Místo v koši končí na talíři strávníků v nouzi

Mířím do ulice U Továrny 1 a cestou míjím skupinku lidí s taškami na kolečkách. Všichni máme stejný cíl – nenápadnou starší budovu, která má ale v životech mnoha Středočechů velký význam, pro některé o to větší v době pandemie. Přibližně 500 lidí v nouzi si sem týdně přijde vyzvednout balíčky se základními potravinami. Ty se sem dostávají jak v rámci celorepublikových potravinových sbírek, tak denním svozem z obchodních řetězců.

„V České republice i v Evropské unii se nejvíce plýtvá pečivem, ovocem a zeleninou. I k nám přichází mnoho kvalitní čerstvé zeleniny, ale dříve o ni měli zájem pouze senioři, kteří jsou zvyklí z ní vařit,“ vypráví Věra Doušová, se kterou se potkávám v prvním patře potravinové banky a jen na dohled od komunitní kuchyně. „Maminky s dětmi většinou chtěly konzervy, těstoviny, kečup, polévky ze sáčku a další trvanlivá jídla. Čerstvou a sezonní zeleninu, kterou jsme jim nabízeli, odmítaly, protože nebyly naučené z ní vařit,“ popisuje energická dáma, co ji před pěti lety vedlo k uspořádání bezplatných kurzů vaření určených především matkám samoživitelkám. Její slova potvrzuje i ambasadorka potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj, Markéta Fassati: „To je ta cílová skupina, kterou je potřeba zasvětit do tajů kuchyně, do toho, jak udělat oběd nebo večeři nutričně a chuťově zajímavě a zároveň levně.“ A také jak zabránit tomu, aby množství kvalitní zeleniny a ovoce zbytečně skončilo v koších.

Účastnice vaří vždy pod vedením jednoho z pěti profesionálních kuchařů. V době před pandemií se kurzy konaly dvakrát do měsíce, a to vždy v pátek. „Klienti chodí pro potraviny do pátečního oběda a na víkend nám zbývalo velké množství zeleniny. Tak jsme si říkali, že zabijeme dvě mouchy jednou ranou – zeleninu zužitkujeme a lidi z ní naučíme vařit,“ vysvětluje Věra Doušová.

Kvůli pandemii covidu bylo nutné kurzy vaření výrazně omezit. I když se nyní konají pouze jednou za tři až čtyři měsíce, zájem o ně neopadá, a to i díky tomu, že Věra Doušová se svým týmem aktivně matky v nouzi oslovuje: „Říkáme jim, jaký pro ně kurzy mají význam a co se v nich můžou naučit. A potěší nás, pokud samy přijdou s přáním se zúčastnit,“ usměje se paní Doušová a potvrzuje, že se povědomí o kurzech rychle rozšířilo nejen mezi matkami samoživitelkami, pro které představují něco víc než jen čas strávený u plotny. „Je to pro ně také společenská záležitost, můžou si mezi sebou popovídat, dostanou teplý oběd, který si samy uvaří, můžou potkat i nějakou zajímavou osobnost.“

A Roman Paulus, který se ujal dnešního vedení kurzu, bezesporu zajímavý je – uznávaný šéfkuchař a také tvář obchodního řetězce Lidl, který do potravinových bank pravidelně přispívá. Jak mi prozrazuje vedoucí firemní komunikace společnosti Lidl, Tomáš Myler, iniciativa Věry Doušové je v rámci České republiky zcela jedinečná a dosud stále jediná svého druhu. I proto se společnost Lidl rozhodla tuto inspirativní činnost podpořit. „Lidl je o čerstvosti, kvalitních produktech za ty nejlepší ceny. Zároveň se snažíme snižovat plýtvání potravinami. I proto jsme rozjeli projekt S Lidlem šetříme jídlem, v jehož rámci nabízíme bedýnky plné ovoce a zeleniny. Za 3 kg čerstvých surovin zákazník zaplatí 25 korun, což je i pro uživatele potravinové pomoci dostupné.“ A projekt Lidl bedýnek kvituje i ředitelka potravinové banky Věra Doušová: „Lidl bedýnky jsou ideální příležitostí, jak nakoupit směs ovoce a zeleniny za málo peněz, velmi to vítám.“

Poslechněte si živou reportáž…

Bedýnky mohou zákazníci Lidlu zakoupit od listopadu loňského roku na všech českých prodejnách. Už předchozí testovací provoz ukázal, jak velký zájem o tento produkt zákazníci mají. „Nečekali jsme, že se bedýnky budou tak dobře prodávat. Pokud o ně zájem zůstane stejný a budeme tímto tempem pokračovat, ušetříme ročně 3 800 tun ovoce a zeleniny,“ potvrzuje úspěch projektu Tomáš Myler.

