Správná cesta ke zdraví

Co jako lékař považujete za největší problém nebo největší riziko, pokud jde o obecné zdraví populace v České republice?

Životní styl, nejsme zrovna národem sportovců nebo lidí, kteří vyznávají aktivní pohyb. Obrovský problém představuje u dětí. Dětská obezita, dětské nehýbání se, dětské nesportování a nesportování mladých, to je velmi špatný základ. Z toho budou pramenit komplika­ce, až jim bude 40, 50, 60 a více. To vidím z hlediska zdravotního systému jako velký problém. Mnozí rodiče berou jako vítězství, když dítě nemusí cvičit, když má omluvenku z tělocviku. To je chyba. Pak strava. Člověk je všežravec, má jíst pestrou stravu. To znamená vzít si maso, vzít si zeleninu, vzít si rybu a podobně. Bohužel, často lidé podléhají různým reklamám. Největší pro­blém v tomto ohledu jsou samozřejmě ultra připravené potraviny. Co asi musí obsahovat hotové jídlo, které má 14 dní vydržet v ledničce? Do potravin průmyslově vy­ráběných se dává řada stabilizujících látek, aby vydržely co nejdéle a vypadaly přitom co nejlépe. To je příklad masných produktů, které musí být nakrmeny antioxi­danty, protože hemoglobin, červené krevní barvivo, se dále rozkládá. Dlouhodobá kumulace řady chemických látek přidávaných do potravin se může podílet na vzni­ku třeba nádorových onemocnění, která se objevují stále v mladším věku.

Je to zajímavé – všichni víme, že zdaleka největším problémem stravy jsou vysoce průmyslově zpracovávané potraviny, ale trendem je veganský burger a rostlinné maso…

To je samozřejmě extrém. Co se asi musí se sójou stát, aby z ní bylo „maso“. Zastánce takových trendů bych poslal na exkurzi do chemiček. Nemám nic proti vegetariánství, ale nerozumím tomu, proč vegetarián chce, aby mu ze sóji vyrobili párek nebo sýr. Osobně bych se velmi zajímal o soupis chemikálií, které jsou k takové výrobě potřeba. Jedná se o chemickou výrobu a ty chemikálie takový vegetariánský milovník burgerů dostává do těla. A samozřejmě řada těch látek se v těle kumuluje a kumulativní dávka za delší dobu určitě nebude v bezpečných mezích.

Medicína kráčí v posledních letech obrovskými kroky kupředu a jedna z oblastí, která se zrychluje úplně neuvěřitelně, je diagnostika. Dnes už diagnostické metody mohou odhalit nemoc často mnohem dříve, než se objeví první příznaky…

Ano, je to jedna z priorit moderního zdravotnictví, pre­ventivní medicína, protože včasná diagnóza je základ úspěšné léčby. Člověk nic necítí, cítí se v pořádku, ale přitom už na základě určitých testů lze odhalit, že by měl něco změnit nebo se léčit. Je to tím důležitější, že řada nemocí, alespoň v tom prvním stadiu, vůbec nebolí. A je přirozeností člověka, že když ho nic nebolí, k lékaři nejde. Proto jsou pravidelné preventivní prohlíd­ky tak důležité.

Máme v Evropě poměrně oceňovaný systém preventivních programů a screeningů, ale jejich využití je relativně nízké. Proč?

Roli bezpochyby hraje i strach – půjdu na vyšetření a něco mi najdou. Chybí větší edukace a propagace těchto programů. Jsou, ale určitě by jich mělo být víc. Je důležité nepodcenit nic už v mládí a ve středním věku. Mladší lidé mají často pocit, že když sportují, žijí zdravě a nic je nebolí, není třeba chodit k doktorovi. Ale ono to tak není. Z hlediska prevence a kvality ži­vota je právě potřeba, abychom šli k lékaři, i když nám nic není, abychom chodili na pravidelné preventivní prohlídky, pečovali o své zdraví a o svém zdravotním stavu věděli co možná nejvíce a mohli sledovat, jak se mění. To je správná cesta ke zdraví a k dlouhému životu ve zdraví.

Konají zdravotní pojišťovny v tomto směru dost?

