Co je dobře a co by mohlo být lépe?

První, penzijní, byl zveřejněn primárně pod vlajkou ministerstva práce a sociálních věcí; šlo o sadu opatření týkajících se důchodového systému. Druhý, ne-penzijní, byl prezentován primárně pod vlajkou ministerstva financí; šlo o desítky kroků týkajících se příjmů a výdajů státního rozpočtu.

Základní parametry penzijní části

MPSV mluví o reformě důchodového systému a prezentuje ji pod heslem Složme se, aby se z toho naše děti nesložily. Jde zejména o tato opatření:

• zvýšení garantovaného důchodu na 20 % průměrné mzdy,
• změny ve výpočtu valorizace důchodů,
• zpřísnění odchodů do předčasného důchodu,
• postupné zvyšování věku odchodu do důchodu
• rodičovský vyměřovací základ (v podstatě výchovné)
• sdílení důchodových nároků manželů.

Opatření by měla být do praxe zaváděna postupně až do roku 2027 a jejich celkový efekt by měl mít podobu zlepšení bilance důchodového systému o cca 3 % HDP.

Základní parametry ne-penzijní části

Souhrn všech opatření v této části by měl snížit schodek státního rozpočtu v roce 2024 o 94 mld. Kč, v roce 2025 o dalších 53 mld. Kč. Celkově tedy o 148 mld. Kč, což představuje necelá 2 % HDP.

Podle nejnovějšího výhledu ministerstva financí, který se objevil v nedávno vydaném Konvergenčním programu, by schodek veřejných financí (odborně schodek sektoru vládních institucí) měl v roce 2025 bez nově oznámené konsolidace činit necelých 200 mld. Kč, to jest 2,6 % HDP:

Pokud tedy konsolidace proběhne, mohl by schodek klesnout až někam k 50 mld. Kč (lehce přes 0,5 % HDP), což zní až trochu nevěrohodně optimisticky. Samozřejmě konsolidace nejspíš oslabí domácí poptávku, a tedy i výběr daní, a naopak může zvýšit čerpání dávek, takže příznivý dopad těchto opatření na veřejné rozpočty (i pokud dojde k jeho plnému prosazení) bude ve skutečnosti nejspíš méně výrazný.

Penzijní část je tedy svým celkovým dopadem na české veřejné finance významnější. Ovšem pozor: dopady obou částí balíku opatření – tak jak byly prezentovány – nelze sčítat, protože se částečně překrývají (viz například zvýšení odvodů OSVČ na SZ).

Balík celkově obsahuje vyšší desítky jednotlivých změn. Následující odstavce proto přinášejí jen některé vybrané poznámky, které se dají k ohlášeným změnám přičinit z pohledu ekonoma.

Co je v balíku dobře

Vláda prezentovala řadu kroků, ke kterým nelze vznést žádnou velkou výhradu. Sem patří třeba výrazná redukce systému dotací soukromým firmám, tedy systému, který si nedávno vysloužil velmi tvrdou kritiku ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu.

Jako téměř nevyhnutné se jeví zavedení mechanismu pro prodlužování věku odchodu do důchodu, které zajistí, že tento věk se bude měnit v souladu se změnami v celkové očekávané délce života (samozřejmě pro jisté druhy povolání může platit jiný režim, nicméně i ten by měl splňovat určitá kritéria férovosti). Na místě jsou jistě i změny ve způsobu, jakým se u důchodů počítají jejich mimořádné valorizace.

Korektní srovnání celkového odvodového zatížení práce v podobě zaměstnaneckého poměru a v podobě OSVČ vede k jasnému závěru, že logiku má zvýšení sociálních odvodů pro OSVČ – zejména pokud nevěříme, že si většina OSVČ pečlivě šetří na důchod dostatek peněz bokem. Při pohledu na situaci ve většině jiných zemí Evropy dává smysl i posílení daně z nemovitých věcí, která hraje v Česku jen zanedbatelnou roli, ač jde o jednu z daní pro ekonomiku nejméně škodlivých.

Je také dobře, že balík některá občas zmiňovaná opatření neobsahuje: například že nebyla oživena daň z převodu nemovitostí, která by mohla způsobovat zatuhnutí trhu práce.

Co by v balíku mohlo být lépe

V balíku ovšem najdeme i řadu položek, u kterých si lze snadno představit i jiný a z toho či onoho pohledu lepší postup.

