Kdo vlastní haldu, která hoří?

Na první pohled jde o problém, který by měli vyřešit báňští odborníci, geologové a specialisté na sanace starých ekologických zátěží. Heřmanická halda uvnitř hoří, její termická aktivita se musí udržet v bezpečných mezích a především je třeba zabránit jejímu šíření směrem ke skládce chemických odpadů a bývalým kalovým nádržím.

Jenže technické řešení je pouze jednou částí celé skládačky. Druhou představují vlastnické vztahy. Podstatná část území, na němž mají vzniknout sanační opatření, nepatří státu. A soukromí vlastníci mají právo rozhodovat o svém majetku, chránit jeho hodnotu a hájit své ekonomické zájmy.

Stát naopak musí řešit ekologickou zátěž, dodržovat pravidla nakládání s veřejnými prostředky a zajistit podmínky pro provedení potřebných prací.

Výsledkem je poněkud absurdní situace. Halda hoří bez ohledu na vlastnické hranice. Práce, které mají zabránit šíření jejího hoření, je však musí respektovat.

Historie dnešních majetkových vztahů začíná dávno před současnými spory.

V roce 2002 převzal odval od Ostravsko-karvinských dolů státní podnik DIAMO, respektive jeho útlumový závod ODRA. Součástí převodu byla také část pozemků, které stát získal za symbolickou jednu korunu. Nikoli však všechny. Další pozemky zůstaly v majetkové struktuře OKD a později se staly součástí privatizačních a transformačních procesů.

V roce 2004 získala společnost KARBON INVEST za 4,1 miliardy korun státní podíl 45,88 procenta akcií OKD. Samotná tato transakce nebyla přímým prodejem pozemků pod haldou, ale představovala důležitý krok v proměně vlastnické struktury někdejší těžební společnosti. Při rozdělení OKD v roce 2006 přešla část nemovitostí na společnost RPG RE Land, jejímž nástupcem je dnešní Asental Land.

Stát tedy postupně přebíral odpovědnost za zahlazování následků těžby, zatímco významná část pozemků souvisejících s touto činností zůstávala soukromým majetkem.

Právě zde vzniká zásadní otázka. Počítal stát už tehdy s tím, že jednou bude pro rozsáhlou sanaci potřebovat přístup také na pozemky, které nevlastní? A pokud ano, jak si tento přístup smluvně nebo jinak právně zajistil?

Dnes je zřejmé, že vlastnická roztříštěnost sanaci komplikuje. Samotný tento fakt však ještě nedokazuje, že při převodech před dvaceti lety někdo porušil své povinnosti.

Další významná změna nastala v roce 2022. Společnost Asental Land prodala část pozemků na heřmanické haldě firmě cresco&finance za přibližně 46 milionů korun. Ještě téhož roku převedla cresco&finance jednu parcelu o rozloze zhruba dvou tisíc metrů čtverečních na Ostravskou těžební za 123 tisíc korun.

Podstatné je, že pozemky potřebné pro sanaci představovaly současně obchodovatelný soukromý majetek. Jejich vlastníci mohli mít vlastní představy o budoucím využití území, o hodnotě nemovitostí i o podmínkách spolupráce se státem.

V případě heřmanické haldy navíc do majetkových vztahů vstoupil projekt homogenizační linky Ostravské těžební. Technologie za více než čtvrt miliardy korun měla zpracovávat haldovinu a pomáhat financovat sanaci prodejem získaných surovin. Její ekonomický model však nevyšel. Linka byla v roce 2020 odstavena a následovaly soudní spory mezi investorem a státním podnikem DIAMO.

K ekologické zátěži tak přibyly obchodní a právní konflikty. A hodnota pozemků se začala posuzovat také v souvislosti s odstavenou technologií, existujícími smlouvami a možností budoucího majetkového vypořádání.

V červnu 2025 došlo k další zásadní změně. Pozemky společností cresco&finance a Ostravská těžební získaly OKK Koksovny ze skupiny MTX Group. Za samotné pozemky bylo podle zveřejněných údajů zaplaceno přibližně 60 milionů korun. Celková hodnota transakce však činila 361,5 milionu korun, protože zahrnovala také homogenizační linku a další majetek.

Po této transakci se vlastnické poměry na haldě ustálily přibližně na 49 procentech území ve vlastnictví státu a 51 procentech ve vlastnictví OKK Koksovny.

Nový vlastník přitom získal pozemky důležité pro pokračování sanace a současně již vlastnil uzavřenou skládku chemických odpadů, jejíž ochrana patří k hlavním důvodům budování oddělovacích stěn. OKK Koksovny svůj vstup do lokality veřejně zdůvodňovaly snahou odblokovat sanaci a vytvořit podmínky pro revitalizaci území.

