Nové státní dluhopisy jsou škodlivé

Česká republika si tento scénář ostatně již jednou vyzkoušela před pandemií Covid-19, kdy následná inflační vlna v letech 2021–2023 výrazně prodražila obsluhu státního dluhu a stát podle odhadů zaplatil na úrocích zhruba o 10 miliard korun více oproti standardnímu tržnímu financování. To jsou prostředky, které pak chybí ve vzdělání, infrastruktuře nebo zdravotnictví. Varovné příklady tohoto dluhu ve světě přitom už existují.

Nejhůře si s protiinflačními dluhopisy vede dlouhodobě Velká Británie, která v minulosti emitovala rozsáhlý objem dluhopisů s inflační doložkou, přičemž prudký růst inflace následně výrazně zvýšil náklady dluhové služby a přispěl k růstu výnosů britských dlouhodobých bondů na nejvyšší úrovně od konce 90. let. Britské dluhopisy pak v posledních týdnech vystřelily nedávno na nejvyšší úrovně od roku 1998. Kdo se zajímá o finanční trhy, tak v posledních letech viděl, že Britové jdou z jedné politické krize do druhé, ekonomika stagnuje a ceny rostou. A speciálně jedna věc mě zaujala — kolik dluhopisů emitovaných tamní vládou v celkovém dluhu má inflační doložky. V jednoduchosti se tedy jejich výnos zvyšuje spolu s růstem cen. Britské inflačně indexované státní dluhopisy mají kupóny i jistinu navázané na RPI inflaci (britský index spotřebitelských cen, tedy ukazatel inflace používaný ve Velké Británii.), takže při růstu cen automaticky rostou i náklady státu. To z nich dělá produkt výhodný pro investora, ale rizikový pro státní rozpočet. Velmi mě pak překvapilo, že za všeobecného potlesku analytiků se učí český stát podobnou chybu, aby se zavděčil veřejnosti.

Jak velkou dělají tyto indexované dluhopisy sekeru v britském veřejném rozpočtu? Jedná se totiž ve skutečnosti o více než 25 % veškerého emitovaného dluhu. Bavíme se tedy o poměrně velké části dluhu z celkové nominální výše 685 mld. liber. To je ve zkratce asi 18 bilionů Kč při současném kurzu GBP/CZK. Už nyní jsou britské náklady na obsluhu dluhu vskutku rekordní. Tvoří 8,3 % všech veřejných výdajů a více než 3,7 % HDP.

Britský příklad ukazuje, proč mohou být dluhopisy s inflační doložkou pro stát v době vyšší inflace mimořádně nevýhodné. Právě tato zkušenost je varováním i pro Českou republiku: co v době nízké inflace vypadá jako férový produkt pro domácnosti, se při návratu inflační vlny může změnit v drahý a zbytečně rizikový způsob financování státu. Česká republika si nevýhodnost protiinflačních dluhopisů vyzkoušela zejména po pandemii Covid-19, kdy následná inflační vlna v letech 2021–2023 výrazně prodražila obsluhu státního dluhu o desítky miliard.