Budoucnost silniční a železniční dopravy není v soupeření, ale ve spolupráci

Doprava a energetika tvoří základ kritické infrastruktury státu. Proto je nutností řešit jejich dekarbonizaci společně a koordinovaně. Proces dekarbonizace dopravy je zatížen, doufejme že jen dočasně, dosavadní asymetrií (průmysl a energetika platí emisní povolenky, tedy v nákupu trakční energie je platí i elektrická kolejová doprava, zatímco silniční kamionová dosud nikoli). Tudíž doufáme, že tato asymetrie bude odstraněna.

Vytvořením subsystému EU ETS 2 budou od roku 2027 zahrnuta do systému emisního obchodování i fosilní paliva pro dopravu. Odklon od používání uhlovodíkových paliv v dopravě kromě řady pozitivních přínosů vede nutně k výraznému nárůstu spotřeby elektrické energie pro dopravu, u které v budoucnu mohou být velmi závažné problémy s jejím zajištěním. Nárůst spotřeby energie lze redukovat zhruba na jednu třetinu u každé přepravy, kterou se podaří převést ze silnice na železnici. Na silniční a železniční dopravu je dosud nahlíženo jako na dva konkurenční druhy a není jednoduché změnit myšlení lidí. Budoucnost ale ve světle energetických perspektiv určitě není v soupeření silniční a železniční dopravy, ale ve spolupráci obou módů při zachování tržních principů konkurence. Cílem je promyšleně kombinovat železniční a silniční dopravu tak, aby byly efektivně využívány jejich přednosti, to znamená u železnice nízká energetická náročnost, technicky vyřešená a široce zavedená liniová elektrizace, vysoká produktivita vozidel a personálu; u silnic pak schopnost plošné obsluhy území, flexibilita a operativnost.

Pokles ekonomiky, problémy v konkurenceschopnosti evropských firem a s tím spojené potíže v globálním obchodě, válka na Ukrajině, nepravidelnosti v lodní přepravě zboží a lokálně například v předzásobení elektráren uhlím, zastavení výroby v Liberty, pokles přeprav kalamitního dříví a samozřejmě další vlivy přispěly k téměř desetiprocentnímu meziročnímu poklesu přeprav, měřeného objektivně v hrubých tunokilometrech. Z pohledu našeho sdružení jsou však tyto skutečnosti obtížně komentovatelné, neboť nám s ohledem na rozsah členství dopravních společností v ŽESNAD.CZ (přes 90 % trhu) jako spolku nepřísluší jakkoliv posuzovat obchodní aktivity našich členů.

Železniční nákladní dopravci jsou rovněž souběžně velmi zatíženi spoustou povinností, daných specifikacemi a normami TSI. Zároveň musí z důvodu konkurenceschopnosti investovat do nových lokomotiv a vozů, což je finančně velmi zatěžuje. Do toho nepočítáme starosti s řešením získání potřebných pracovních sil, nejen strojvedoucích, ale i dalších profesí. Nemluvě o mzdových nákladech. V procesu zavádění nových technologií čelí členové ŽESNAD.CZ obavám o stav implementace ETCS a připravenost správce infrastruktury k výhradnímu provozu na koridorech od 1. 1. 2025 nebo snahám překotně zavádět v Evropě tzv. „digitální automatické spřáhlo (DAC)“. Chceme proto, aby Ministerstvo dopravy ČR věnovalo velmi vysokou kontrolní a dohlížecí činnost ve věci skutečného provozování tratí systémem ETCS a nadále pokračovalo ve spolupráci se železničními dopravci v tlaku na realistické zavádění DAC.