Kde se vzaly kaly v nádrži, která měla být prázdná?

Povinný monitoring podzemních vod u bývalé kalové nádrže K1 skončil v roce 2012 na základě sdělení státního podniku DIAMO, že tato nádrž byla zcela vytěžena. Průzkum z roku 2022 však odhadl její zbývající obsah na přibližně 96 tisíc metrů krychlových. Kaly jsou kontaminované, nelze ale automaticky tvrdit, že celý objem představuje nebezpečný odpad a musí být odstraněn.

V provozu byla od roku 1970 do července 1997. Jemnozrnná flotační hlušina a uhelné kaly v ní zachycovaly organické znečištění z koksárenských vod. Uhelné částice fungovaly jako sorbent: kontaminanty se na ně vázaly a zůstávaly v materiálu uloženém v nádrži. Ukončením provozu ale nezmizela potřeba řešit její obsah. Už analýzy z konce devadesátých let identifikovaly řadu znečišťujících látek a doporučovaly specifický režim nakládání.

Lokalitu v letech 2001–2002 převzalo DIAMO. Následně rozebralo část hrází a do severní části ukládalo přepracovanou hlušinu. Zatímco obsah sousední nádrže K2 byl odtěžen, u K1 k úplnému odstranění kalů nedošlo. Právě rozpor mezi skutečným stavem a pozdějším oznámením o dokončené odtěžbě je jedním z ústředních bodů celého případu.

V roce 2004 krajský úřad povolil odstranění vodního díla čistírny odpadních vod. Součástí podmínek byl také monitoring vod a technická likvidace měla skončit do konce roku 2012.

Těžba kalů přitom nebyla záležitostí DIAMO. Povolení k jejich těžbě z K1 získala společnost OKD Doprava, a to do konce roku 2005. Ve stejném roce také deklarovala, že kaly vlastní. Zpráva z roku 2006 nicméně nádrž stále popisovala jako nevytěženou a zaplavenou.

V letech 2011–2012 DIAMO oznámilo úplné odtěžení a požádalo o ukončení monitoringu podzemních vod. Krajský úřad žádosti vyhověl. Vycházel přitom z informace, že kaly byly odstraněny a zůstala prázdná nádrž.

Pozdější prověřování tento předpoklad zpochybnilo. DIAMO nemělo dokumentaci, která by úplnou odtěžbu prokazovala, a nedoložil ji ani právní nástupce někdejší OKD Dopravy. Vedle starší zprávy o nevytěžené nádrži se objevily také výsledky průzkumů potvrzující rozsáhlé zbytky kalů.

V roce 2024 bylo rozhodnutí o ukončení monitoringu zrušeno a byl tak i obnoven původní právní stav včetně monitorovací povinnosti. Zrušení potvrdilo také Ministerstvo zemědělství.

Chemické znečištění kalů je doloženo. Rozbory identifikovaly mimo jiné polycyklické aromatické uhlovodíky, ropné uhlovodíky, benzen či arsen. Z toho však ještě nelze vyvodit, že všech přibližně 96 tisíc metrů krychlových materiálu má stejné vlastnosti nebo musí podléhat stejnému způsobu nakládání.

Rozdíly ukazují i výsledky zkoušek. Mokrý kal odebraný ze dna nádrže vykázal v roce 2020 nebezpečnou vlastnost HP14, tedy ekotoxicitu. Vysušený materiál na hrázi stejnou vlastnost nevykázal. Nové směsné vzorky z roku 2024 nepotvrdily zkoumané nebezpečné vlastnosti HP14 ani HP15, současně však překračovaly limity pro další využití materiálu na povrchu terénu.

Ani jeden z těchto výsledků není univerzálním verdiktem nad celou nádrží. Nález nebezpečné vlastnosti v konkrétním vzorku sám o sobě nedokládá nebezpečnost veškerého obsahu. Její nepotvrzení v dalších vzorcích zase neznamená, že je materiál nezávadný a lze jej bez omezení použít jinde.

Podstatný je proto rozsah a rozmístění kontaminace, vlastnosti jednotlivých částí nádrže i rizika případného zásahu. Odborný posudek z roku 2022 doporučil odtěžit přibližně 2 700 metrů krychlových nejvíce kontaminovaných kalů, nikoli automaticky celý zbývající objem.

Další nejasnost se týká nakládání s materiálem po údajném dokončení odtěžby. V letech 2017–2020 DIAMO rozebíralo hráze a část materiálu předávalo Ostravské těžební k dalšímu zpracování. V dokladech se sice objevují určité množstevní rozpory, nicméně nikdo neprokázal, že kaly z bývalé K1 byly použity v hlavní homogenizační lince nebo při výstavbě dálnice D48.

Majetková stránka případu zůstává neuzavřená. OKD Doprava v roce 2005 deklarovala vlastnictví kalů a měla povolení k jejich těžbě. Skutečné provedení úplné odtěžby ale doloženo nebylo a dostupné podklady jednoznačně neurčují ani současného vlastníka zbývajícího materiálu.

DIAMO naproti tomu převzalo lokalitu, zajišťovalo technickou likvidaci, manipulovalo s hrázemi a kaly a mělo plnit stanovené monitorovací povinnosti. Nese tedy přímou odpovědnost za své provozní kroky, evidenci a informace poskytované úřadům. To však samo o sobě nenahrazuje rozhodnutí o vlastnictví kalů ani o tom, kdo má financovat jejich případné odstranění.

Ani změna vlastníků okolních pozemků tyto otázky automaticky neřeší. OKK Koksovny od roku 2025 získaly velkou část soukromých pozemků a technologií v okolí K1. Z vlastnictví pozemků ovšem nelze bez dalšího dovozovat vlastnictví samotných kalů nebo konkrétní sanační povinnost.

Vedle majetkových vztahů zůstává otevřena také definitivní právní klasifikace materiálu: zda jde o těžební odpad, nebo o jiný průmyslový odpad. Tuto otázku je přitom třeba odlišovat od hodnocení jeho nebezpečných vlastností. Původ odpadu a jeho nebezpečnost nejsou totéž.

Dosavadní koncepce státu se u K1 soustředí především na ochranu před postupující termickou aktivitou pomocí oddělovacích stěn. Smyslem je zabránit tomu, aby se teplo z okolní hlušiny přibližovalo ke kontaminovanému materiálu.

Také zde je důležité rozlišovat mezi potvrzeným stavem a možným rizikem. Termická aktivita byla prokázána v okolních hlušinových hrázích, nikoli v samotném kalovém poli. Rizikem je její přibližování k nádrži, hoření obsahu bývalé K1 ani hrází však zjištěno a doloženo není.

Ochranné opatření však neodpovídá na otázku, co se zbývajícími kaly. Dostupné podklady připouštějí odstranění nejvíce kontaminované části a ponechání zbytku na místě za odpovídajících podmínek. Volba konkrétního postupu musí vycházet z odborného posouzení stavu a navrhovaného řešení.

Sledujte sérii DO TEČKY! s podtitulem Halda plná otazníků.

První díl

Druhý díl

Čtvrtý díl budeme publikovat ve středu 7. října.