Potřebujeme pro inovace a růst méně nebo více investic státu?

Toto zpomalení v růstu produktivity přesně koresponduje se snížením veřejných investic do výzkumu a vývoje. Nakolik jde o korelaci nebo kauzalitu zkoumá výzkum Fedu: The Returns to Government R&D: Evidence from U.S. Appropriations Shocks. Autoři Fieldhouse a Mertens analyzují šoky ve financování R&D pěti hlavních federálních agentur (NASA, NIH, NSF, DOE, DOD) během poválečného období. Využívají tzv. narrative identification, tedy ruční třídění legislativních změn podle toho, zda byly motivovány makroekonomickou situací (např. stimulační balíčky), nebo byly exogenní (např. Sputnik, válka proti rakovině, lidský genom). A co zjistili?

Když bych to měl shrnout do jedné věty, tak podinvestování vědy a výzkumu ze strany státu není úplně v souladu s péčí řádného hospodáře. A návratnost takových výdajů se pohybuje na úrovni 150-300 %. Ale pojďme postupně probrat závěry studie.

Nondefense R&D přináší vysoké výnosy: Zvýšení vládního financování nevojenského výzkumu o 1 % zvyšuje celkovou faktorovou produktivitu (TFP) soukromého sektoru zhruba o 0,2 % po 8–15 letech. Řeknete si, že to je dost málo. Ale ve skutečnosti není. Podle výpočtů dosahuje návratnost takových investic (tzv. „social rate of return“) 150–300 %!

Vojenský výzkum tolik nepomáhá: Na rozdíl od nevojenského R&D nepřinášejí obranné výdaje do vědy a výzkumu statisticky významný nárůst produktivity ani v horizontu 15 let. Důvodem bylo, že se často utrácejí za uzavřený vývoj a mají omezené spillovers do civilního sektoru. Nicméně podpora výzkumu v oblasti technologií dvojího užití by tento závěr mohla změnit.

Růst produktivity USA po 60. letech zpomalil kvůli útlumu R&D: Autoři ukazují, že pokles veřejných investic do R&D a infrastruktury od 70. let vysvětluje téměř polovinu z poklesu růstu produktivity. Jinými slovy – kdyby vláda pokračovala v investicích jako v 50. a 60. letech, americká produktivita by byla dnes výrazně vyšší.

Veřejný R&D doplňuje, nikoli nahrazuje ten soukromý: Studie vyvrací obavy, že vyšší vládní výdaje vytlačují soukromý sektor. Naopak – firmy reagují zvýšením svých investic. R&D působí jako komplement, ne substitut.

Kvalitní vládní výzkum podporuje celé ekosystémy: Šoky ve financování nevojenského R&D vedou ke zvýšení počtu doktorandů ve STEM oborech, většímu počtu patentů s vysokou ekonomickou hodnotou, nárůstu technologických publikací a dokonce k nárůstu investic do veřejné infrastruktury na úrovni států a měst.

NASA jako hlavní tahoun inovací: Velká část pozitivních šoků ve výdajích souvisela s NASA, hlavně v období vesmírného závodu. Ani po vyloučení tohoto období však pozitivní dopady nevojenského R&D přetrvávají – jde tedy o robustní jev.