UTB: Etická integrita v ohrožení?

Jste nejen historicky prvním rektorem UTB, ale člověkem, který se zasloužil vůbec o vznik zlínské univerzity – jak vnímáte problém v těchto souvislostech? Dotýká se vás osobněji?

Nikdy jsem nepředpokládal, že univerzita bude muset řešit případy, které zásadním způsobem znevažují její postavení v odborném světě. Naopak jsem si velmi cenil dynamiky a kvality odborného rozvoje UTB v mezinárodním kontextu. Nedávná zjištění jsou proto pro mne velkým zklamáním. Doufám, že náprava bude rychlá a bude odpovídat mezinárodním zvyklostem. Případ se mne dotýká, protože jsem této instituci věnoval většinu svého odborného života a není mi jedno do jaké situace se dostala.

Váš podnět podle veřejně dostupných informací nebyl jediný. Jde jen o kvalitu publikační činnosti, nebo jsou ve hře i závažnější provinění?

Ano, vím o tom, že jsou v procesu další případy, ale vedení UTB zatím žádná oficiální stanoviska nezveřejnilo. Pravděpodobně se ve všech případech jedná o problematiku opakovaného publikování téměř totožných textů, což je spojeno se zásadním porušením akademické integrity.  Každý student v průběhu studia je seznamován s informacemi o publikační etice a způsobu citování.  Akademičtí pracovníci v rámci vedení studentských prací dohlížejí na dodržování publikačních pravidel. Je proto obtížně uvěřitelné, že se takové případy nyní zpětně objevují u autorů s akademickými tituly.

Obdržel jsem analýzu některých publikačních výstupů z databáze Scopus, kde byl prvním autorem profesor Milan Adámek. Články měly rozdílné názvy, ale z velké části totožný obsah. Takový postup je v rozporu s publikačními standardy. Navíc se může dotýkat dalších, závažnějších oblastí, které zatím nejsou zhodnoceny. V obecné rovině se může jednat o udělování akademických titulů, získávání akreditací a plnění projektových indikátorů spojených s finančními toky na základě nepravdivých údajů.

Je tím řešeným problémem tedy autocitace? Jaký je váš názor na tuto problematiku?

Problém s autocitacemi je v tomto případě jen jedním z více porušení publikačních pravidel. Publikační pravidla jsou jednoduchá. Autor si nesmí přivlastnit cizí práci, a to platí i v případě, že opětovně použije svůj publikovaný výstup bez citace.  U většiny časopisů platí princip „copyrightu“, což znamená, že po zveřejnění se publikace stává majetkem vydavatelství. Autor ztrácí právo s tímto výstupem dále nakládat. Otázkou zůstává, proč autoři použili téměř totožné texty s různými názvy. Vysvětlení může být několik, například plnění projektových indikátorů. V každém případě jsou totožné texty dlouhodobě dohledatelné.  Proto je nesmírně důležité dodržovat citační pravidla i pro vlastní dříve publikované texty.

Můj názor je stále stejný. Každý student, akademický a výzkumný pracovník musí dodržovat mezinárodně platná publikační pravidla.

S ohledem na fakt, že se kauza netýká jen jednoho člověka, nejde o nějaké systémové pochybení v rámci pravidel, jak jsou nastavena pro publikační činnost a v rámci kontroly a oponentury vědeckých publikací?

U studentů jsou dnes nastaveny postupy, které by měly eliminovat plagiátorství před odevzdáním práce. Pokud je prohřešek odhalen, může být student vyloučen ze studia. V minulosti bylo tímto způsobem potrestáno několik studentů. Věřím, že naprostá většina akademických pracovníků dodržuje pravidla publikování. Ta jsou dána v Etickém kodexu UTB a autoři jsou vázáni jejich dodržováním.

Jsou česká pravidla v tomto ohledu srovnatelná s vyspělými zahraničními?

Těžko mluvit o českých pravidlech. Jsme součástí celosvětové akademické obce, a proto musíme dodržovat mezinárodně uznávaná publikační pravidla. Některé mezinárodní dokumenty, například citační norma APA (American Psychological Association), se tímto druhem plagiátorství výslovně zabývají.

Jaký očekáváte vývoj, jak by měla Etická komise postupovat?

Velmi obtížná otázka, o zhodnocení míry provinění bude třeba teprve rozhodnout v jednotlivých případech. Vzhledem k tomu, jak přísně je problematika plagiátorství posuzována u studentů, není vhodné bagatelizovat ani případy týkající se akademických pracovníků.

Podnět k prošetření publikační činnosti se předkládá rektorovi, který jmenuje Etickou komisi pro konkrétní případ. V této kauze se ovšem jedná o rektora, takže se dá těžko hovořit o nestrannosti Etické komise. Navíc je zde průkaznost podnětu, který je snadno dohledatelný v mezinárodních databázích. Je proto prakticky nemožné dojít k závěru, že se vlastně nic nestalo. Je také třeba připomenout, že u těchto přestupků není promlčecí lhůta.

V konečném důsledku ale nejsou závěry Etické komise až tak určující pro další vývoj. Rozhodující bude morální integrita dotčených akademických pracovníků, kteří sami musí vyvodit závěry ze svého jednání před zaměstnanci a studenty UTB.

Mají tato provinění být například důvodem k rezignaci? A jaký dopad mohou mít na atmosféru na univerzitě?

Ano, takový postup se obvykle očekává. Pokud si pamatuji, podobný případ se na UTB již stal. Dotčený pracovník sám odešel z UTB. U studentů se případy s porušením publikační etiky obvykle řeší vyloučením ze studia, jak jsem již zmínil. Pokud by závěrem Etické komise bylo zjištění, že nedošlo k porušení pravidel, pak ostatní zaměstnanci a studenti mohou získat pocit, že je nemusí dodržovat také.

Očekáváte nějaký hlubší audit publikační činnosti vědců z UTB?

Záležitost se týká vedení univerzity, proto je třeba se zeptat představitelů UTB. Myslím si, že by se mělo jednat o nepříjemná až bolestná rozhodnutí. Podle mého názoru, drtivá většina zaměstnanců a studentů pečlivě dodržuje publikační pravidla, a proto není nutné vyhlašovat audit. Navíc knihovna je schopna takové analýzy průběžně provádět.

Česká společnost je, bohužel, k proviněním podobného typu podle vícero studií poměrně málo vnímavá, za zásadní provinění nepovažuje ani čisté plagiátorství ani podvodně získané tituly, naopak se zdá, že podvody při studiu ve smyslu „účel světí prostředky“ jsou zcela běžné. Máte vysvětlení? A jak se k tomu má a může postavit třeba sama univerzita?

Bohužel s takovými příběhy jsme se v minulosti také potýkali. Dnes všechny studentské závěrečné práce procházejí kontrolou, takže v těchto případech je porušování pravidel zásadně omezeno. Při udělování vyšších akademických titulů bude vhodné publikační a jiné výstupy důkladněji prověřovat na úrovni fakult, kde proces udělování začíná. Jedná se o několik případů ročně, což je zvládnutelné bez dalšího navyšování počtu pracovníků.