Co jsou Češi ochotní obětovat pro klima?

I během pandemie covidu si přitom lidé nemohli nevšimnout absurdit, které těmto ambicím uštědřili ránu. V době, kdy se v EU mluví o nutnosti omezit neekologické chování, aby byly zbrzděny klimatické změny, do ostravských hutí a tepláren se začalo vozit uhlí až z Austrálie. A nebe křižovala prázdná letadla, jež za sebou nechávala značnou uhlíkovou stopu. Jen kvůli kontinentálnímu pravidlu, že letecké společnosti mohou ztratit nepoužívané letecké sloty, tedy dobu přidělenou správou letišť a řízeními letového provozu pro pravidelné přílety a odlety.

Válka na Ukrajině ukázala, nakolik jsme dnes nesoběstační a závislí na některých zemích. Ale i to, že to nedokážeme změnit lusknutím prstu.

Klimatická politika EU stanovuje přísné cíle zejména pro ty členské státy, jejichž ekonomika je dosud značně závislá na fosilních zdrojích energie, a to je i příklad České republiky. Faktem totiž je, že Česká republika je na přírodní obnovitelné zdroje, jako je voda, vítr nebo slunce, chudá. Nahradit uhlí tak pro nás bude bolestnější než pro jiné země. Zaplatíme za to více, protože v minulosti jsme zdědili energetiku založenou právě na těžbě uhlí a jaderných elektrárnách. Naše ekonomické i širší celospolečenské náklady budou proto mnohem vyšší oproti řadě západních a severských zemí, jež jsou na fosilních palivech již nyní závislé daleko méně. Nutno dodat, že počasí neporučíme, a když vítr nefouká a slunce nesvítí, i v Německu s obřím arzenálem větrných elektráren musí zvýšit výrobu elektřiny spalováním uhlí v uhelných elektrárnách, aby uspokojila poptávku domácností a firem.

Zajímalo mě, co jsou Češi ochotni pro klima obětovat. Bez toho, aniž bychom něco neobětovali, ke zpomalení klimatických změn nedojde. Na druhou stranu ale nikdo z nás si nepřeje ještě dramatičtější zvyšování cen a chudnutí obyvatelstva. Odmítáme i bankroty podniků a firem, které nám dávají smysluplnou práci a obživu. A nechceme ani dopustit, aby došlo k masivním přesunům výroby a průmyslu mimo Evropu jen kvůli malování nazeleno.

Možná že více než nerealistické plány, napsané evropskými byrokraty, přírodě pomůže individuální odpovědnost lidí za životní prostředí. Uvědomění, že módní trend elektroaut je fikcí, pokud je dobíjíme elektřinou vyrobenou z uhlí. Nebo že sami lidé můžou přispět jednoduchým tříděním odpadu, snížením teploty topení či vypínáním spotřebičů ze zásuvky.

Jinými slovy, nezlehčujme klimatickou změnu, ale používejme vlastní rozum.  A také rozumně využijme možnosti, které máme. Třeba i peníze z evropského Modernizačního fondu, který umožní, aby 150 miliard korun putovalo v následujících deseti letech na zelené projekty, které mají výrazně snížit závislost naší země na spalování uhlí a urychlit přechod k čistým zdrojům energie.

Podporujme ale i přístup k financování rozvoje a využití nových technologií, především pro malé a střední podniky. Odpovědnost za klima máme všichni, stejně jako za budoucí blahobyt naší země a za její postavení ve světě.

Co tedy Češi jsou ochotní obětovat pro klima? V jakých krocích vidí smysl a v jakých zase méně? A nakolik se liší od toho, co vyzdvihuje EU?

Do ankety Hospodářské komory se zapojily skoro čtyři tisíce lidí. Už to naznačuje dobrou zprávu, že lidem není životní prostředí, v němž žijí, lhostejné, a že o dopadech cestách k čistšímu ovzduší bez škodlivin a klimatických změnách přemýšlejí.

Devět z deseti Čechů, Moravanů a Slezanů naprosto jednoznačně vidí smysl v zateplování budov. Pětina z těchto lidí plánuje do takových změn i investovat. Je to logické. Zateplením domu se může uspořit i polovina nákladů na vytápění. Šetří se výdaje domácností, není třeba tolik spalovat uhlí, šetří se provoz elektráren i životní prostředí.

Za neméně důležité ale označují, aby lidé svoje staré oblečení, nábytek a spotřebiče nevyhazovali a dali je k dalšímu využití. Ze všech respondentů tyto kroky plánovala učinit čtvrtina z nich. Tento názor zesílil v souvislosti s uprchlickou vlnou kvůli válce na Ukrajině. I to přece dává smysl. Nepotřebné věci nekončí na skládkách, ale třeba v bazaru. Nemusíte přitom být ani freeganem, tedy člověkem, který hledá nějaké ty poklady u kontejnerů nebo na smetištích. Moderní freegani už nejsou podivíny, jsou mnohdy dobře situovaní a vzdělaní lidé, kteří prostě jen chtějí snížit ekologické dopady svého životního stylu.

A co dál? Lidé klimatu pomůžou, alespoň jsou o tom přesvědčeni Češi, když budou nakupovat potraviny bez obalu (76 % respondentů) nebo instalovat solární panely na střechu (75 %). Oceňuji vládní snahu rehabilitovat fotovoltaiku. Bude muset ale přesvědčit veřejnost, že z ní nezbohatnou jen další solární baroni. Paradoxně nejméně často uvádí, že smysl vidí v pořizování si elektrovozidla do domácnosti, překážkou je v tuto chvíli hlavně cena.

Neméně zajímavé jsou výsledky u ceny energií. Více než třetina lidí akceptuje vyšší ceny energií jako cenu za ochranu klimatu. Skoro polovina lidí je ale proti tomu a smysl v tom nevidí, preferují totiž jiné kroky k ochraně klimatu než tento. Že by si lidé možná uvědomovali, že za vyššími cenami energií není zdaleka koronakrize, ale právě i ochrana klimatu?

Výsledky ankety