Profitovat musí hlavně zákazník

Prezident SOCR ČR Tomáš Prouza zmínil průzkumy, podle nichž stále roste význam, který lidé přikládají původu nakupovaných potravin. Zatímco v roce 2012 byl původ potravin důležitý pro 59 % respondentů, v roce 2021 to už bylo 85 % zákazníků. Navíc 65 % lidí uvádí, že je ochotno připlatit si za kvalitní českou potravinu. „Otázkou je, kolik si jsou ochotní připlatit. Průzkumy říkají deset procent, naše zkušenost se pohybuje spíše mezi pěti až deseti procenty, ale když tam funguje nějaký příběh, může to být i výrazně více,“ uvedl T. Prouza.

Období inflace podle T. Prouzy přineslo množství změn v nákupních návycích Čechů. Lidé nakupují častěji, a tedy v menším množství. Převládá plánování nad spontánním výběrem zboží z regálů. Češi stále velmi slyší na slevy a cena zřejmě zůstává u většiny nakupujících nejdůležitějším prvkem při rozhodování, zda koupit, či nekoupit. Zajímají se rovněž o garanci českého původu výrobků, jež na obalech musí být patrná na první pohled, a zároveň vyžadují i kvalitu. „Tady je jedna obrovská změna oproti předchozí krizi z let 2008 a 2009, kdy prvotní reakcí Čechů, když potřebovali spořit, byla snaha zachovat objem nákupního koše a sahali po levnějších variantách. Teď poslední rok a půl vidíme, že zkouší zachovat kvalitu a raději obětují objem. To je dobrá zpráva a něco, na čem můžeme stavět, protože vidíme, že české potravinářství je kvalitní a funguje velmi dobře,“ sdělil T. Prouza.

Jako důležitý faktor T. Prouza připomněl postoje mladé generace. Podle něj dorůstají lidé, kteří stále více cílí na zdravé potraviny, čemuž do jisté míry napomáhá i osvěta o zdravém životním stylu šířená dokonce i některými politiky. Mladí lidé také slyší na příběhy, proto se daří na pultech třeba českému chřestu, jahodám z Vraňan, jež lidé upřednostní před importem, nebo českým skleníkovým rajčatům.

Snahu dostat potraviny od tuzemských producentů na pulty českých obchodů podpořil svojí účastí ministr zemědělství Marek Výborný. „Moje účast na konferenci má deklarovat to, že jsme na jedné lodi, jakkoli někdy můžeme vést třeba i velmi ostré disputace. Jde nám všem o to, abychom na pultech obchodů měli ideálně maximum české bezpečné produkce,” konstatoval M. Výborný. Ocenil snahu výrobců dostat českou zeleninu a ovoce na pulty obchodů i za současné složité cenové strategie. I velké řetězce se podle něj dokáží adaptovat a české ovoce a zeleninu zákazníkům nabízet. Je podle něj třeba nesledovat jen objem prodeje českých produktů, ale také podíl, jaký na celkovém prodeji mají velcí a malí dodavatelé. A tedy aby se nezvýhodňovali jen největší prodejci.

„Doufám, že dnes už nikdo nežije v kontextu 90. let, kdy platilo, že si všechno koupíme v zahraničí. Současní ekonomové i politici chápou, že pokud přidáváme hodnotu v České republice a prodáváme v České republice zboží, které je tady vyprodukované, tak že tím dostáváme do státního rozpočtu příjmy v podobě všech daní, jež se tu platí,“ řekl Jan Pivoňka, ředitel pro společnou zemědělskou politiku a strukturální fondy Potravinářské komory ČR. Každá přidaná hodnota navíc podle něj přispívá k sociální stabilitě i přiměřené soběstačnosti v době krizí. „Výrobci dělají pro kvalitu českých potravin dost a měli by v tom pokračovat. Jde hlavně o to, že inovují a reformulují své výrobky, definují a zvyšují jejich kvalitu, zvyšují svou produktivitu a zlepšují udržitelnost své výroby, na což také zejména mladí spotřebitelé stále více hledí,“ doplnila Dana Večeřová, prezidentka Potravinářské komory ČR.

Předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek jako největší problém českého zemědělství vnímá to, že stále vězí v postsocialistickém modelu, jenž byl postaven na velkých zemědělských podnicích. „Stát musí podporovat rodinné farmaření, které je ale třeba i legislativně ukotvit. Na stát budeme proto apelovat i kvůli nutné eliminaci byrokratického zatížení zemědělců, kdy se řada z nich brání dalšímu růstu, protože s ním rostou i nároky na administrativu,“ zdůraznil J. Šebek. Varoval také před nebezpečím skupování zemědělské půdy velkými investory. Česko podle něj zatím nemá nástroj, jak tuto situaci a vstup nezemědělského kapitálu do zemědělství řešit.