Prezident HK ČR prosazuje změnu evropské regulace dlouhodobě
Evropa musí změnit způsob, jakým vytváří regulace. Nestačí zpětně opravovat pravidla, až když začnou firmám komplikovat život. Už při vzniku...
Mzdová dynamika ve druhém kvartále výrazně zaostala za naším očekáváním – mzdy meziročně rostly o 6,4 % (versus 7,1 % naše očekávání a 7,3 % ČNB). Nutno však druhým dechem dodat, že za slabšími čísly stály do značné míry výrazné revize v datech, které ukazují, že statistikům přechod na jednotné hlášení zaměstnanců dělá potíže.
Čísla za první kvartál tohoto roku proto byla revidována z 8,1 % na 6,1 % a kreslí tak v tuto chvíli celkově trochu jiný příběh. V tom mzdová dynamika na začátku roku nezrychluje, ale zůstává víceméně v souladu s tempem, které jsme pozorovali v posledních několika letech (tedy lehce nad 6 %). To může ČNB přinést určité „uklidnění“ – ostatně značná část bankovní rady (Jakub Seidler, Jan Procházka) na možnost revizí směrem dolů upozorňovala. I po revizích však zůstává tempo růstu mezd zvýšené (ČNB by ráda viděla mzdy v rozmezí 4-5 %) a pro část bankovní rady bude trh práce důvodem k obezřetnosti, popřípadě k úvahám nad drobným „dotažením“ měnově-politických kohoutů.
Při detailním pohledu do struktury mezd je vidět, že se trochu mění i struktura jejich růstu. Za prvé, sektor služeb sice nadále přidává zaměstnancům rychleji, ale už nepůsobí jako jeden jednolitý celek – suverénně nejrychleji rostou mzdy v administrativě (16,6 %), kam spadají i relativně nízko-placené agenturní pozice. Zbytek služeb roste pomaleji (nikde nevidíme dvojciferné momentum) a některé segmenty dokonce začínají zaostávat za tempem růstu celkové průměrné mzdy (real-estate, obchod, doprava). Za druhé, platy ve veřejné správě se díky poslední valorizaci stávají nově tahounem mzdové dynamiky (v uplynulých kvartálech spíše zaostávaly). A za třetí, dál viditelně zpomaluje mzdová dynamika v exportně orientovaných segmentech v čele se zpracovatelským průmyslem (5,0 % y/y). Právě tam podniky čelí výraznějšímu konkurenčnímu tlaku a zvýšená mzdová dynamika tam tlačila na pokles dynamiky zisků (patrných v průměru v celé ekonomice).
Pohled do struktury tak může centrálním bankéřům přinést spíše dodatečné „uklidnění“ – v byznysové a exportně orientované části ekonomiky mzdové tlaky slábnou a služby již nepůsobí jako „jednolitý pro-inflační“ celek. I proto nám stále v základním scénáři přijde možné, že ČNB ponechá nakonec základní úrokovou sazbu delší dobu beze změny na lehce restriktivních 3,75 %. Vše však nakonec bude záležet na síle energetického šoku. V našem alternativním scénáři (ropa dočasně nad 100 a plyn nad 90 EUR MWh) by zvýšená inflace pravděpodobně vyžadovala dočasný pobyt českých sazeb lehce nad 4 %.