Výrobci softwaru a aplikací mají 24 hodin na nahlášení útoku
Od 11. září se začala uplatňovat jedna z prvních praktických povinností evropského nařízení Cyber Resilience Act (CRA). Výrobci softwaru, aplikací...
V Česku jsme si vytvořili krásné myšlenkové vězení. Jedna skupina tvrdí, že se musíme k prosperitě proinvestovat (stůj co stůj). Druhá kontruje, že si nemůžeme dovolit ani korunu dluhu navíc. Výsledkem je patová situace: investujeme málo a dluh nám stejně roste.
A pak je tu Dánsko, které se na naše dilemata dívá s pověstným severským klidem.
Data mluví jasně:
Investice: Zatímco my se od roku 2019 plácáme těsně nad nulou (aktuálně +5 %), Dánové do toho šlapou s nárůstem o 13 %.
Dluh: Tady přichází ta pravá magie. Náš veřejný dluh vytrvale stoupá k 43 % HDP. Dánsko? Ti ho srazili z poválečných maxim pod 30 %.
Zatímco my vedeme nekonečné debaty o tom, jestli dřív vejce (investice), nebo slepice (škrtání), Dánsko ukazuje, že chytré investice nejsou výdaj, který vás zruinuje, ale motor, který dluh paradoxně umaže skrze vyšší výkon ekonomiky.
U nás je investování často jen synonymem pro „utrácení“. V Dánsku je to zjevně disciplína, která nese úroky. Možná je čas přestat hledat výmluvy, proč to nejde, a začít se ptát, co v Kodani sypou do ranní kávy nebo (pravděpodobněji) jaké ekonomické principy aplikují.
Bez odvahy změnit strukturu výdajů budeme dál jen smutně koukat na grafy, kde nás sever předbíhá v levém pruhu. A ještě u toho stíhá splácet hypotéku.