Jak dopadne obchodní boj „hegemonů“ Trendyol a Temu?
6. 8. 2024 09:00Obchodní a marketingové strategie aktuálně dvou zřejmě největších e-commerce platforem Temu a Trendyol, které dobývají Evropu nabízí velmi zajímavý pohled,...
Prezident republiky nedávno kritizoval Ústavní soud za nečinnost. Možná měl pravdu. Nicméně máme-li za nečinnost kritizovat Ústavní soud, pak jakou rétoriku zvolit vůči ostatním centrálním úřadům a institucím? Nabízí se mnoho srovnání, dovolím si jedno – pohled na dva vrcholné brněnské úřady. Rozpočet Ústavního soudu za rok 2018 přiznává výdaje ve výši něco málo přes 257 milionů. Podobné výdaje, zhruba o dvacet milionů nižší, přiznává za rok 2018 také Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Brněnský soud má systemizováno 127 zaměstnanců, antimonopolní úřad 234. Na první pohled je tedy ÚOHS významně úspornější a měl by být chválen. Chyba lávky. Zatímco soud v roce 2018 vydal 4 395 rozhodnutí, antimonopolní úřad 716.
Vím, poměřuji nepoměřitelné. Ale je prostě nezpochybnitelný fakt, že jeden zaměstnanec antimonopolního úřadu zvládne za rok zhruba tři případy, zatímco jeden zaměstnanec Ústavního soudu desetkrát více. Nebo jinak, jedno rozhodnutí Ústavního soudu stojí stát, tedy nás všechny, necelých devětapadesát tisíc, zatímco jedno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže vyjde na neuvěřitelných více než tři sta třicet tisíc. Ať tak, či onak, přijde mi to velmi nestravitelné.