U již zmíněné daně z nemovitostí bude Česko ohledně jejího využívání i po jejím zesílení pořád patřit v rámci Evropy mezi země, které ji nechávají nejvíc ležet ladem. Doufejme, že jde o pouhé probuzení, které do budoucna povede k dalšímu růstu váhy této daně, třeba cestou progrese, kde sazba na jiné než trvale obydlené nemovitosti (tedy na chalupy, prázdné objekty a podobně) bude výrazně vyšší, a tím oslabí tlak na růst cen domů a bytů v Česku.

Ohlášené zesílení odvodové zátěže OSVČ by – pokud bychom chtěli dosáhnout úrovně odpovídající břemenu u zaměstnanců – mohlo být razantnější, a mělo by se dotknout také zdravotního pojistného a výdajových paušálů.

Naopak bez jakéhokoli ekonomického smyslu je snížení sazby DPH u některých položek, jako jsou například potraviny nebo stavební práce. V době, kdy je třeba redukovat mamutí deficity veřejných financí, je snížení jakékoli daně pro jakékoli poplatníky – diplomaticky řečeno – zvláštní nápad. Snad jde o snahu vlády udělat soubor všech opatření celkově pro českou populaci přijatelnější, a tedy politicky průchodnější.

Cíl zjednodušit režim DPH sloučením dvou dosavadních dvou snížených sazeb (10 a 15 procent) na jednu je jistě bohulibý, ale není jasné, proč toto sloučení proběhlo na kompromisní úrovni 12 %, a nikoli na úrovni vyšší z obou těchto sazeb, tedy 15 procent.

Navíc ani není jasné, komu snížení sazby fakticky prospěje. Pokud se projeví skutečně ve snížení maloobchodních cen příslušných druhů zboží a služeb (potraviny, stavební práce a jiné), pak sníží výdaje domácností. Namísto toho ale nelze vyloučit ani scénář, že se snížení daně v cenách neprojeví, a tedy že zvýší zisky firem, které dané druhy zboží nebo služeb produkují nebo prodávají.

Jak na daňovou výjimku pro tiché víno

Zvláštní zmínku zaslouží kauza spotřební daně na tichá vína. Tento specifický produkt se v rámci alkoholických nápojů těší výjimce: daň z alkoholu se na něj nevztahuje. Veřejná debata v posledních dnech otevřela otázku správnosti této jedné z podivných daňových výjimek, kterých jsou v českém daňovém systému celé trsy.

Vláda se ale nakonec rozhodla, že navrhne výjimku pro tiché víno zachovat. Poté, co jako nesmyslné padly argumenty o zvýšení konkurence vín z ciziny (daň se vztahuje i na ně) a o nevýrazném výnosu takové daně (dal by se čekat vůbec ne zanedbatelný výnos kolem čtyř až pěti miliard Kč ročně), zůstal ke zvážení už jen fakt, že s produkcí vína je – zejména na jižní Moravě – spjata řada lidových tradic a také určitý ráz krajiny.

Pokud bychom se ovšem dohodli, že tradice a hezká krajina jsou příznivé externality, kterých si užívá celá česká společnost a které si tudíž zaslouží od této společnosti finanční podporu, mělo by jít spíš o adresné – a dobře fungující – dotace než o daňovou výjimku, která prospívá i všem (krabicovým nebo naopak exkluzivním) vínům dováženým z celého světa. A počítejme s tím, že se vzápětí můžou s podobnou úvahou o tradicích a opečovávané krajině ozvat i majitelé chmelnic či sadů slivoní a meruněk.

Celkové hodnocení

Tyto a mnohé další možné výtky by ale neměly zastínit fakt, že za svou odvahu přijít – byť hodně pozdě – s podobným balíkem politicky potenciálně velmi bolavých opatření si vláda zaslouží pochvalu. Balík (ve své nedůchodové části) má v příštím roce snížit deficit o téměř sto miliard korun, v roce 2025 o dalších zhruba 50 miliard, což je výrazně víc než původně slibovaných 70 miliard.

Vláda ovšem musí balík protlačit do reality českých veřejných financí houštinou parlamentních debat. Bohužel nelze vyloučit, že při tom dojde k různým zdržením a úpravám.