Platí Baťovo ikonické motto i v době umělé inteligence?

Jeden závěr na úvod je ale zcela zřejmý: Byť Baťa své myšlenky formuloval takřka sto let před ofenzivou AI, jsou naprosto přesné. „Můžete si koupit lidské ruce a zaplatit lidem za jejich fyzickou práci, ale ta bude nahrazena strojem. Už vlastně nahrazená strojem je. Můžete si koupit lidskou mysl a zaplatit lidem za to, aby pro vás mysleli, ale lidské myšlení bude nahrazeno strojem. To jediné, co se nedá koupit, je lidské chtění – to pramení z duše a lidská duše se dá pouze získat osobním příkladem, kdy s vámi druzí lidé chtějí spolupracovat a tvořit. Ano, tvůrčí duch je podstatou všeho. Nejcennější na lidech je tvůrčí duch. Podnik musí v lidech rozvíjet tvůrčího ducha.“ Těmito slovy Baťa definoval podstatu podnikatelské činnosti. Jedná se o mnohem komplexnější úvahu, než by se na první pohled mohlo zdát, a není možné vycházet jen z jedné definice. Pojďme se tedy podívat, jak Tomáš Baťa vnímal člověka a roli podnikatele, potažmo firmy v celospolečenském kontextu. Na úvod se vraťme k transformaci osobnosti Tomáše Bati, tedy k tomu, co předcházelo této základní myšlence.

Bylo to v roce 1925 – po 31 letech aktivní podnikatelské činnosti, kdy Tomáš Baťa prohlásil: „… učinili jsme základní chybu, kterou bude nutno napraviti, pokud chceme, aby náš podnik překonal krize.“ Do roku 1925 se stihla firma Baťa rozvinout do koncernu, který se skládal z 24 různých odvětví, zaměstnával přibližně 24 tisíc spolupracovníků a za necelé tři roky obsadí Československo díky činnosti firmy Baťa světové prvenství v exportu obuvi. Právě v tuto dobu už má firma Baťa rozvinutý vlastní manažerský systém, nastaveny procesy, otevře vlastní pojišťovnu, pro své spolupracovníky zajistila kvalitní úroveň bydlení, služeb, nabídku volnočasových, kulturních i sportovních aktiv, vyřešila otázku zdravotní a sociální péče a její továrna se řadí mezi nejmodernější v Evropě. Čistota prostředí je fascinující a pro mnohé světové návštěvy z odborné společnosti se stává Baťova továrna vyhledávaným místem, které je potřeba při návštěvě Československa navštívit. O Baťovi a jeho progresivních metodách rozvoje podniku i komunity píšou světová média. Přesto Tomáš Baťa prohlásí větu: „Učinili jsme zásadní chybu.“ Jakou chybu měl na mysli?

Tomáš Baťa je nám i v současnosti inspirací mimo jiné v tom, že žádná jeho myšlenka nikdy nezůstala nevysvětlena, nebo alespoň nikdy nehovořil ve stylu, kdy by očekával, že se posluchač vysvětlení sám dovtípí. Popravdě měl z různorodých výkladů svých myšlenek obavy, proto se snažil o maximální vysvětlení v co nejkratší a explicitní formě. Chybu při své činnosti definoval takto: „Soustředili jsme se na zdokonalení výroby, strojů, bot, továrních budov, výloh obchodů, nabídky zboží, čistoty ulic, domků, škol, i těch laviček v parku. Co je možné, zlepšujeme a při tom všem, zapomněli jsme na to nejdůležitější – na člověka. Dali jsme člověku vše – práci, bydlení, školy, zdravotní péči, kulturu i sport. Vše. Proč nejsou lidé šťastnější? Lidé nikdy nebudou šťastnější, když jim dáte vše. Možná právě naopak. Lidské štěstí nevyvěrá z hmotných statků a už nikdy ne z těch, kterých člověk nabyl lehce.“

