Finance pro plošná opatření nebudou

O sebevědomí paní ministryně na padesát přítomných účastníků, reprezentujících živnostníky i velké obchodní společnosti, předem nepochybovalo, přesto zapůsobil fakt, že přes dvě pětiny koronavirových zákonů bylo z dílny jejího ministerstva, přičemž v celku oprávněně neopomenula podotknout, že bez finanční správou administrovaného kompenzačního bonusu by sotvakdy efektivně doputovala státní pomoc k drobným podnikatelům. V zásadě příjemně překvapila otevřenost ministryně, pokud jde o popis zřejmě častých kolizních situací na schůzích vlády, kdy v zájmu udržení funkční koalice bývají propodnikatelsky formulované záměry korigovány tak, že ztrácejí na své účinnosti.

Takové je pozadí právně i ekonomicky jen obtížně odůvodnitelného limitu 800 000 Kč pro vstup do režimu jedné paušální daně, kdy se sama ministryně kloní k logičtějšímu využití registračního prahu pro DPH. Účastníkům příjemně zněla i slova ministryně ohledně zbytnosti tzv. zaručených mezd s tím, že k sociální ochraně trhu práce by bohatě stačil jen institut samotné minimální mzdy. Z vystoupení strážkyně státní pokladny jasně vyplynulo, že z vyvíjejícího se schodku státního rozpočtu není nijak nadšena a že ihned po odeznění krize bude nutno hledat cesty k jeho konsolidaci.

Bez jakékoliv pruderie byla otevřena i témata rozdělující podnikatelskou veřejnost. Už léta se vedou polemiky mezi pohledem na evidenci tržeb jako na nástroj k narovnání konkurenčního prostředí (tak to vidí mnozí zavedení obchodníci) a vnímáním EET především coby administrativně náročného a organizačně, a možná i fiskálně zbytečného břemene, které by za několik měsíců mělo dolehnout na úplně všechna odvětví podnikání. Podobně se různí i pohledy na daň z digitálních služeb. Někteří podnikatelé stejně jako ministerstvo financí čtou situaci tak, že velké zahraniční společnosti těží z existence infrastruktury v České republice, aniž by měly srovnatelné daňové podmínky s menšími tuzemskými firmami, zatímco druzí oprávněně zdůrazňují rizika případných odvetných opatření ze strany zejména Spojených států. Optimálním řešením pro oba legitimní pohledy by byla mezinárodní dohoda, nejlépe na půdorysu OECD, jak digitální služby zdaňovat.

U některých témat byly v klidu zopakovány předem známé nesouladné postoje podnikatelské reprezentace a resortu financí. Příkladem je zavedení režimu placení DPH z uhrazených faktur, do něhož vkládají velké naděje zejména malí podnikatelé, a jehož náročné správy se obává ministerstvo. U jiných témat byl naopak zřetelný soulad mezi pozicí komory a dnešního vedení ministerstva – důležité to je třeba v podmíněnosti zavedení případného obecného reverse charge u DPH dlouhodobostí, respektive trvalostí takové plošné novinky v našem právním řádu.

Ministryně se několikrát zřetelně vyjádřila, že si je vědoma zásadní role privátního sektoru při ozdravování ochromeného hospodářství – ať už jde o nezastupitelnou roli komerčních bank při poskytování likvidity pro reálnou ekonomiku, anebo o rozhodující úlohu soukromých investic ve fázi restartu ekonomiky. Vcelku detailně se diskutovalo právě o daňové stimulaci soukromých investic prostřednictvím mimořádně zrychleného odpisování nově pořízeného hmotného i nehmotného majetku. Velkou výzvou, k jejímuž řešení neexistuje snadný recept, je větší zapojení nakumulovaných úspor domácností i drobných podnikatelů do finančního a ekonomického koloběhu.

Je to tradiční rozpor mezi rozumnou opatrností a šetrností vyplývající z intuitivně vnímaných nejistot, tentokrát zejména pokud jde o další vývoj epidemiologické situace, a soukromou spotřebou jako tahounem ekonomiky. Jak ministryně financí, tak představitelé Hospodářské komory vnímají jako klíčovou věc formování pozitivních spotřebitelských i investorských očekávání. Děsit veřejnost katastrofickými záměry není na místě – přítomní se zadostiučiněním zaregistrovali jednoznačné prohlášení paní místopředsedkyně vlády, že podruhé již pro plošné uzavření ekonomiky ruku nezvedne.