Největší nedostatek zaměstnanců s potřebným profilem za posledních 15 let

Historická zkušenost ukazuje, že po překonání krize chtějí lidé změnu, hledají nové příležitosti růstu, snaží se nově nastavit pracovní a osobní život, chtějí dostatečně vysokou mzdu a mění své priority. „Je proto důležité zaměřit se na retenci zaměstnanců, vždyť nábor nového zaměstnance je o 25 % nákladnější než udržení si stávajících pracovníků,“ říká Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup Česká republika.

65 % českých zaměstnavatelů uvádí, že mají potíže s náborem nových zaměstnanců. Pouze 25 % jich hlásí, že s obsazením volných pracovních pozic nemají problémy a 10 % si není jisté. Jedná se o největší podíl od roku 2009, kdy ManpowerGroup začal měřit nedostatek lidí s potřebným profilem u zaměstnavatelů. Nejvíce se s nedostatkem talentů potýkají středně velcí zaměstnavatelé (50 až 250 zaměstnanců) – 73 % jich hlásí, že nemohou dlouhodobě najít dostatek vhodných uchazečů, u velkých firem (nad 250 zaměstnanců) to je 65 %. U malých podniků (10 až 49 zaměstnanců) se s nedostatkem talentů setkává 57 %, zatímco firmy s méně než 10 zaměstnanci to odhadují na 63 %.

Globální průměr dosahuje rekordní úrovně za celou historii průzkumu od roku 2006 – 69 % firem se potýká s nedostatkem talentů, což je dáno zejména technologickou revolucí a měnící se strukturou pozic a novými potřebami dovedností na všech úrovních. Největší potíže mají evropští zaměstnavatelé.

Na trhu je především nedostatek lidí s technickým vzděláním všech úrovní. Mezi nejhůře obsaditelnými pozicemi jsou jak vysoce kvalifikovaní inženýři, IT specialisté a lékaři, tak i certifikovaní specialisté, jako svářeči, technici, mechanici, řidiči nebo účetní. Podle Jaroslavy Rezlerové se bude v budoucnu stále méně vyžadovat ukončené vysokoškolské vzdělání a důraz se bude přesouvat na specifickou kvalifikaci a certifikaci. Středně odborné pracovní pozice tohoto typu představují 40 % všech pracovních míst v rámci zemí OECD a poptávka po nich nadále roste. V digitální době si zaměstnání nebude vždy žádat vysokoškolský titul, ale bude výrazně záviset na neustálém rozvoji dovedností. I nejtradičnější pracovní pozice se mění spolu s novými technologiemi.

Stávajícím trendem na trhu práce je rostoucí nedostatek vhodných pracovníků i na nekvalifikovaná pracovní místa, jako jsou například montážní dělníci, skladníci nebo opět po pandemii personál v ubytování a stravování. „Nedostatek vhodných talentů snižuje schopnost firem vyhovět zákazníkům, musí prodlužovat dodací lhůty jejich zboží a služeb a zároveň se snižuje jejich produktivita a konkurenceschopnost,“ říká Jaroslava Rezlerová.

Podle Jaroslavy Rezlerové došlo v roce 2020 k největší proměně trhu práce a nejzásadnější změně požadovaných dovedností od druhé světové války. Poptávku po některých dovednostech ovlivnila pandemie pouze dočasně, ale většinu dlouhodobých strukturálních změn spíše urychlila, jako je klesající zájem lidí o práci ve výrobě, rychlost zavádění robotizace a softwarové automatizace a nutnost rychlé rekvalifikace velkého počtu zaměstnanců. To vše ještě zvýšilo důraz firem na měkké dovednosti zaměstnanců.

„V současném technologickém světě se požadované dovednosti zaměstnanců mění rychleji než kdy dříve. Zaměstnavatelé musí lépe přizpůsobit své požadavky nabídce, ale musí rovněž lépe naplňovat potřeby a očekávání pracovníků, kteří jsou stále žádanější. V konkurenci všech ostatních zaměstnavatelů musí přitáhnout, zaujmout, udržet a rozvíjet si ty nejlepší talenty. Z výzkumu vyplývá, že přístup zaměstnavatelů musí být zaměřený prioritně na zaměstnance, že je třeba vytvořit takový svět práce, který povede jak k dosahování cílů organizací, tak bude vyhovovat i zaměstnancům. Lidé a firmy potřebují silné vedení, transparentní a pravidelnou komunikaci, kulturu, která umožňuje kombinovat práci na dálku a na pracovišti, a podporovat osobní pocit pohody a spokojenosti. Využijme této příležitosti k návratu do práce budoucnosti a k vytvoření nových příležitostí pro většinu, nikoli jen pro menšinu,“ říká Jaroslava Rezlerová.