V období, kdy se firmě Baťa podaří konečně zvládnout předcházející krize a konečně se jí podaří stabilizovat principy účasti na zisku a ztrátě, samosprávy dílen i vnitropodnikového účetnictví, nastává u Tomáše Bati situace, kdy konstatuje, že soustředit se pouze na proces výroby, kvalitu zboží a služeb a zázemí pro spolupracovníky, byla chyba. Uvažuje o tom, že podcenili rozvoj člověka. Přitom vzdělávání spolupracovníků byla jedna z klíčových aktivit firmy Baťa už od roku 1900. Tomáš Baťa totiž hovoří ještě o něčem jiném než o běžných formách vzdělávání, jak je známe dnes. Můžeme vycházet z jeho další myšlenky: „Lidské štěstí nevyvěrá z hmotných statků a už nikdy ne z těch, kterých člověk nabyl lehce. Lidské štěstí je opřeno o sílu člověka, o sílu, která pramení z jeho vědomí si vlastní hodnoty. Vlastní hodnotu člověk jen stěží získá, když se nemusí v životě o nic snažit. Lidská síla vzniká z překonávání nesnází a překážek. Člověk se stává šťastným, když je silný. Musíme vytvářet podmínky k tomu, aby mohli lidé sílit. Pokud dáme lidem vše a nebudou se muset o nic přičinit, plánujeme vlastní zkázu. Cokoliv člověk v životě dostal zadarmo, stalo se bezcenným.“

A můžeme si uvést ještě několik jeho myšlenek, jedna velmi důležitá zní: „Člověk si vždy potřebuje připadat potřebný. Nejtěžší chvíle v životě přichází, když si člověk přijde nepotřebný.“

Následně se Baťa také vyjadřuje k odpovědnosti firem za dění ve společnosti. Konkrétně k tomu, jakým způsobem lidé tráví čas a staví se ke společenskému životu. Neopomíjí ani to, která témata se stávají základy celospolečenských diskuzí, z nichž pak pramení celospolečenská nálada, jež následně ovlivňuje také náladu v podniku, a tedy i pracovní výkonnost: „Nikdy se nezastaví lidské tvoření a když se nechá růst jak dříví v lese, že s ním nikdo nepracuje, nikdo jej nekultivuje, hrozí naší společnosti zkáza. Děsím se tohoto omylu, ve kterém některé podniky žijí. V iluzi a mlze toho, že nejsou odpovědny za dění ve společnosti. Každý podnik je z velké části odpovědný za dění ve společnosti, v níž obyvatelstvo zaměstnává.“

K této své myšlence se Baťa vrací i v roce 1931. Když navštívil Berlín, poznamenal: „Odhodlání v očích mladých Němců je veliké a nikdo s tímto odhodláním nepracuje. Mám obavu, jak se tato situace bude vyvíjet.“

Občas se v Nadaci Tomáše Bati potkáváme s otázkou, zda měl Tomáš Baťa strach. V tomto případě ve dvou odpovědích vidíme, že otevřeně mluví o svých obavách a je možné říci, že obě tyto obavy se vztahují k nezájmu firem, vlády či celkově jedinců o dění ve společnosti, tedy k tomu, jakým způsobem lidé žijí.

Abychom se mohli dostat k podstatě naší úvahy, jak by Tomáš Baťa pracoval s umělou inteligencí, nebo respektive, když ji předvídal, proč z ní necítil obavu, je důležité poznamenat jednu jeho významnou myšlenku: „Pokud člověk neumí rozvíjet sám sebe, nedostatek ušlechtilých zájmů, dobré rodinné a přátelské vztahy, kterým by se ve svém volném čase věnoval, ať raději tráví čas prací. Je špatné, když neumí člověk trávit čas něčím užitečným, pak většinou věnuje se otázkám nicotným, pochybovačným a někdy i zlostným. Nečinnost jen u malého počtu lidí vede k tvořivosti, u většiny lidí vede k pochybovačství a malosti. Velikost pramení z činnosti. Lidé se musí naučit být činní. I odpočinek, při kterém člověk jen leží, může býti činný, když člověk přemýšlí nad něčím dobrým. I tomuto je potřeba se v životě naučit. A pokud to člověk neumí, je pro něj více přínosné trávit čas v práci. Čas věnovaný práci je možné zkracovat tehdy, když získaný čas využije člověk dobře.“