Do bedýnek se ale zároveň nedostávají žádné méně kvalitní, druhořadé nebo jak se také říká „škaredé“ kusy zeleniny a ovoce. Bedýnky slouží především pro ty druhy, které se obvykle prodávají v balení, vysvětluje Myler: „Dříve, když se ve velkém balení cibule nebo brambor objevil jeden nebo dva nahnilé kusy, museli jsme celé balení vzít a předat k dalšímu zpracování. Dnes pytel rozřízneme, špatné kusy vyndáme a zbytek rozdělíme do bedýnek.“ Každá bedýnka je pak mixem vybraných druhů zeleniny a ovoce, ať už se jedná o již zmíněné brambory a cibuli, celer, mrkev, papriky, jablka, hrušky a mnohé další. Dodejme také, že zelenina a ovoce, které se k zákazníkům ani ve formě bedýnek nedostanou, nekončí spolu s dalšími potravinami automaticky v popelnicích. „Vyřazené potraviny stáhneme do logistických center, kde je roztřídíme. Ovoce a zelenina jdou například do zoologických zahrad, dává se do bioplynových stanic, které z nich vytápí města. Maso se předává k dalšímu zpracování například pro krmivo zvířatům,“ doplňuje Tomáš Myler.

Přesouvám se do komunitní kuchyně, ve které panuje čirý ruch a kterou už také prostupuje řada vůní. Rozeznávám v nich smažící se cibulku. Za zvuků krájení, škrábání a sekání připravují absolventky dnešního kurzu pokrmy tříchodového menu, které sestavil šéfkuchař. „Ze surovin z potravinové banky a z Lidl bedýnky vaříme hrachovou polévku s kořenovou zeleninou, ratatouille s bulgurem a houbami a jako dezert smažená jablka v těstíčku se skořicovým cukrem,“ vyjmenovává Roman Paulus a dodává, že jedním z kritérií pro výběr jednotlivých jídel byla kromě čerstvosti i nízká cena. „Bohužel je to realita některých lidí, kteří za omezenou částku musí pro sebe i svou rodinu uvařit. Pro nás to může být limit, ale pro jiného to může být maximem, které může za jídlo dát.“ Třeba čtyři porce hrachové polévky zvládne maminka uvařit za 40 korun.

Podobné projekty zároveň pomáhají bořit mýty, že zdravé a chutné jídlo musí být nezbytně drahé. Ušetřit se dá i nákupem a vařením ze sezonních druhů ovoce a zeleniny, které zpravidla právě v sezoně bývají levnější. Důležitá je podle Romana Pauluse také vyváženost stravy: „To, co my dnes vaříme, je protikladem toho, kdy se člověk láduje uzeninami nebo tlustým masem. Maso by obecně na talíři nemělo dominovat a neměli bychom ho jíst každý den. Naše dnešní menu se opírá o zeleninu, luštěniny a tělu dodá vše potřebné,“ věří šéfkuchař a s omluvným gestem se vrací zpět ke svým svěřenkyním.

Je mezi nimi i Michaela, která ve velkém nerezovém hrnci míchá zeleninový základ do polévky. Kurzu vaření se účastní poprvé. Když ji tým potravinové banky oslovil, bez váhání nabídku přijala. „Ráda vařím a chtěla jsem se přiučit něčemu novému. Dnešní vaření mě moc baví,“ usmívá se na mě žena ve středním věku a náš krátký rozhovor přerušuje mužský hlas: „Už se nám to trochu zabarvilo, přidejte tam prosím vodu,“ instruuje mezitím Roman Paulus, který se pohybuje mezi jednotlivými stanovišti kuchyně. U jednoho z nich právě paní Veronika porcuje hlívu ústřičnou, jednu z ingrediencí hlavního chodu – ratatouille. „Tento pokrm jsem neznala. Naučím se něco nového a zdravého a pod vedením Romana Pauluse se mi vaří skvěle.“ Spokojenost lze číst i na tvářích dalších účastnic a cítit je také z Věry Doušové. „Paní Doušová je mozek, hlava i srdce potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj a jsme omámeni její životní energií,“ říká ambasadorka potravinové banky Markéta Fassati, která společně s paní Doušovou věří, že budou moci kurzy vaření v komunitní kuchyni opět brzy pořádat častěji. „Když vidíte, jaký to má nádherný dopad, vidíte lidské příběhy a maminky, jak se jim mění kvalita života, stojí to za to.“