Proč se jazyk vzdává racionality

Studie od Martena Scheffera a jeho kolegů (The Rise and Fall of Rationality in Language nabízí překvapivě přesvědčivou odpověď. Pomocí dat z Google Books, New York Times a Google Trends analyzovali, jak se proměňoval jazyk od roku 1850 do současnosti. A výsledky jsou mrazivé i fascinující.

Co se v jazyce vlastně změnilo? Autoři zjistili, že od 1850 až zhruba do 80. let 20. století rostlo používání slov spojených s racionalitou – „analyzovat“, „systém“, „data“, „závěr“. To odpovídá éře industrializace, osvícenství a důvěry ve vědecký pokrok. Paralelně klesala četnost výrazů spojených s vírou, emocemi a intuicí – „věřit“, „duše“, „pocit“, „smysl“.

Pak se to zlomilo. Od 80. let přichází pozvolný, ale zřetelný návrat emocionálního jazyka, který se po roce 2007 dramaticky zrychlil. Výrazy spojené s osobní zkušeností, emocí, duchovností či tělesností nabývají na síle. A jazyk racionality, vědy a systému se stává méně častým.

Tento trend se odehrává napříč médii i jazyky (angličtina, španělština), v beletrii i odborných textech, a potvrzují ho i data z Google vyhledávání. Jazyk – a tím i naše kolektivní mentální krajina – se změnil.

Co to způsobilo? Definitivní odpověď neznáme, musíme si vystačit s hypotézami.

1. Disenchantment světa: Max Weber už před sto lety mluvil o „odkouzlení světa“ – procesu, kdy magie, víra a spiritualita ustupují vědě, byrokracii a racionalitě. Tento proces mohl vyvrcholit právě v druhé polovině 20. století. Jenže poté přišla prázdnota. Emoce, intuice a spiritualita se vrátily, protože svět řízený pouze čísly přestal dávat smysl.

2. Neoliberální zklamání: Osmdesátá léta přinesla vlnu neoliberálních reforem. Byly založeny na racionálních modelech – efektivita, trh, privatizace. Ale výsledkem byla rostoucí nerovnost, frustrace a pocit, že „systém“ je spravedlivý jen pro pár vyvolených. Lidé se začali odvracet od racionality, protože racionalita zklamala.

3. Sociální média jako zesilovač emocí: Od roku 2007 – s nástupem Facebooku – se svět digitalizoval. Algoritmy zvýhodňují obsah, který vyvolává emoce, nikoliv fakta. Emoční jazyk je sdílen víc než věcný. Sociální sítě tak nejsou příčinou změny – ale výborným katalyzátorem.

4. Psychologická únava: Postupná kumulace globálních krizí (ekonomické, klimatické, pandemické) vedla k nárůstu nejistoty a „kognitivní únavě“. V takovém prostředí lidé často sahají po zjednodušeních, intuici, příbězích – tedy přesně po tom, co jazyk emocí nabízí.

Proč na tom záleží? Žijeme v době polykrize – svět čelí simultánně klimatické změně, geopolitickému napětí, nerovnostem, migračním vlnám a technologickým šokům. Společnosti jsou čím dál víc polarizované. Roste nedůvěra k institucím. Populismus kvete.

A do toho se naše společná řeč mění: místo faktů nastupují pocity, místo systémů příběhy, místo „my“ se čím dál víc říká „já“.

Pro populisty je to ideální půda. Emoční jazyk je jejich přirozené prostředí. Oslovují pocity nespravedlnosti, zrady, nostalgie. A čím víc společnost mluví „intuitivně“, tím méně je schopná racionálně reagovat na komplexní problémy – klimatickou změnu, AI, geopolitiku.

Jazyk není jen forma. Jazyk je forma myšlení. A když se změní jazyk, mění se i to, jak rozhodujeme, koho volíme a jaké příběhy považujeme za pravdivé.

Co s tím? Není řešením vracet se násilně k osvícenství. Intuice, spiritualita i emoce mají v lidském životě své místo. Ale pokud má společnost fungovat, musí najít rovnováhu. Nemůžeme se vzdát racionality, pokud chceme řešit složité problémy.

Musíme znovu postavit most mezi srdcem a hlavou. To znamená: učit děti nejen kritickému myšlení, ale i emoční inteligenci; vést veřejnou debatu jazykem, který je lidský, ale zároveň věcný; rozvíjet nové formy komunikace, které propojují příběh s daty.

Náš jazyk se změnil – a s ním i způsob, jakým chápeme svět. Ale tím spíš musíme být opatrní, čím ho dál formujeme. Protože jazyk je nejen zrcadlem společnosti, ale i její mapou. A pokud v něm zmizí racionalita, můžeme brzy zjistit, že jsme se ztratili.