EU restart s historickým rozpočtem

Na stole je totiž kromě objemného „tradičního“ rozpočtu ve výši 1,1 bilionu eur také zcela bezprecedentní fond obnovy, která má sloužit právě na léčbu unijních ekonomik, aby se co nejrychleji vzpamatovaly z úderů pandemie. Počítá se se 750 miliardami eur, které budou mezi postižené státy rozděleny dvěma způsoby, a to formou nevratných dotací (500 miliard eur) a dále pomocí vratných půjček (250 miliard eur). Celou částku si chce Evropská komise dosud nevídaně vypůjčit na mezinárodních finančních trzích a hodlá při tom ručit svým rozpočtem. Se splácením navíc začne až po skončení příštího sedmiletého období, tedy v roce 2028. Čistý stůl by chtěla mít do dalších třiceti let.

Ambiciózní návrh z dílny Evropské komise je potřeba považovat za první výkop s tím, že nyní je míč na straně hřiště členských států, konkrétně jejich premiérů či prezidentů, kteří jej musí jednomyslně schválit. O tom, že v žádném případě nepůjde o rychlou hru svědčily hned jejich první reakce. Zatímco některé země představu Evropské komise o nakopnutí unijní ekonomiky přijaly bez větších námitek, jiné se k ní staví naopak kriticky. Cennou nápovědu, kudy by se míč mohl v následujících měsících ubírat, poskytne červnové zasedání politických špiček unijních států. Při psaní těchto řádek není známo, k čemu summit dospěl, ale i přesto si troufám odhadnout, že nepůjde o převratný moment. A to i proto, že vyjednávání o podobě rozpočtů EU patří obecně k těm nejnáročnějším, a obyčejně jedno setkání na nejvyšší politické úrovni nestačí. Do hry navíc brzy vstoupí Evropský parlament, a i s jeho pohledem se musí kalkulovat.

S největší pravděpodobností se už nyní dá říct, že zřejmě největší dohady se povedou o způsob, jakým si jednotlivé vlády rozdělí nabízené miliardy. Prostředky v sedmiletém rozpočtu získají členské státy běžným postupem, tedy například klasickou obálkovou metodou podle dosud používaných kritérií v rámci kohezní politiky, a poputují na dlouhodobé investiční priority EU. S klíčem u přerozdělování přímých grantů ze záchranného plánu to však bude jiné. Evropská komise počítá mimo jiné s užitím víceletého intervalu hrubého domácího produktu a výší nezaměstnaností. Podle prvotních propočtů tak třetina celkového objemu pomoci odejde do zemí, které pandemie COVID-19 zasáhla zdaleka nejvíce, tedy do Itálie a Španělska.

Pro Česko je v mimořádném balíku peněz vyhrazeno téměř 20 miliard eur, tedy téměř 550 miliard korun. Země na ně dosáhne prostřednictvím navýšených fondů kohezní politiky a rozvoje venkova, nebo fondu pro uhelné regiony. Přes polovinu objemu pak budou tvořit výhodně úročené půjčky.

Ať už se debata o plánu obnovy EU bude ubírat kamkoliv, všichni aktéři by měli mít na paměti jedno: jde o společnou věc a je potřeba táhnout za jeden provaz. Hlavním cílem je znovu nastartovat společný evropský trh, z něhož profitují všechny země, které se na něm podílejí (včetně ČR), a díky němuž EU může sebevědomě konkurovat ekonomikám na globálních trzích. Peníze do unijní ekonomiky musíme dostat co nejdříve, ale nesmíme u toho rezignovat na smysluplnost jejich vynakládání a přidanou hodnotu projektů. EU už několikrát v minulosti dokázala, že se umí poučit z chyb a vyjít z krize lépe připravená. Není důvod, proč by tomu tak nemohlo být i nyní. Bez uzavření dohody riskujeme a obávám se, že v tomto případě rozhodně nebude platit, že risk je zisk. Naopak.