Výrobci softwaru a aplikací mají 24 hodin na nahlášení útoku
Od 11. září se začala uplatňovat jedna z prvních praktických povinností evropského nařízení Cyber Resilience Act (CRA). Výrobci softwaru, aplikací...
„Pro lidi žijící, a úspěšně, v určitém společenském systému je pravděpodobně nemožné představit si hledisko těch, kteří od systému nikdy nic nečekali, a nijak je tudíž neděsí úvahy o jeho zničení," napsal před deseti lety Michel Houellebecq
Tato citace Michela vystihuje jednu z hlavních příčin rostoucí polarizace a populismu ve společnosti: hlubokou propast mezi těmi, kdo systém vnímají jako zdroj stability a příležitostí, a těmi, kdo jej považují za zcela odcizený, nefunkční nebo dokonce nepřátelský.
Populistické hnutí často nacházejí podporu právě u těch, kteří se cítí vyloučení z výhod moderní společnosti – ať už ekonomických (prekarizovaná práce, regionální nerovnosti, exekuce, nedostupnost bydlení), kulturních (pocit ztráty identity) nebo politických (vnímání, že elity nereprezentují jejich zájmy). Pro tyto skupiny lidí systém nikdy nesplnil své sliby. Nemají tedy co ztratit, a tudíž je pro ně snadnější přemýšlet o jeho radikálním přetvoření nebo zničení.
Naopak ti, kdo systémem profitují – ekonomické elity, střední třída ve velkých městech, vzdělanější vrstvy – často vůbec nerozumějí hněvu či frustraci druhé strany. Jejich životní zkušenost jim znemožňuje představit si existenci bez důvěry ve stát, trh či instituce. Výsledkem je vzájemné nepochopení, z něhož vyrůstá polarizace: každá skupina mluví jiným jazykem a žije v jiném mentálním světě.
Houellebecq tak touto větou odhaluje kulturně-psychologický rozměr politické krize. Jeho slova lze číst jako jasné varování: pokud si “elity” neuvědomí, že část společnosti žije ve zcela odlišném režimu očekávání, bude se společenský rozklad dál prohlubovat. Se všemi negativními důsledky.