A významným článkem mozaiky Baťových úvah je také jeho vyjádření k nahrazování lidské práce stroji. Ta situace je velmi podobná té nynější, kdy nastala doba, že umělá inteligence změnila mnoho oborů, postupně zaniknou pracovní místa a změní se i fungování společnosti. Baťa řekl: „Není chybou, že stroje nahradí lidskou práci, ale je chybou, že podniky neumí využít lidské práce jinak. Stroj dokáže mnohem lépe a rychleji vykonati mnoho práce, na niž by člověk sotva stačil. Avšak v jedné věci stroj člověka nedostihne – neumí cítit. Není nutné, aby lidé tvrdě dřeli a trávili celé dny ve fabrikách, ale musí se naučit využívat dobře získaný čas a fabriky se musí naučit s tím získaným časem nakládat ku svému prospěchu a růstu k blahobytu. Není naší snahou vyměnit člověka za stroj, ale hledat takovou práci a vytvářet nové možnosti, které může zastávat jen člověk, ve kterých ho stroj nikdy nenahradí.“

A zde získáváme odpověď Tomáše Bati na situaci, co dělat, až bude lidské myšlení nahrazeno strojem. Baťa nepovažuje za vrchol lidského života to, že člověk myslí – myšlení je možné nahradit strojem, ale to, že cítí. Často mluví o touze, která vede člověka vpřed a dává mu smysl života. Dále se ve svých úvahách několikrát vrací ke skutečnosti, že u mnoha činností není nutné, aby je vykonával člověk, že mohou být bez obav nahrazeny strojem, klade si však otázku, co budou podniky i jejich spolupracovníci dělat se získaným časem.

A zase se ocitáme na začátku dvou rovin, na které Baťa neustále apeluje: „Člověk musí nejprve vybudovat sebe.“ A spolu s tím: „Podnik nemůže fungovat izolovaně od společnosti, do níž je zasazen. Podniky musí částečně převzít odpovědnost za rozvoj celistvosti svých spolupracovníků i komunity.“

A než přejdeme k dovysvětlení těchto dvou rovin, musíme zmínit ještě jeden důležitý fakt, který je součástí Systému řízení Baťa. Když začala firma Baťa využívat inovace, další a modernější stroje, jejím primárním cílem nebylo při nahrazení lidské práce strojem propustit dělníky, kterých se to týkalo, ale najít jim jiná uplatnění.

Nejde zde oddělit jedno od druhého. Firmy nemohou jednoduše nahradit lidskou práci strojem a nezajímat se o to, co s lidmi bude. Jsou to právě podniky, které by měly iniciovat vznik pracovních míst, která podporují rozvoj člověka. Jak tomu rozumět – například ve firmě Baťa vznikla pozice osobního referenta a firma začala nabízet v rámci své podnikatelské činnosti také další obory, které zajišťovaly pro spolupracovníky volnočasové aktivity. Jednalo se například o sportoviště, kulturní a umělecké počiny, otvíraly se tančírny, vzdělávací instituce i různé typy kurzů, jenž rozvíjely osobnost člověka. A opět se nám propojují dvě důležité skutečnosti, na které Baťa upozorňoval: „Můžete lidem nabídnout cokoliv, ale pokud sami necítí vnitřní potřebu se takového počinu účastnit a jejich účast nepramení z niterného zájmu, je to celé k ničemu. Nelze nikoho přesvědčovati, aby se vzdělával a rozvíjel.“

Tomáš Baťa věděl, že jde o změnu životního stylu a ta je postupná, dlouhodobá a musí někde začít. Lidé ale většinou neví, kde začít, a pokud je jim firma schopna svou činností tento pomyslný začátek usnadnit, je to jeden z jejích hlavních úkolů. Jak říkal Baťa: „Nebude-li se podnik starat o náladu ve společnosti, ovlivní nálada ve společnosti chod podniku.“ Touto svou myšlenkou předvídal možné společenské problémy, které mohou vznikat za stavu, kdy si lidé budou připadat nepotřební, nebudou mít kvalitní vztahy, koníčky a všeobecně smysl života. Baťa si uvědomoval, že pokud se společnost z této nečinnosti změní, může se změnit do té míry, že lidé přestanou potřebovat jejich výrobky a služby.

