Šest z deseti změn práce znamená i změnu profese

Analýza vychází z databáze životopisů nahraných na JenPráce.cz do konce září 2026. Sleduje pracovní zkušenosti uvedené samotnými uchazeči, jejich návaznost a souvislost se vzděláním. Výsledky tak zachycují kariérní cesty lidí, kteří využili pracovní portál, nikoli reprezentativní obraz všech zaměstnanců v ČR. Lidé, kteří práci častěji mění, mohou být v této databázi zastoupeni výrazněji.

Medián délky ukončeného zaměstnání dosáhl 15 měsíců. Polovina sledovaných pracovních úseků tedy trvala nejvýše tuto dobu a polovina alespoň tak dlouho. Průměr činil dva a půl roku. Pro hlavní výpočet bylo použito 78 923 ukončených úseků s přesně uvedeným měsícem začátku i konce, aby výsledky nezkreslovalo zaokrouhlování dat pouze na celé roky. Nejkratší medián vykazovaly gastronomie a skupina zahrnující úklid, ostrahu a služby, shodně přibližně jedenáct měsíců. Do jednoho roku skončilo 54 procent sledovaných zaměstnání v gastronomii a 56 procent v úklidu, ostraze a službách. V prodeji to bylo 53 procent a v hotelových či recepčních pozicích 51 procent.

Na opačném konci stojí veřejná správa a bezpečnostní profese s mediánem dva roky. U vedoucích pozic dosahoval přibližně 23 měsíců a v účetnictví a financích 21 měsíců. Desetileté a delší pracovní zkušenosti tvořily ve veřejné správě a bezpečnostních profesích 11 procent ukončených zaměstnání, v dopravě sedm procent a u managementu či řemesel šest procent.

„Krátká pracovní zkušenost sama o sobě neříká, že je uchazeč nespolehlivý. Personalista by měl zjistit, zda šlo o sezonní práci, zástup, smlouvu na dobu určitou, nebo rozhodnutí odejít. Stejně důležité je, co člověk během této doby zvládl a jak jeho jednotlivé zkušenosti navazují. Délku působení je potřeba hodnotit v kontextu konkrétní profese,“ říká Michal Španěl, datový analytik pracovního portálu JenPráce.cz.

Regionální rozdíly v délce ukončených zaměstnání byly poměrně malé. U uchazečů s bydlištěm v Praze a Plzeňském kraji dosahoval medián přibližně 16 měsíců. V Ústeckém, Libereckém, Moravskoslezském a Jihočeském kraji i na Vysočině to bylo zhruba 13 měsíců. Jde přitom o třídění podle bydliště uchazeče, které nemusí odpovídat místu jeho zaměstnání.

Určitou roli hraje také fáze kariéry. U zaměstnání zahájených během prvních čtyř let od začátku první uvedené práce činil medián 14 měsíců. Ve fázi pěti až čtrnácti let praxe se zvýšil na 16 měsíců a po patnácti letech dosahoval 15 měsíců.

Tyto údaje nelze zaměňovat s délkou právě probíhajících zaměstnání. Práce označené v životopise jako trvající „dosud“ měly v době analýzy medián dva a půl roku. Skončené a pokračující pracovní zkušenosti představují odlišné skupiny, a proto z patnáctiměsíčního mediánu nelze vyvozovat, že běžný zaměstnanec po této době odchází.

Ve 144 100 sledovaných přechodech mezi po sobě jdoucími zaměstnáními znamenalo 60 procent také přesun do jiné profesní skupiny. Změna firmy tak v těchto životopisech často provázela změnu pracovní náplně. Nemuselo ovšem jít o úplný kariérní obrat: například výroba, sklad a některé technické pozice mohou využívat část stejných zkušeností.

Nejčastějším konkrétním přechodem mezi různými skupinami byla cesta z výroby do skladu a logistiky, kterou analýza zachytila v 1 890 případech. Následoval přesun z řemesel a stavebnictví do výroby s 1 655 přechody a ze skladu do výroby s 1 585 případy. Výroba byla zároveň největším cílem přechodů z jiných profesí, s přibližně 11 tisíci zaznamenanými přesuny. Za ní následovaly administrativa a vedoucí pozice.

U pracovníků z prodeje patřily mezi nejčastější cíle při změně profesní skupiny výroba a administrativa. Přesun z obchodu do výroby se objevil 940krát, do administrativy 799krát. Z gastronomie uchazeči při změně profese směřovali především do výroby, prodeje a hotelových či recepčních pozic.

„Při přechodu do jiné profese člověk nemusí začínat od nuly. Z prodeje si může přinést zkušenost s komunikací se zákazníky, z gastronomie schopnost organizovat práci pod tlakem a z výroby důslednost při dodržování postupů. V životopise je dobré tyto dovednosti konkrétně popsat a ukázat, jak je uchazeč využije na nové pozici,“ vysvětluje Michal Španěl.

Srovnání vzdělání a pracovní historie bylo možné u 42 910 životopisů. V první uvedené práci působilo ve skupině profesí slučitelných s vystudovaným oborem 44 procent těchto uchazečů. Stejný podíl vyšel také u posledního uvedeného zaměstnání. Shodný celkový výsledek však neznamená, že v oboru po celou dobu zůstávali stejní lidé.

Nejvyšší návaznost poslední práce na vzdělání vykazovali absolventi ekonomiky a obchodu a strojírenství, shodně 62 procent. U elektrotechniky šlo o 61 procent. Naopak u humanitních oborů a jazyků činil podíl 16 procent a u zemědělství 18 procent. Za práci v oboru analýza považovala i příbuzné profese: například u strojírenství výrobu, technické pozice, řemesla či management.

U gastronomie a hotelnictví podíl klesl ze 42 procent v první práci na 37 procent v poslední. „Častější střídání zaměstnání v gastronomii odpovídá i našim zkušenostem z provozu. Roli hraje sezonní charakter části pracovních míst, ale také náročné směny, práce večer a o víkendech či obtížnější sladění s rodinným životem. Někteří lidé proto po čase hledají uplatnění v jiném oboru, kde očekávají pravidelnější pracovní dobu. Pro restaurace a hotely je tak vedle náboru zásadní také udržení zkušených lidí, kterým mohou pomoci přehledně plánované směny, dobré vedení a stabilní pracovní podmínky,“ říká Martin Venglář, ředitel společnosti Nomce, která působí v hotelnictví a gastronomii.

Opačný pohyb nastal u pedagogických a sociálních oborů, kde vzrostl z 36 na 41 procent, a u informatiky z 30 na 35 procent. Podle stupně vzdělání vykazovali návaznost poslední práce na obor nejčastěji vysokoškoláci, a to ve 48 procentech případů. U maturantů šlo o 44 procent a u vyučených o 43 procent.

„S tím, jak společnost stárne, potřebujeme pro práci ve zdravotních a sociálních službách získat více lidí. Musíme proto obor zatraktivnit a změnit kurikulum středních zdravotnických a sociálně zaměřených škol tak, aby výuka lépe odpovídala současné praxi. Ať už do péče lidé přicházejí ze školy, nebo z jiné profese, musí v ní vidět perspektivu a mít důvod zůstat,“ říká Viktor Kubát, zakladatel organizace Dohled na dosah.

„Práce mimo vystudovaný obor automaticky neznamená, že bylo vzdělání zbytečné. Člověk může využívat znalosti i na pozici s jiným názvem nebo postupně zjistit, že mu více vyhovuje jiný směr. Pro zaměstnavatele je podstatné posoudit, co kandidát skutečně umí a jaké zkušenosti dokáže přenést do nové práce,“ dodává Michal Španěl.