Heřmanická halda hoří. Jaká jsou rizika?

Závažnost lokality spočívá především v její velikosti, blízkosti obydlených částí Ostravy a v tom, že se termicky aktivní oblast nachází poblíž skládky chemických odpadů a kalových nádrží. Cílem sanace proto není pouze omezit současné emise, ale hlavně zabránit dalšímu šíření hoření do rizikových částí areálu.

Heřmanická halda není jen technický problém hořící hlušiny. Je to především problém oddělovací stěny, neodtěžených kalů a skládky chemického odpadu. V širších souvislostech pak problém roztříštěného vlastnictví, měnících se sanačních koncepcí, nedostatečné kontroly dřívějších dodavatelských vztahů, protichůdných posudků, nepovedeného byznysového projektu a miliardových soudních nároků. Všechny tyto faktory a spory opakovaně odsunuly a stále odsunují samotné sanační práce.

Spory se v minulosti vedly i o technologické řešení sanace – těsnící sarkofág, který měl termickou aktivitu aktivně utlumit, část veřejnosti a aktivisté odmítali. V roce 2025 bylo rozhodnuto o řešení pouze formou oddělovacích stěn, což de facto znamená nechat termicky aktivní část haldy za důkladného monitoringu vyhořet a soustředit se na zamezení průchodu endogenního hoření ke skládce chemického odpadu a kalovým nádržím.

Diamo má podle svého vyjádření připravenou dokumentaci dalších oddělovacích stěn, získává potřebná stanoviska úřadů a jedná s OKK Koksovny jako vlastníkem významné části pozemků; zároveň připravuje možnost vyvlastnění pozemků potřebných k sanaci. Rozsáhlejší realizace však dosud nezačala.

Dostupná měření nepotvrzují, že by halda v současnosti způsobovala bezprostřední rozsáhlé ohrožení obyvatel Ostravy. Současně ale nejde o vyřešenou nebo neškodnou lokalitu. Termická aktivita pokračuje a dlouhodobé riziko spočívá zejména v jejím možném postupu k chemickým odpadům či kalům. Největším selháním dosavadního vývoje není absence vhodného řešení, ale skutečnost, že kvůli právním, majetkovým a obchodním sporům nebylo žádné řešení dotaženo.

Do konce 90. let: Halda postupně vznikala navážením hlušiny z dolů a spojením několika odvalů. Vnitřní hoření se výrazně projevilo v 90. letech a od té doby pokračuje.

Od roku 2002: Odpovědnost za státní část lokality převzalo v rámci útlumu těžby Diamo. Stát však nezískal celý areál – vlastnictví zůstalo rozdělené mezi Diamo a soukromé subjekty. To dodnes komplikuje vstupy na pozemky, povolování i realizaci staveb.

2012–2022: Diamo zahájilo vytváření koridoru označovaného jako oddělovací vzdušná stěna A – OVS A. Měl oddělit hořící část od dosud studené oblasti a od chemické skládky. Koridor byl průběžně vyplněn přibližně 568 tisíci tun materiálu dodaného společností Ridera Bohemia. Kontroly od roku 2022 zpochybnily, že šlo v celém rozsahu o sjednaný certifikovaný výrobek, identifikovaly také neupravené stavební odpady a hořlavé příměsi. Ridera pochybení odmítá.

2016–2019: Vznikl soukromý projekt homogenizační linky společnosti Ostravská těžební. Cílem bylo z hlušiny získávat kamenivo a uhelné produkty a část výnosů měla snížit náklady sanace. Projekt ekonomicky nefungoval, Diamo spolupráci vypovědělo a následovaly soudní spory s nároky přesahujícími 1,2 miliardy korun.

2024–2026: V roce 2024 stát vybral variantu zatěsnění hořící části sarkofágem a výstavbu oddělovacích stěn B a C. Náklady se odhadovaly na 2,3 miliardy korun a realizace na deset let. V březnu 2026 byla tato koncepce opuštěna ve prospěch levnějšího řešení založeného hlavně na oddělovacích stěnách a minimálních zásazích do hořící části.

Termická aktivita: Halda uvnitř stále hoří a teplo se dlouhodobě pomalu šíří. Potřeba oddělit termicky aktivní část od chemických odpadů a kalových nádrží není zásadně zpochybňována.

Dopad na ovzduší: Roční monitoring Zdravotního ústavu z období květen 2024–duben 2025 nezjistil u haldy výrazně horší hodnoty než na srovnávacích ostravských stanicích. To svědčí proti představě bezprostřední zdravotní katastrofy, neznamená to však, že halda nepředstavuje lokální a dlouhodobý zdroj emisí.

Dopad na vody: Zaznamenána je zvýšená přítomnost amonných iontů ve vodním prostředí díky tvorbě minerálů vázaných na termiku (např. salmiak – NH4Cl).

Skládka chemického odpadu (SCHO): Prvním problémem haldy je skládka chemických odpadů, kterou vlastní OKK Koksovny. Skládka sama je zakonzervována, nicméně je nutno zabránit případnému prostupu termické aktivity k ní. Vyřešena není otázka její likvidace.

Bývalá kalová nádrž K1: To je druhá systémová bolest Heřmanické haldy. Jde o jednu ze dvou nádrží bývalé čistírny odpadních vod, do nichž byly vypouštěny vody z koksochemického provozu koksovny Svoboda, která tehdy spadala pod OKD. V K1 však kaly zůstaly, byť byla označena za vytěženou.

Dopad na vody: V kalové nádrži K1 zůstaly neodtěžené kaly, v nichž jsou prokázány polycyklické aromatické uhlovodíky – PAU, uhlovodíky C10–C40, benzen a jiné BTEX, fenoly, amonné ionty, kyanidy, arsen a další kovy. Tyto polutanty jsou vázány na kaly a do vodního prostředí se nevyluhují. Dopad na spodní ani povrchové vody nebyl prokázán, kontaminovaný materiál však není použitelný.

Oddělovací vzdušná stěna A (OVS A): Třetí rovina problémů haldy. Termickou aktivitu měly v postupu zastavit oddělovací vzdušné stěny. Vybudována byla pouze stěna A, která nakonec měla být po změně projektu zavezena certifikovaným materiálem. Ten smluvně zajišťovala společnost Ridera. O stěnu a její funkčnost se vedou spory.

Homogenizační linka:  Problém, který původně neměl být problémem, ale pomocí. Jeho základem je nepovedený byznysový projekt na vytěžení materiálu z haldy. Nemá žádný dopad na životní prostředí, ale souvisí s ním prodlevy sanace a odvíjejí se od něj významné finanční nároky některých privátních firem vůči státu.

Roztříštěné vlastnictví i zájmy: Z určitého úhlu pohledu problém možná kruciální – stát chce sanovat území, které ale celé nevlastní. A zájmy státu se se zájmy ostatních vlastníků dlouhodobě rozcházejí, jak ukázal čas.

Petice a aktivisté: Proti všem opatřením veřejně vystupuje Jiří Michalisko, autor petice za odstranění haldy. Požadavek je technicky a logisticky neproveditelný, respektive proveditelný jen za cenu výrazného zhoršení stavu životního prostředí v okolí haldy i jinde, na místě, kam by měla být halda přemístěna.

Druhý díl, v němž se budeme podrobněji věnovat skládce chemických odpadů, zveřejníme 2. října.