Jak duševně zvládnout období nejistoty?

Ať už je krize způsobena virem, neštěstím, politikou, nebo čímkoli jiným, pro manažery je to jedno z nejnáročnějších období. Musíme rozhodovat, musíme hledat cesty, musíme přicházet s nápady. Musíme být připraveni na dlouhou řadu neúspěchů i na to, že od nás lidé očekávají podporu a informace, které často sami nemáme nebo je teprve pracně zjišťujeme V této situaci může selhat kdokoli, a dříve či později selže každý. Přesto můžeme pro zlepšení své odolnosti udělat mnohé. Ty nejlepší rady přitom nestojí peníze, nevyžadují mnoho úsilí a zvládne je doslova každý. Níže si popíšeme několik praktických a osvědčených tipů, co dělat, abychom zvýšili svou odolnost  v krizovém období a byli nejen schopni ho zvládnout, ale také udržet pozitivní a konstruktivní komunikaci s našimi partnery a zaměstnanci.

Krize vyžaduje nahodilé fungování, ale i v krizi je možné udržet minimální rutinu a pravidelnost. Naší psychice prospívá, pokud máme opakující se systém. Pokud není možné jej zavést, pak můžeme pracovat alespoň s takzvanými záchytnými body. Minimem je to, že jednou denně projdeme všechny úkoly, které nás čekají, rozdělíme je dle priorit a následně jednou denně zhodnotíme, co vše jsme splnili a co ne. Dalším záchytným bodem může být pravidelný aktivní odpočinek – nevadí že na něj máme jen krátkou dobu, právě pravidelnost je totiž podstatná. Pro udržení přehledu o systému velmi pomáhá mít papírové plánování, nebo alespoň poznámkový blok, ve kterém udržujeme vždy aktuální přehled o všech svých činnostech a úkolech. Je to důležité i tehdy, pokud máme vše v hlavě, protože takto si dokazujeme že vše podstatné máme také pod kontrolou.

Často opomíjená, ale důležitá věc. I když nemáme mnoho nových informací, měli bychom s podřízenými pravidelně mluvit a říkat, co děláme pro vyřešení krize, zajímat se o to, co dělají oni. Není podstatné a často ani žádoucí, aby měli velmi mnoho informací. Neměli bychom jim je přehnaně často opakovat a stejně tak není nutné s nimi mluvit neustále, to nejdůležitější je přiměřená pravidelnost. Jednou týdně, u malých firem i častěji. Nejenže touto cestou potvrdíte svou roli autority a podpoříte sebe jako šéfa, ale odlišné pohledy od lidí na odlišných pozicích výrazně pomáhají nedostat se do cyklu, kdy aplikujete stále stejné postupy řešení na nové problémy a tím snižujete svou efektivitu v roli řešitele.

Cílem je zvládnout krizi a vyjít z ní silnější, proto vedle dlouhodobých cílů velmi pomáhá mít i ty střednědobé. Nastavte si vlastní cíle dosažitelné v rozsahu měsíců a jdoucí po sobě, a určete si, jak se odměníte za jejich splnění. Ne všechny cíle se povede splnit, ale je dobře, když alespoň některé ano a když následně přijde odměna. Pro udržení vlastní motivace je pak lepší, když si takových odměn umíme dát více za sebou a menších, než jednu velikou.

Krizové období je zvláštní tím, že i když se snažíme zachovat kontinuitu fungování a udržení svého podnikání, prakticky se jedná o nejlepší čas k hledání nových cest, změn, inovací a jiných řešení. Problém je přesvědčit se o tom, že změnu skutečně potřebujeme a že je správně, abychom dělali věci jinak. Pokud nám to nejde, můžeme použít pomůcku: u problémů, které řešíme si zapsat, nebo lépe nakreslit doposud využité postupy a pak hledat nové. Vizualizace nám, stejně jako při plánování, pomáhá nejen řešit problémy, ale také orientovat se v tom, že máme systém. Změny by neměly být za každou cenu, ale jsou fajn.

Každý má v pomyslné skříni své nedodělky, nedokončené projekty, zapomenuté úkoly a nezvládnutá předsevzetí. Krize, přestože a právě proto, že pro nás znamená mnoho nových úkolů, je ideálním prostorem k vyčištění těchto nedodělků. Naší psychice pomůže, pokud si vypracujeme jejich seznam a s každým se rozhodneme naložit tak, že se jeho stav změní. Některé se můžeme rozhodnout provést právě nyní (třeba zapracovat na svém zdraví), další pak definitivně opustit (nepotřebuji novou jachtu), a další specifikovat jako nové střednědobé cíle (změnit organizaci času a úkolů). Nedořešené věci, které v nedořešeném stavu krizi přežijí, pak obvykle zůstanou nedořešenými už navěky.

Nespat je étosem zaměstnaného manažera, ale pokud chceme, aby náš mozek pracoval optimálně a stresová odolnost nedegradovala, spát a odpočívat musíme. I zde platí, že pravidelnost je více než množství a pokud jde o odpočinek, doporučujeme aktivní a takový, který nijak nesouvisí s naší prací. Měli bychom se mu věnovat ideálně třikrát až čtyřikrát týdně, v pravidelných intervalech a nenechat se odradit či vyrušit.

Americká představa optimistického pozitivního přístupu, kdy se usmíváme na celý svět i když ten jde do záhuby, nefunguje. Pozitivní přístup za každou cenu je přežitek, přesněji nepochopení. Pokud chcete být v optimální duševní kondici, doporučujeme, abyste se ke každé jedné věci, kterou uděláte, stavěli jako ke kroku na cestě k řešení problému. Kroky jsou uspořádány, jdou za sebou, dávají smysl. Aktivně pracujeme na jejich řešení. Přesvědčení, že všechno vždy dobře dopadne vede k lenosti a ta zase k neúspěchu, ale přiměřená míra jistoty ve výsledku nám usnadňuje cestu.