DIAMO změnu vlastníka uvítalo jako možnou příležitost k dohodě. Jenže představa o podmínkách se u obou stran zásadně lišila.

V září 2025 nabídlo DIAMO společnosti OKK Koksovny za pozemky potřebné k sanaci necelých 260 milionů korun. Státní podnik argumentoval tím, že nabídka výrazně převyšuje pořizovací cenu pozemků a zohledňuje související rizika. Odmítal však převzít odstavenou homogenizační linku jako ekonomicky nevyužitelnou technologii.

OKK Koksovny naopak zdůrazňovaly, že pořídily širší soubor majetku za více než 360 milionů korun a byly připraveny jej za obdobných podmínek převést na stát. Podle jejich argumentace nabídka DIAMO nepokrývala celý majetkový celek ani všechny související zájmy.

Jednání skončila bez dohody. Obě strany přitom pracovaly s odlišným vymezením majetku, který měl být předmětem obchodu.

Spor má ovšem i další rovinu. Jakou skutečnou ekonomickou hodnotu mají pozemky, které jsou zatíženy ekologickými riziky a jejichž další využití je zásadně omezeno? A jakou hodnotu získávají ve chvíli, kdy jsou pro stát prakticky nezbytné k realizaci veřejně prospěšného opatření? To jsou dvě různé otázky. A právě jejich směšování může komplikovat hledání dohody.

Po neúspěšných jednáních začal stát připravovat alternativní postup. Dne 23. září 2026 schválilo zastupitelstvo Ostravy změnu územního plánu, která otevřela cestu k případnému vyvlastnění pozemků potřebných pro sanaci heřmanické haldy.

Neznamená to, že by soukromý vlastník o svůj majetek automaticky přišel. Vyvlastnění je krajní právní nástroj, jehož využití je vázáno na splnění zákonných podmínek, prokázání veřejného zájmu, nezbytnosti zásahu a poskytnutí náhrady. Pro DIAMO však změna představuje možnost, jak potřebné pozemky získat, pokud nebude dohoda se soukromým vlastníkem dosažitelná.

Současně to také otevírá další otázky. Jak dlouho může případné vyvlastňovací řízení trvat? Jak bude stanovena náhrada? A může se celý proces stát předmětem dalších soudních sporů? Změna územního plánu je významným krokem. Není však dokončenou sanací ani vyřešením všech majetkových vztahů.

Při pohledu na více než dvacetiletou historii haldy se nabízí jednoduchý závěr: stát měl všechny potřebné pozemky získat už při převzetí odvalu a dnešní problémy by nevznikly. Taková úvaha má svou logiku, ale nelze ji bez dalšího vydávat za prokázané pochybení.

Aby bylo možné určit konkrétní odpovědnost, bylo by třeba znát tehdejší převodní smlouvy, rozsah převzatých závazků, existující věcná práva i možnosti státu při restrukturalizaci a privatizaci OKD. Zásadní je rovněž informace, jaké sanační postupy byly na počátku století předpokládány a zda bylo tehdy možné předvídat, které pozemky budou pro jejich provedení nezbytné. Tyto informace nemáme. Jisté je, že rozdělené vlastnictví není pouze historickou zajímavostí. Má přímý dopad na současný postup prací.

Sanace vyžaduje přístup na konkrétní pozemky, souhlas s technickými zásahy, vypořádání majetkových práv a také dohodu o odpovědnosti za případné škody či další náklady. Když tyto podmínky nejsou splněny, technicky připravený projekt může zůstat pouze projektem.

Příběh heřmanické haldy v obecné rovině ukazuje jednu podstatnou slabinu řešení starých ekologických zátěží. Převzít odpovědnost za sanaci neznamená automaticky získat možnost o celém dotčeném území rozhodovat. A samotné vlastnictví pozemků zase neznamená převzetí veškeré odpovědnosti za ekologický problém, který na nich vznikl.

Tyto dvě skutečnosti se na heřmanické haldě dlouhodobě střetávají. Stát má veřejný zájem na odstranění rizik. Soukromí vlastníci mají zákonné právo chránit svůj majetek. Ani jedno nelze jednoduše ignorovat.

Po letech jednání, změn vlastníků a soudních sporů ale zůstává otázka, kolik času, peněz a komplikací by bylo možné ušetřit, kdyby byly podmínky sanace a potřebná majetková práva vyřešeny už při prvních převodech.

Heřmanická halda dnes možná nepotřebuje další velkou koncepci. Potřebuje, aby bylo možné tu zvolenou skutečně provést.

Sledujte sérii DO TEČKY! s podtitulem Halda plná otazníků.

První díl

Druhý díl

Třetí díl

Čtvrtý díl

Pátý díl

Sedmý díl budeme publikovat ve čtvrtek 15. října.