Je to spíš otázka celkové zdravotní politiky než po­jišťoven jako takových. Ty mají své limity. Hodnotím v tomto smyslu kladně, že se připravuje novela vyhlášky o všeobecných preventivních prohlídkách, kde se rozši­řuje frekvence vyšetření, a hlavně se začíná vyšetřovat dříve. Třeba lipidy se budou kontrolovat ve 25 či 30 letech věku a pak každé čtyři roky a později každé dva. Zatímco dříve to bylo po deseti letech. To znamená vyšší pravděpodobnost včasného zachycení onemoc­nění. Podobně vyšetření albuminu a kreatininu v moči, které ukazuje, jak jsou na tom ledviny. V poslední době se zvyšuje srdeční selhávání, na to je velmi dobrým parametrem vyšetření natriuretických peptidů (BNP, NT‑proBNP). Cílem těchto preventivních prohlídek je včasné vyhledávání nemocných či rizikových osob, aby se na jejich zdravotní problém přišlo co nejdříve. Sa­mozřejmě to zvyšuje náklady na prevenci, ale na druhé straně včasné zachycení nemoci ve svých důsledcích zlepšuje život pacienta a snižuje náklady na léčbu, protože ta je na počátku levnější, než když se nemoc rozvine do závažného stavu.

Existuje nějaká studie, která by porovnávala právě tu finanční efektivitu?

Těch studií je celá řada. Uvedu příklad: u aterosklerózy, tedy ucpávání cév, je jednoznačně prokázán efekt po­dávání statinů – zlepšují kvalitu života pacienta, snižují riziko vzniku infarktu nebo mrtvice a de facto prodlu­žují život. Data pro jednotlivé diagnózy jsou. Stejně je známo, že když se začnete včas léčit třeba s cukrovkou, která nebolí, tak dnešní medicína dokáže celý proces diabetu zpomalit nebo zastavit a tím eliminuje riziko komplikací cukrovky, jako je uzavírání cév na nohou, poškození ledvin a až oslepnutí.

Jak mohou k lepší situaci přispět firmy? I ony mají totiž zájem na zdraví svých zaměstnanců.

Nejlepším příkladem jsou firmy, velké i menší, které si to už uvědomily a dbají o zdraví svých zaměstnan­ců, proaktivně je motivují k účasti v preventivních programech a často spolupracují s lékaři, které mají nasmlouvány. Mohou poskytovat zaměstnancům různé benefity pro lázeňské a rekondiční poby­ty, mohou si připravit aktivní pohybové programy, zaměřené třeba i podle charakteru práce na rizikové partie, těch možností je celá řada… Velké firmy si na to dnes už najímají dokonce pracovníky na personálním oddělení, kteří se mají starat o fyzické i duševní zdraví zaměstnanců. Role zaměstnavatelů je v tomto ohledu nesmírně široká, mohou péči o zdraví promítnout i do bonusových programů a motivovat třeba i ke změně životního stylu.

Může si zaměstnavatel udělat třeba smlouvu přímo s nějakou společností, která nabízí laboratorní testy?

Může, ale bez lékaře to postrádá smysl. Vždycky na konci musí někdo, kdo výsledky testů zhodnotí. Tedy lékař. Důležitá je totiž interpretace laboratorních výsledků a následná opatření. V každém případě platí, že firmy mohou sehrát ve zdravotní osvětě a prevenci velmi pozitivní roli. A je to i v jejich zájmu, protože zdra­vý a spokojený zaměstnanec firmě poskytne rozhodně víc než nemocný.

Je na silnější roli firem v zapojení do zdravotní prevence náš systém vůbec připraven? Je veřejným tajemstvím, že řada limitů, které lékaři i laboratoře mají, je vyčerpána dříve než na konci roku…

To je zajímavá otázka. Laboratorní vyšetření odhalí za relativně malý objem peněz v řádu desetikorun i velmi závažné nemoci. V rozpočtu pojišťoven se jako laboratoře pohybujeme kolem 3,7 % veškerých nákladů. A stále jsme vystavováni tlaku v rámci úhradových mechanismů na snižování nákladů. Na straně druhé je tu nová evropská direktiva, která náklady zvyšuje. Minis­terstvo přijalo vyhlášku, že řadu laboratorních metod budeme předávat do centrálního registru. Systémově je to v pořádku, ale samozřejmě všechno něco stojí a toto bude každou laboratoř stát desítky tisíc korun na úpravách systémů a nastavení procesů. Jinými slovy, jsme pod velkým tlakem, a pokud to přesáhne určité meze, k nimž se v tuto chvíli blížíme, tak to bude pro pacienty špatné. Takže ano, může nastat situace, že firmy začnou zaměstnance motivovat, ale systém nebude mít kapacitu…

A nelze v rozpočtech zakalkulovat právě to, že zvýšení nákladů na prevenci sníží náklady na léčbu a že ve výsledku to bude znamenat úsporu?

Objem potřebného navýšení, o kterém se případně bavíme, by představoval desetiny procenta, takže věřím, že v případě skutečného převisu poptávky nad kapacitami by to bylo řešitelné. Větší příklon k prevenci bychom si přece měli přát všichni.