Zálohování nápojových obalů nesmí zaplatit spotřebitel

O tom, jak drahý systém nakonec bude – a o kolik se prodraží nápoje – rozhodne především fakt, kdo se bude muset do systému povinně zapojit. Například na Slovensku se přes vratné automaty sbírá 98 % PET lahví a plechovek a v Česku se očekává podobný výsledek. Je tedy jasné, že rozšiřovat povinnost na malé obchůdky nebo čerpací stanice, kde se vybere pár desítek PET lahví denně, systém zbytečně prodraží. A zaplatí to zákazníci. Podobně bude mrháním peněz zákazníků, pokud stát nepohlídá efektivní nastavení operátora, který musí mít jediný zájem – co nejefektivnější sběr a logistiku PET lahví a plechovek.

„Obchodní řetězce mluví společným jazykem. Chtějí minimalizovat škody na životním prostředí a zavést takový systém, jenž zajistí maximální sběr PET lahví a plechovek. Vše ale musí být od začátku nastavené tak, aby to neznamenalo další zbytečnou finanční zátěž pro spotřebitele, o to více v současné době vysoké inflace a nejisté ekonomické situace. Díky tomu, že obchodní řetězce působí napříč Evropou, mají přímý přístup ke zkušenostem v zahraničí a registrují všechny problémy, které špatně nastavený systém přináší,“ uvedl Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, a dodal: „Všechny systémy, které v Evropě fungují efektivně, jsou postaveny na férové vzájemné spolupráci výrobců, obchodu a obcí.“

Praxe ukazuje, že hlavním příjmem operátora systému je industry fee, tedy poplatek za uvedení každého nápojového obalu na trh. Původní předpoklad, který hovořil o hlavních příjmech operátora z prodeje materiálu, se v řadě zemí nenaplňuje. Industry fee se přitom jako jeden z nákladů výrobce přímo promítá do ceny za nápoj a náklady na zálohování tak hradí spotřebitel. Podle analýzy, kterou pro SOCR ČR vypracovala nezávislá konzultační společnost CETA, by investiční náklady na zavedení systému přesáhly 5,2 miliard korun a roční provoz efektivně nastaveného systému 1,4 miliardy korun. Systém byl přitom počítán pro povinné zapojení prodejen nad 200 metrů čtverečních. MŽP ovšem prosazuje zavedení výrazně hustší sítě s povinným zapojením prodejen a čerpacích stanic s rozlohou nad 50 metrů čtverečních, i když veškeré zkušenosti ukazují, že na těchto místech obvykle nedochází k žádnému významnému výběru zálohovaných obalů. Naopak to znamená další zbytečné investice do přípravy a provozu systému, tedy navýšení nákladů pro zákazníky. Následná nutnost svážet vybrané obaly z mnoha stovek neefektivních míst navíc znamená extrémní navýšení nákladů na logistiku a zvýšení emisí CO₂.

Odpovědnost za nastavení systému, jeho efektivitu a transparentnost leží zcela a výhradně na straně státu. SOCR ČR požaduje pro obchodníky 50% podíl na řízení operátora a silnou kontrolní roli MŽP v dozorčí radě. Oceníme také, když budou do kontroly systému zapojeny i města a obce a když bude systém stát na stávající odpadové infrastruktuře. Zálohování nemůže jedněm přinášet jen náklady a negativa, zatímco jiným profit bez kontroly. ČR by se měla poučit z problémů existujících systémů v Evropě a vytvořit maximálně transparentní a vyvážený systém, který zbytečně nezatíží peněženku zákazníka.

„Musíme také férově zvážit všechny alternativy. Aktivně sledujeme třeba Belgii, kde již testují zavedení digitálního systému zálohování. Nebude tak potřeba budovat novou drahou infrastrukturu a spotřebitelé nebudou muset vracet lahve a obaly v obchodech, naopak se zachová systém stávajících kontejnerů, a navíc bude levnější. Neznám odpověď na to, zda by tento systém byl vhodný i pro Česko, ale před finálním rozhodnutím o zavedení zálohování musíme znát všechny varianty,“ konstatoval T. Prouza.

Digitální systém zálohování byl už otestován ve Velké Británii a je založený na tom, že každý obal má svůj unikátní kód stejně jako kontejner. Zákazník při nákupu nápoje zaplatí i zálohu. Obal pak může vrátit do kontejneru na ulici, přičemž stačí, aby před vyhozením PET lahve načetl QR kód lahve a kontejneru a záloha se mu automaticky vrátí na účet. Je to systém, který je dlouhodobě udržitelný, pohodlnější, využívá existující infrastrukturu i návyky lidí, a navíc zachovává příjem ze sebraného materiálu i pro města a obce.

„Další zajímavostí je, že Francie aktuálně od systému zálohování upouští. Rozhodla se tak na základě posouzení veřejného zájmu, zvážení nákladů a výnosů a po dlouhých veřejných diskuzích,“ upozornil na aktuální vývoj T. Prouza.