Proč Evropa v inovacích za zbytkem světa zaostává?

Nejinovativnější firmou roku je stejně jako v předešlých letech společnost Apple. Na druhém místě skončil Microsoft, který si polepšil o dvě příčky, a třetí se stejně jako loni umístil Amazon. V první desítce jsou dále společnosti Alphabet, Tesla, Samsung, Moderna, Huawei, Sony a IBM. Skokanem roku jsou společnosti Moderna, která meziročně poskočila o 35 příček, a Nvidia, která se v žebříčku objevila poprvé a hned se dostala na 15. místo.

Z žebříčku je patrné, že Evropa neztrácí jen z pohledu samotného počtu společností v žebříčku nejinovativnějších firem, ale i z pohledu toho, v jaké části žebříčku se tyto společnosti nachází. V jeho první polovině jsou pouze dvě evropské společnosti – Siemens na 20. místě a berlínský prodejce módy Zalando na 25. místě. Oproti tomu na prvních 10 místech najdeme hned 7 společností z USA. „Evropské firmy dlouhodobě trpí z více fragmentovaného evropského trhu, nižšího tlaku na inovace i menšího objemu investičního kapitálu. Nové, disruptivní obchodní modely je pak v Evropě výrazně těžší rychle rozšířit a kapitalizovat v porovnání s USA nebo Čínou,“ vysvětluje Jiří Švejcar, partner společnosti Boston Consulting Group.

Podobně jako v předešlých letech mají v žebříčku největší zastoupení technologické společnosti. Čtvrtina nejinovativnějších firem (13) se zaměřuje na výrobu hardwaru a technologického vybavení, a další desetina (6) patří mezi výrobce softwaru. Výrazné zastoupení mají také firmy zabývající se velkoobchodem a maloobchodem, kterých je v žebříčku sedm. Kromě Amazonu jde například o americké řetězce Wallmart (13. místo) či Target (17. místo) nebo čínské e-shopy Alibaba (22. místo) a JD.com (30. místo). V žebříčku se umístilo také pět automobilek, jde o Teslu (5. místo), Toyotu (21. místo), Hyundai (33. místo), General Motors (42. místo) a Ford (43. místo).

Studie, na základě které je žebříček sestaven, se tradičně věnuje také způsobu, jakým společnosti přistupují k zavádění inovací do praxe, s jakými překážkami se potýkají či jak zaměření na inovace ovlivňuje jejich byznys. Nově se však věnuje i otázkám ochrany klimatu a udržitelnosti. Z výsledků studie například vyplynulo, že firmy zařazené mezi největší inovátory jsou výrazně lépe připraveny na přechod k bezuhlíkové ekonomice než jejich konkurenti.

„Většina společností podle naší studie zůstává nepřipravená na budoucí transformaci. Na jedné straně téměř denně slyšíme, jak se některá z velkých firem zavazuje k uhlíkově neutrálnímu provozu, na druhé straně ale 80 % z nich neví, jak toho dosáhnou. A ty, které už alespoň hrubé obrysy této transformace znají, se potýkají s celou řadou špatně řešitelných problémů,“ říká Jiří Švejcar. Připravenost jednat je přitom podle něj v inovacích zásadní. Jen asi 20 % společností, které do inovací investují, jsou zároveň připraveny a schopny inovace provádět a přenášet do praxe. Tyto společnosti pak ale mají až čtyřnásobný podíl obratu z nových produktů či služeb oproti ostatním 80 %. V oblasti klimatu a udržitelnosti je přitom význam připravenosti ještě důležitější.

Data o tom, jak jsou společnosti připraveny na výrazné snižování emisí CO2, jsou podle Jiřího Švejcara zásadní i pro české firmy. „Ukazuje se, že společnostem velmi dlouho trvá, než se jim podaří přetavit odhodlání ke snižování emisí v reálné a smysluplné výsledky. Jinými slovy, společnosti by měly začít tuto oblast svého podnikání intenzivně řešit co nejdříve. České společnosti jsou totiž ve velkém zapojené do dodavatelských řetězců ekonomik, které jsou ve snižování emisí výrazně dále než Česko. Firmy z těchto ekonomik přitom začnou brzy vyžadovat přísnější standardy i po svých dodavatelích,“ vysvětluje Jiří Švejcar.

Zároveň dodává, že snižování emisí bude pro české společnosti velmi drahé a že na jeho financování budou muset kromě peněz od státu a Evropské unie využít také jiné formy externího financování, jako například bankovní úvěry či emise dluhopisů. „Česko aktuálně v rámci Evropy produkuje třetí největší objem CO2 na jednoho obyvatele. Podle expertních odhadů tak budou české společnosti jenom v příštích sedmi letech nuceny investovat do zelenějších technologií přibližně 900 miliard korun, přičemž předpokládáme, že pouze na polovinu této částky budou moci využít peníze z veřejných zdrojů,“ upozorňuje Jiří Švejcar s tím, že včasná příprava strategií a investičních podkladů zvýší šance na získání žádoucích dotací i financování ze strany bank.