A pokud bychom se více zaměřili také na první výše zmíněnou rovinu, kdy podle filozofie Baťa musí člověk nejprve vybudovat sebe, tak ta upozorňuje na fakt, že je nutné, aby každý člověk – na jakékoliv pracovní pozici, začal vnímat svůj seberozvoj ve vícero oblastech jako osobní povinnost. Není možné přesunout na firmy povinnost rozvíjet nové pracovní pozice a uplatnění pro lidi, jejichž práce byla nahrazena strojem, případně rozvíjet jejich seberozvoj, aby měli naplněný život. Je nutná i angažovanost každého pracovníka, člověka, který by měl sám vyvíjet aktivity vedoucí k rozvoji jeho plnohodnotného života.

Vracíme se touto úvahou zase na začátek. Málo lidí si uvědomuje, že životní spokojenost pramení z vědomí si vlastní hodnoty, a ta není navázána jen na pracovní realizaci. Zde by svou roli měly opět převzít firmy, které jsou schopny edukovat své zaměstnance v tom, co vede k plnohodnotnému životu. Pokud by vyvstávala otázka, proč by situaci měla řešit firma, nabízí se odpověď – protože někdo tuto otázku bude muset začít řešit a je lepší se k ní postavit aktivně a mít možnost ji ovlivnit, než jen pasivně čekat, jak se situace vyvine. Tyto závěry pramení také z brožury rozhovorů Tomáše Bati a Huga Vavrečky Jak řešit hospodářskou krizi, ze které vyplývá: „… změna může nastati pouze tehdy, pokud se jí uchopí podniky. Jednotlivec má slabý vliv, pokud je osamocen. Politici zájem na řešení situace nemají. Podniky se musí samy chopit iniciativy, protože pro jejich hospodářskou činnost je klíčové, aby lidé, kteří jsou srdcem podniku, nacházeli se ve stavu, v němž mohou vytvářeti tvůrčí činnost.“

Tomáš Baťa byl ve stejné situaci, jako se nyní nachází mnoho současných firem. Několikrát se proti němu vznesl silný odpor, když začal automatizovat výrobu. Odbory, stát i živnostníci se stavěli proti jeho nahrazování lidské práce strojem, dokonce byl několikrát ostře obviněn, že kvůli jeho činnosti začali lidé, kteří měli živnost v oboru obuvník či správkař obuvi, krachovat. Baťa se k tomuto tématu mnohokrát vyjadřoval a jeho závěr byl vždy stejný: „Doba se mění a pokračovat v jakémkoliv oboru postaru je nesmyslné, všechno staré bude nahrazeno novým.“

Přišel s řešením pro všechny věkové kategorie – seniory, produktivní ševce i jejich děti. A nebyl by to Baťa, kdyby nejvíce iniciativy nevěnoval vzdělávání – vznikly Baťovy školy práce, které připravovaly mladou generaci na to, že se svět mění. Dnes tomu není jinak, musíme vnímat to, že svět se mění, musíme sami hledat uplatnění a sami se zasazovat o to, aby náš život byl plnohodnotný. Pokud máme možnost zaměstnávat druhé lidi, přijměme tuto odpovědnost a vytvářejme podmínky. Podmínky pro růst, rozvoj a uplatnění. Na závěr se inspirujme dvěma Baťovými hesly a mezi nimi hledejme rovnováhu: „Život je pohyb – nehybnost smrt!“ a „Když všichni mluví o nemožnostech – hledejme možnosti!“

