Tragický nedostatek pracovní síly pocítí i Česko

Kvůli zastaveným náborovým procesům na Ukrajině a v Bělorusku nebudou firmy schopné obsadit řadu kvalifikovaných pozic v oblasti průmyslové výroby, automobilové výroby, logistiky a stavebnictví. Půjde zejména o místa svářečů, slévačů, kovoobráběčů, strojních zámečníků, elektrikářů, CNC operátorů a seřizovačů.

Silná závislost českého trhu práce na Ukrajině je vidět i na kvótách vládních programů ekonomické migrace. Zatímco na pracovníky z Ukrajiny činí v rámci programu Kvalifikovaný zaměstnanec kvóta 40 tisíc ročně, na zbylých 7 zemí připadá v součtu méně než 10 tisíc. „Pokud mají čeští průmyslníci ambici naplnit už zasmluvněné nebo nové objednávky, počet příchozích zahraničních zaměstnanců stačit nebude a vláda by se tímto rizikem měla seriózně zabývat. Jediným správným řešením je zvýšit kvóty na pracovníky z jiných zemí, než je Ukrajina,“ říká Martin Malo, ředitel Grafton Recruitment a GI Group. V úvahu připadá zejména Asie, především Filipíny, Indie či Bangladéš, z postsovětských zemí pak Moldávie, Kazachstán a Gruzie.

Ještě větší problémy by mohla přinést další vlna ukrajinské mobilizace. Ta se zatím netýkala Ukrajinců, kteří již v ČR měli práci. „V případě, že by vyšel zákon zaměřený na návrat Ukrajinců do vlasti, a to v podobě, jakou představil minulý týden prezident Zelenskyj, tedy zahrnující povinnost návratu všech mužů ve věku 18–60 let s velmi vysokými pokutami při nedodržení, mám obavu, že by většina ukrajinských mužů skutečně odjela. To by znamenalo obrovské ohrožení pro českou ekonomiku. Proto je nevyhnutelné urychleně reagovat,“ doplňuje Martin Malo.

První problémy související s nemožností nabrat původně plánovaný počet ukrajinských specialistů jsou již na českém trhu patrné. „Existují případy, kdy společnosti přijaly zakázky právě v souvislosti s náborem na Ukrajině. Nyní zaměstnance nejsou schopny získat a výsledkem je přebírání zakázek sesterskými společnostmi v jiných regionech a propouštění stovek českých zaměstnanců. A to nemluvíme o subdodavatelích, kteří tím rovněž přijdou o plánovanou práci. Hrozí tedy lavinový efekt, který se dotkne i českých kmenových zaměstnanců,“ vysvětluje Martin Malo.

ČR svým postupem ztrácí konkurenceschopnost. Protože je patrné, že závislost na pracovní síle z jediné země může paralyzovat celý průmysl, je nutné diverzifikovat zaměření a hledat nové destinace, odkud je možné hledat nové zaměstnance. Příkladem v tomto ohledu může být Polsko, které i v současné krizi pokračuje s náborem specialistů v Moldávii, Kazachstánu a dalších asijských zemích a dokáže pružně měnit směr dle aktuálních potřeb pracovního trhu.