Lidé míří za gastro zážitky, i když stojí víc
Analýzy
19. 4. 2024 07:35
Oborem gastro služeb se v úvodu roku prohnala vlna skokového zdražování způsobená změnami DPH. Březnové ceny v gastru jsou navzdory klesající inflaci...
To alespoň ukazuje nový výzkum Pettera Törnberga How digital media drive affective polarization through partisan sorting. Ten konstatuje, že politická polarizace neboli rozdělení mezi politickými skupinami se stává stále extrémnější a roste z ní jedna z nejvážnějších hrozeb, kterým dnes čelí demokracie.
Panuje široká a všeobecná shoda na tom, že vzestup digitálních médií, jako jsou Facebook a Twitter, prohloubil polarizaci a učinil politiku konfliktnější. Méně shody však panuje ohledně příčinného mechanismu. Proč digitální média vedou k politické polarizaci?
Po léta byla dominantním vysvětlením existence takzvaných „komor ozvěny“ (echo chambers) = digitální média umožňují sebe-izolovat se ve shlucích pouze s podobně smýšlejícími a vyhnout se nepohodlí ze setkání s jinými názory
Nicméně výzkum tuto hypotézu nepotvrzuje. Ve skutečnosti studie naznačují, že sociální média se vyznačují větší interakcí mimo naši místní síť a větší interakcí s politickými oponenty než v našem offline životě.
Dále, polarizace není charakterizována politickým nesouhlasem, ale rostoucím emocionálním pocitem odlišnosti a nelibosti. Polarizaci začínáme chápat spíše jako zakořeněnou v identitě a emocích než v názorech a racionálních argumentech.
Neměli bychom si myslet, že stabilní a soudržné společnosti nemají konflikty a neshody – každá zdravá společnost jich bude mít mnoho.
Jde spíše o to, že se jejich konflikty a neshody vzájemně vyvažují. Můžeme volit různě, ale pokud fandíme stejnému fotbalovému týmu nebo chodíme do stejného kostela nebo hospody, je zde prostor pro mezilidský respekt.
Problém začíná, když se mnohé spory ve společnosti začnou slaďovat/sbližovat = když to, jakému fotbalovému týmu fandíme, napovídá, koho volíme. Takové sbližování je jádrem nebezpečné polarizace.
Törnberg ukazuje, že když jednotlivci interagují lokálně, výsledkem jsou lokální politické identity. Například republikán z Mississippi může mít více společného s demokratem z Mississippi než s republikánem z Texasu.
Takové regionální rozdíly vytvářejí protiváhu stranickým konfliktům, v podstatě vytvářejí stabilní mozaiku vzájemných konfliktů a výsledkem je nízká míra polarizace.
Když však digitální média vedou k většímu množství nelokálních interakcí, strany se stávají stále homogennějšími. Sociální média znamenají, že přicházíme do kontaktu s náhodnými lidmi v podstatě odkudkoli.
Výsledkem je, že politické kultury jsou tlačeny k tomu, aby se sjednotily: republikáni z Mississippi o sobě začnou uvažovat jako o republikánech, místo aby o sobě uvažovali jako o republikánech z Mississippi.
Stává se z toho něco jako vír, v němž je stále více identit, přesvědčení a kulturních preferencí vtahováno do všeobjímajícího společenského rozdělení, které probíhá podle stranické linie.
Törnberg: internet nefunguje jako „komory ozvěn“, ve kterých se nám naše argumenty opakují, dokud se o nich stále více nepřesvědčujeme…
Internet funguje jako spíše ostrov v Pánu much: vytváří sociální prostor, který umožňuje vznik oddělených sociálních skupin, posiluje kolektivní identity a tlačí proti sobě stojící skupiny do konfliktu.
