Rozum zvítězil, poslanci kvóty napodruhé odmítli

„Děkujeme poslankyním a poslancům za úspěšné složení reparátu a za poslání paskvilu zvaného potravinové kvóty do historie. Konkurenceschopnost se musí podporovat, nejde ji nařídit,“ uvedl Tomáš Prouza, prezident SOCR ČR, a dodal: „Přijetí potravinových kvót by mělo za následek zvýšení ceny, snížení výběru a pokles motivace tuzemských zemědělců zlepšovat svou kvalitu a konkurenceschopnost. Ve výsledku by se to obrátilo proti nim, protože lidé by si odmítli nechat vnutit předražené potraviny pochybné kvality. Místo nesplnitelných kvót se konečně můžeme soustředit na to, jak zvyšovat nabídku takových českých potravin, o které zákazníci stojí.“

SOCR ČR a jeho členové mají zájem o účinnou podporu tuzemského zemědělství a potravinářské výroby založenou na úctě k půdě i zvířatům, na inovacích, zvyšování efektivity a konkurenceschopnosti. O české potraviny je zájem, domácí spotřebitel je však náročný, očekává konkurenceschopnou kvalitu, rozsah výběru i cenu. Na tu je totiž obzvlášť citlivý, ačkoli je v řadě případů ochoten zaplatit i tzv. patriotickou přirážku neboli vyšší cenu za výrobek domácí produkce, zejména od malých zemědělců, jež si spojuje se zodpovědným chováním vůči přírodě. Jistě by bylo nanejvýš vhodné, aby například předseda Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny PČR Jaroslav Faltýnek, jenž za kvóty bojoval do poslední chvíle, využil zbývající měsíce funkčního období této sněmovny, aby nastartoval společnou debatu o změnách, kterými musí české zemědělství v dalších letech projít.

„Je škoda, že jsme ztratili více než rok možných reforem zemědělství ve prospěch zákazníků jen kvůli nenasytnosti některých českých agrobaronů, kteří se chtěli uměle zbavit konkurence, s níž si neumí poradit. Vyzývám proto všechny politické strany, aby se otázka konkurenceschopnosti českého zemědělství a potravinářství stala v dalším volebním období jedním z klíčových témat. Dotační politika musí být přenastavena tak, aby směřovala do nových technologií a zvyšování efektivity a podporovala především produkci potravin. Nemělo by se stávat, že bude pro zemědělce finančně výhodnější pěstovat řepku než potraviny. Měli bychom také hledat nástroje, jak snížit byrokracii a posílit zemědělskou infrastrukturu, od kapénkových závlah přes společné skladovací prostory až po moderní technologie ke zpracování zemědělských produktů a digitalizaci. Pokud se nám to povede, můžeme nejen výrazně změnit českou krajinu, ale také výrazně zvýšit objem produkce kvalitních českých potravin, o něž mají zákazníci zájem,“ zdůraznil Tomáš Prouza. Ten se některým faktorům, které významně ovlivňují české potravinářství a tuzemský trh s potravinami věnoval i v nedávném rozhovoru pro měsíčník Komora a portál KomoraPlus.

Jednotlivé obchodní řetězce s tuzemskými dodavateli intenzivně spolupracují a zastoupení českých produktů včetně lokálních a regionálních neustále stoupá. Obchodníci jsou si vědomi, že zákazníci mají o domácí potraviny zájem, takže se je snaží v maximálně možné míře nabízet. České potraviny jsou díky spolupráci s obchody velmi úspěšné i v zahraničí – jen loni se pod privátními značkami obchodů vyvezly tuzemské potraviny za více než 20 miliard Kč – a velmi často mířily na velmi konkurenční západoevropské trhy.