i firmy ve vztahu ke svým zaměstnancům.