Zákon českým potravinám nepomůže

Nejdříve řeknu, že si zaděláme na velké problému v EU. Smlouva o fungování Evropské unie v článku 34 totiž jasně uvádí, že množstevní omezení dovozu, jakož i veškerá opatření s rovnocenným účinkem, jsou mezi členskými státy zakázána. Předložený návrh tedy jasně porušuje pravidla jednotného trhu Evropské unie. Asi nastává čas si jasně říct, zda chceme být součástí EU a současně její pravidla porušovat. Buď z EU vystupme, nebo žádejme diskuzi o změně pravidel, ale nelíbí se mi, že EU budeme využívat tam, kde nám to vyhovuje, a porušovat dohody tam, kde se nám to nelíbí.

Velmi rozumím podpoře domácích zemědělců a výrobců potravin. Vím, že řada zemí, které přísahají na volný trh, skrytě domácí trh s potravinami chrání. Jsem si také vědom někdy až odsouzeníhodného chování velkých obchodních řetězců, vlastněných zahraničními matkami. Nemluvě o rozdílné kvalitě formálně stejných výrobků na různých trzích. Hledejme všechny cesty, jak domácí výrobce podpořit, nejen u potravin. Zákonné omezení, podle kterého by mělo být 85 % potravin v tuzemských obchodech od roku 2027 výhradně z české produkce, však způsobí více škody než užitku.

Poslanecký návrh k vládní novele zákona o potravinách a tabákových výrobcích by znamenal deformaci tuzemského obchodního trhu a může vést k zániku zejména malých prodejců a nižší kvalitě potravin na trhu. Neméně závažným problémem by byla také administrativní zátěž obchodníků a výrobců, jejichž povinností by bylo prokazovat původ zboží a surovin. Stát by tak podnikatelům svojí regulací naložil na bedra další desítky formulářů a riskuje, že řadu prodejců tím donutí k zavření jejich byznysu. Okolní země EU vůči nám přijmou protiopatření, které postihne naše exportéry, třeba i ve zcela jiných sektorech, než v zemědělství a potravinářství. Nad domácími zemědělci a potravináři vytvoří ochranný polštář, který krátkodobě přinese vlastníkům větší zisky, dlouhodobě však škodí produktivitě a konkurenceschopnosti. A samozřejmě, návrh povede ke zdražení potravin na domácím trhu.

Nemile mě také překvapila forma, jakou byl návrh předložen. Jde o klasický poslanecký „přílepek“ k novele zákona o potravinách, která se týká něčeho zcela jiného. To je bezohlednost, neboť takový návrh by měl být velmi podrobně nejprve prodiskutován u nás doma, projednán s partnery v EU, jasně ukázat, jakou nepřímou škodu může způsobit jiným odvětvím české ekonomiky, jaký bude mít dopad na cenu potravin a teprve potom případně přijat, třeba i ve formě, která by nebyla zcela konformní s přáním ostatních zemí EU. To by měl být správný postup, ne podstrčení zadními vrátky.

Poslanci rozhodli o vrácení normy do sněmovních výborů k novému projednání a široké odborné diskuzi. To je krok správným směrem, neboť to – snad – potřebnou diskuzi umožní.