Zaměstnavatelé v České republice hlásí pro 3. čtvrtletí 2021 příznivé náborové plány a potvrzuje se tak pozitivní tendence naznačená v předchozím čtvrtletí. 11 % zaměstnavatelů očekává nárůst počtu zaměstnanců, 4 % předpovídá jejich snížení a 83 % zaměstnavatelů nepředpokládá žádné změny. Na základě těchto údajů vykazuje Čistý index trhu práce pro Českou republiku pro 3. čtvrtletí 2021 hodnotu +7 % (rozdíl mezi procentem zaměstnavatelů, kteří budou nabírat a propouštět).

Rostoucí nezaměstnanost v době pandemie neznamenala pro zaměstnavatele snadnější nábory. Propouštění v gastronomii, službách a administrativních provozech nepřineslo nové uchazeče do průmyslu, zdravotnictví nebo školství. Poptávka firem se stále více míjí s dostupnými uchazeči, protože pandemie zmrazila trh práce. Kdo nemusí, nemění zaměstnání, protože to znamená nejistotu a riziko. Podle ManpowerGroup index trhu práce začínají firmy ve všech sektorech opět nabírat a uvádí, že mají ještě větší problém obsadit svá volná místa než před pandemií. Řešením složité situace na novém trhu práce je ještě větší důraz firem na změnu a zvyšování kvalifikace zaměstnanců, využívání alternativních a flexibilních forem práce, zlepšování péče o zaměstnance a hledání nových způsobů, jak si vytvářet databázi potenciálních uchazečů do budoucna.

Zaměstnavatelé ve všech sedmi skupinách odvětví předpovídají pro nadcházející čtvrtletí nárůst počtu zaměstnanců. Nejsilnější náborové plány předpokládá odvětví Stavebnictví a Zpracovatelský průmysl s Čistým indexem +13 % (ve stavebnictví bude 19 % firem nabírat a 6 % propouštět, ve zpracovatelském průmyslu bude 18 % firem nabírat a 5 % propouštět). Pozitivní náborové plány hlásí konečně od začátku pandemie i Ubytování a stravování s Indexem +9 %, následovaný odvětvími Finance, pojištění, nemovitosti a další služby podnikům a Ostatní služby (Státní správa, zdravotnictví, vzdělávání, kultura, osobní služby, doprava, skladování a komunikace) s Indexem +6 %. Nárůsty počtu zaměstnanců očekává s Indexem +5 % odvětví Velkoobchod a maloobchod a také Ostatní výroba (Výroba a rozvod el., plynu a vody; Zemědělství, myslivost, lesnictví a rybolov; Těžba nerostných surovin) s Indexem +3 %. Ve srovnání se stejným obdobím minulého roku, kdy covid-19 poprvé ovlivnil náborové plány v našem průzkumu, Index posílil v šesti ze sedmi odvětví. Ostrý nárůst o 28 procentních bodů hlásí Ubytování a stravování, následované odvětvím Zpracovatelský průmysl s nárůstem Indexu o 19 procentních bodů. Index v odvětví Finance, pojištění, nemovitosti a další služby posílil o 14 procentních bodů, ve Stavebnictví o 13 a v Ostatních službách o 11 procentních bodů. Index v odvětví Ostatní výroba zůstává na stejné úrovni.

Respondentům průzkumu byla položena doplňující otázka „Kdy očekáváte, že se vaše náborové́ aktivity vrátí k úrovni před pandemií covid-19“. 13 % zaměstnavatelů řeklo, že se tak stane do konce tohoto roku. 12 % firem očekává, že se k původní náborové aktivitě vrátí do konce roku 2022, 3 % firem předpokládá návrat v roce 2023. 47 % firem návrat k původní úrovni náborů nepředpokládá vůbec. 25 % zaměstnavatelů uvedlo, že neví. „Pro zaměstnavatele je zatím výhled na další dva roky absolutně nejasný a neustále přehodnocují i náborové předpoklady od konce roku 2021. Zatímco v předchozím čtvrtletí si myslelo 57 procent zaměstnavatelů, že se do konce tohoto roku vrátí k původní intenzitě náboru, tak aktuálně je to pouze 13 procent. Zároveň se šestkrát zvýšil počet zaměstnavatelů, kteří si myslí, že se k původní intenzitě náboru nevrátí nikdy,“ dodává Rezlerová.

I u pozic, které jsou tradičně považovány za neflexibilní a jsou vykonávány převážně na pracovišti, se většina zaměstnavatelů snaží zavést nové možnosti flexibility: pružnou pracovní dobu, stlačené pracovní týdny, flexibilní začátek a konec pracovní doby, kombinaci práce na dálku a práce na pracovišti, možnost vybrat si, odkud budou zaměstnanci pracovat, či sdílená pracovní místa. Největší část zaměstnavatelů, a to 37 % nemá žádné obavy ze vzdálené práce a 10 % si není jistých, 18 % zaměstnavatelů uvedlo, že jejich největší obavou v souvislosti s prací na dálku je snížení produktivity zaměstnanců. U 14 % zaměstnavatelů se objevují obavy ohledně horší spolupráce s kolegy. Obavy ze zajištění dobrých pracovních podmínek (wellbeing) má 12 %. Ztráty firemní kultury se obávají 4 % zaměstnavatelů a 2 % má obavy týkající se inovací.