Mimořádný příspěvek při karanténě – plusy a minusy návrhu

Návrh ministryně Maláčové neprošel, bohužel, obvyklým připomínkovým řízením, má se jím však před projednáním na schůzi vlády zaobírat alespoň tripartita. Podle návrhu má stát poskytnout zaměstnanci po dobu každého z nejvýše 10 dnů jeho izolace až 250 korun mimořádného příspěvku, který bude dostávat od zaměstnavatele společně s náhradou mzdy.

Navržená úprava v podnikatelské veřejnosti vyvolává smíšené pocity. Na jedné straně je pozitivní, že ministryně přece jen dokáže naslouchat hlasům zaměstnavatelů. Je proto dobře, že nová dávka předpokládá využití mechanismu zápočtu vyplaceného příspěvku proti pravidelným sociálním odvodům zaměstnavatele. Zaměstnavatel jednoduše odvede státu pojistné snížené o příspěvky vyplacené zaměstnancům. Při přípravě programu Antivirus zaměstnavatelské svazy včetně HK ČR marně požadovaly právě takový postup namísto administrativně, finančně i časově náročnějšího způsobu, kdy stát dodatečně zasílá peníze zaměstnavatelům. Správa nového příspěvku by se tak měla obejít bez zbytečných bankovních převodů.

Také je dobře, že na rozdíl od Antiviru návrh pamatuje na takzvané dohodáře, tedy nejenom na zaměstnance v pracovním poměru. Dalším plusem je fakt, že nový příspěvek nebude zatížen zaměstnavatelským pojistným – obdobné zdanění přijatých státních peněz Hospodářská komora kritizuje v souvislosti s jiným návrhem MPSV, který by měl do našeho právního řádu zavést tzv. kurzarbeit a kterým se právě zaobírá sněmovna.

Podnikatelé samozřejmě kvitují, že vlastní text návrhu zákona o mimořádném příspěvku, na rozdíl od předchozích mediálních zkratek, avizujících záměr MPSV, neobsahuje konstrukci, při níž by šla bezprostřední výplata příspěvku k tíži zaměstnavatele, jak je tomu třeba při nemoci, kdy prvních 14 dní platí zaměstnavatel zaměstnanci náhradu mzdy a případně až potom začne nemocenskou dávku poskytovat stát. Větší ochotu k setrvání v karanténě tak finančně motivuje stát.

Nakonec – na rozdíl od původních obav – je navržené znění zákona neutrální, pokud jde o důvod nařízené karantény. Nebude tak vázáno výhradně na izolaci kvůli nemoci covid-19.

Na druhé straně vyvolává vládní předloha řadu ale. Je nesporné, že si návrh vyžádá určitou doplňkovou administrativu na straně zaměstnavatelů, to je však průvodním jevem každé formy veřejné podpory. Návrh rovněž vytváří další tlak na již tak napjatý státní rozpočet. Příspěvek má sice vyplácet stát, ale bude celý financován z rostoucího státního dluhu, který v rámci budoucích konsolidačních opatření zřejmě svými daněmi zaplatí podnikatelé a zaměstnanci privátního sektoru. Dále je pravda, že předpokládaný rozpočtový dopad nové sociální dávky není extrémní – za celý rok cca 1,5 mld. Kč, nicméně Hospodářská komora má obavy z konkurence s tzv. balíčkem poslední záchrany. Ten by měl být kompenzačním opatřením pro ty podnikatele, postižené uzávěrou ekonomiky, kteří z různých důvodů na pomoc ze stávajících kompenzačních programů nedosáhnou, anebo na ni dosáhnou jen zcela okrajově. Možné parametry takového balíčku se dojednávají s kompetentními ministerstvy a hrozí, že vláda řekne, že když se podnikatelé přihlásili k myšlence příspěvku při karanténě, na další mimořádná výdajová opatření pro podnikatele již peníze nejsou.

Výhradou proti návrhu je to, zda je správné, aby zdravý člověk v karanténě dostával víc peněz než skutečně nemocný (nejenom ten s covid-19). Pojem solidarita sice nepatří k těm nejfrekventovanějším v podnikatelském slovníku, ale případné uzákonění návrhu otevírá morální dilema, zda si solidaritu daňových poplatníků zaslouží více zdraví v izolaci než samotní nemocní.

Nový zákon lze posuzovat i z hlediska alternativních nástrojů k zamezení šíření nemoci. Ve světle kladných zkušeností s bezplatnými antigenními testy se otevírá otázka, zda by ve stávající situaci více nepomohlo, kdyby měli občané snadný přístup zdarma i k PCR testům bez doporučení lékaře.

Problémem je i další výzva týkající se překážek v práci, kterou by rezort MPSV mohl konečně řešit. Nesrovnalost souvisí s tzv. řetězením karantény a nemoci. Pokud dnes bezprostředně po 14 dnech nemoci zaměstnanec znovu onemocní, vyplácí mu v dalších dnech nemocenskou již stát. Pokud ale do stavu nemocných (příčinou nemusí být jen covid-19) přejde zaměstnanec po karanténě, platí znovu čtrnáct dní náhradu mzdy zaměstnavatel ze svých prostředků. Stejně tak, přejde-li zaměstnanec po dvou týdnech nemoci do karantény, znovu začne vyplácet náhradu mzdy zaměstnavatel. Z hlediska systémového nesouladu není důležité, že zaměstnavateli v případě přechodu zaměstnance právě do covidové karantény přispívá díky aktuálnímu programu Antivirus zčásti i stát.