Jak k otázce umělé inteligence a nahrazování lidské práce stroji přistupují podnikatelé, kteří využívají baťovské principy v praxi? Stanislav Martinec ze společnosti KOMA Modular říká: „Divil bych se, kdyby se Tomáš Baťa nepotkal s Karlem Čapkem a jeho dílem RUR – vědeckofantastickým dramatem z roku 1920, a také bych se divil, že by ho Tomáš Baťa nečetl, nebo nenavštívil představení. Čapek již zde zmiňuje kromě robotů i umělou inteligenci. Baťa to určitě vše dobře hodnotil, jen to možná nikde nezmiňoval. Věnoval se uplatnění lidí, jejichž práci nahradily stroje a myslím si, že u myšlení by to bylo obdobné. Osobně se domnívám, že v dnešní době jsou firmy zodpovědné za vytváření podmínek dalšího vzdělávání, vytváření nových komunit směřující k rozvoji člověka. Role firem je zde nezastupitelná. Lidi není možné nahradit a propustit na pracovní úřad. Je třeba je přesunout do interních firemních služeb a vývoje, popřípadě nabídnout do škol jako pedagogy, mistry odborných vzdělání a tak dále.“

Mimochodem, Tomáš Baťa se s Karlem Čapkem potkal několikrát, byli přátelé, řešili spolu mnoho otázek, včetně například etiky v žurnalistice.

Jan Mašek z Red Button EDU doplňuje: „Automatizace, robotizace a modernizace čehokoli je nevyhnutelná věc. Firmy by měly být zodpovědné nejen za to, aby se co nejrychleji posouvaly, ale také za vytváření prostředí kolem nich. Firma, která má skvěle nastavený systém vzdělávání a lidem nabídne a poskytne možnost se rychle věci učit, má nejenom obrovskou konkurenční výhodu, ale zároveň tak lidi chrání a připravuje na jejich budoucí fungování. Pokud je firma schopna vštípit svým lidem chuť a také systém vzdělávání, je to největší dar, který může svým zaměstnancům dát. Je potom už jedno, jaká technologie, legislativa nebo i třeba zdravotní omezení člověka potká. Ten je schopen se adaptovat a rychle se zapojit v jakémkoli kontextu.“

Jak vnímá roli lidí v době umělé inteligence Ivan Baťka, generální ředitel břeclavské společnosti Fosfa? A co se s nimi stane, když budou nahrazeni stroji?  „Především bych plně neslučoval umělou inteligenci a stroje. To osobně považuji za dvě odlišné kategorie. Baťa v roce 1931 napsal – myšlení lidem, práci strojům, ve Fosfě jsme toto motto uchopili před několika lety a rozvíjíme danou myšlenku v akcích, ať zavedením plně automatizovaných skladů, tvorbou digitálního dvojčete, či snahou o využívání neuronových sítí. Snažíme se nahradit nudnou a opakující se činnost dříve realizovanou lidmi prostřednictvím strojů, robotů nebo automatizovaných procesů. Věříme, že lidé mají dávat strojům duši, a tudíž musíme využívat potenciál myšlení lidí, které strojům chybí. Zde ale není využívána ještě umělá inteligence. Ta nastoupí a měla by přinést podporu, usnadnění a zvýšení efektivity využití dat, informací a jejich zpracování i syntézu. Myslím a především doufám, že člověk zde jen tak snadno nebude nahrazen, pokud bude schopen aplikovat kritické myšlení a nehledat snadné cesty. Pokud ale odevzdá vše do rukou umělé inteligence, pak asi časem naplní svůj osud a možná, že umělá inteligence bude řídit člověka, místo aby člověk řídil ji. Prostě nesmíme zapomenout na princip – dobrý sluha, špatný pán. Tato doba přinese zvýšené nároky na naše vzdělávání, růst i vzájemnou spolupráci. Pokud zvolíme pohodlí a lenost, pak nejspíše budeme součástí sociálního inženýringu.“ Jak by tedy měly firmy na tuto situaci reagovat? K tomu Ivan Baťka dodává: „Firmy musí vzít jako fakt, že je zde nová doba. Jak bude vypadat, nevíme, jen se můžeme domnívat, protože ještě nemáme reálné zkušenosti s tím, co AI přinese. Ale že se umělá inteligence stává a bude významnou součástí našich životů, jakož i životů našich firem je nezpochybnitelné. Je třeba tento trend uznat a nebát se být jeho součástí, pokud možno, co nejdříve, abychom pochopili její možnosti a využitelnost pro službu člověku, zákazníkovi a veřejnosti. V budoucnosti totiž budou jen dva druhy firem – ty, které ji využívají a ty, které zaniknou.“