Nový vs. starý normál

ECB se ani nestihla dopracovat k normálu a už opět čelí riziku ekonomického útlumu, bez ohledu na to, kolik peněz už v posledních deseti letech vytiskla nebo jak levné a dostupné se staly úvěry a nevýhodné zase úspory. „Skoro“ to vypadá, že kamenem úrazu není ani tak nedostatek peněz, pomineme-li nenasytné státní rozpočty většiny zemí eurozóny, ale strukturální problémy odrážející se ve ztrátě konkurenceschopnosti na zahraničních a vlastně i domácích trzích.

Situace v českém finančním světě s tím eurovým docela silně kontrastuje. Po opuštění kurzového režimu se ČNB rozhodla normalizovat úrokové sazby a úspěšně svoji hlavní sazbu dotlačila až na 2 % a koruna získala zpět pět procent ztracených po „devalvaci“ z roku 2013. Ekonomika svižně roste a míra ziskovosti dosahovaná v nefinančních podnicích je nadále nesrovnatelně vyšší než ve většině zemí západní Evropy, byť ji sráží svižně se zvyšující mzdové náklady a stále dražší energie. Zatímco ECB uvízla v novém normálu připomínajícím dříve tolik diskutovaný japonský scénář, ČNB se k normálním podmínkám podařilo téměř na dohled přiblížit, aniž by českou ekonomiku jakkoliv zablokovala. Vůbec to však neznamená, že bychom měli o poznání méně strukturálních problémů než eurozóna. Máme jen své dlouhodobě známé a dlouhodobě neřešené. Stavebním řízením počínaje, překážkami pro rozjezd podnikání konče. Zatím na velkých číslech z ekonomiky vidět nejsou, ale to neznamená, že nám jednou třeba nepodrazí vlastní nohy.