Jaké jsou personální trendy roku?

Lidé (stále) nebudou 

Personální nedostatek trvá a lze předpokládat, že bude trvat i nadále. Nejsou především kvalifikovaní lidé a to nejen proto, že po jejich práci je velká poptávka a dodávka zahraničních zaměstnanců je omezená, ale také proto, že firmy vyčerpávají nástroje pro jejich získání.

Docházejí peníze

Média plní rostoucí inflace a zvyšování spotřebitelských cen. Tento problém má ale dvě strany a tou druhou je zvyšování mezd. Ano, řada firem se nechala slyšet, že bude zvyšovat platy svých zaměstnanců, ale problém je v tom, že zdroje už nyní začínají být omezené a podle našeho soudu je pouze otázkou času, kdy dojde na výraznější redukci personálních nákladů. Ta se přitom nemusí zdaleka týkat jen incentiv pro nové zaměstnance, ale také dříve slíbených, nebo již zavedených benefitů.

Blbá nálada

Pandemie se na lidech podepsala. Zatímco na jejím začátku nebyl problém získat ochotu spolupracovat, nyní se opatření prosazují stále hůře a pokud pandemie brzy neskončí, bude stále obtížnější motivovat zaměstnance ke spolupráci. Protože vnímanou „zodpovědnost“ za opatření a omezení má u lidí dílem vláda, dílem management, znamenají striktní omezení, testování, očkování, omezení pohybu a spolupráce a další nepříjemné nutnosti také snižování jeho autority, popularity a váhy. Očekáváme tedy, že vedení podniků nebude bojovat jen s pandemií, ale také s neochotou, naštvaností, letargií a otrávením svých vlastních zaměstnanců.

Výkon vs. compliance

Už před koronavirovou krizí jsme registrovali problém, který by se dal popsat tak, že od firem, zvláště těch, které jsou součástí nadnárodních organizací, se očekává výkon, ale současně také účast na  „sociálních“ projektech. Je jedno, zda se tomu říkalo „průmysl 4.0“, „diverzita“, „inovační management“ či prostě korporátní wellness, mnoho těchto zdánlivě společensky užitečných činností odčerpávalo energii, čas a peníze potřebné pro zajištění základních činností. Koronavirus mnoho těchto projektů pozastavil či oddálil, ale řada jiných zase vznikla, počínaje ne vždy logickou homeoffice a utopickými vizemi s novou normalitou v jejím „smart“ podání, zdaleka pak nekonče aktuálním tématem whistleblowingu. Nic proti těmto projektům s přidanou hodnotou, ale pro personalisty a management představují zátěž, a to na úkor primární činnosti. Otázka, jak se s nimi vyrovnat, bude tím náročnější, čím více se ekonomika přiblíží svému poklesu. Je tak možné, že manažery časem čeká nepříjemné rozhodování, čemu se doopravdy věnovat a za jakou cenu.

Světlo na konci tunelu

Každá krize jednou skončí a věřme, že ta pandemická je už z větší části za námi než před námi. Uvolnění opatření, možnost věnovat se více normálnímu životu, opuštění obav, které jsou pro lidi skutečný problém, to vše, až nastane, bude jednoznačně pozitivní. Firmy konec pandemie potřebují stejně jako jejich lidé nejen proto, aby mohly dále růst, ale rovněž připravit se na to, co přijde dál.