Rozpočet? Utrženi ze řetězu!

Mám-li komentovat návrh rozpočtu v situaci, v jaké byl sestavován, považuji deficit na rok 2021 ve výši 320 mld. Kč jako neakceptovatelný a jako skutečné „utržení financí ze řetězu“. Nejsem přesvědčena, že finance budou vynaloženy opravdu účelně, tedy především na prorůstová opatření, to je na podporu soukromých investic, zlepšení podnikatelského prostředí v ČR a k udržitelnosti veřejných financí. Vzhledem k nadcházejícím parlamentním volbám má navíc vláda motivaci schodek v roce 2020 nadhodnocovat, protože ho použije jako základnu, kterou jen patřičně oindexuje, aby získala východisko pro příští rok. Udělá si tak „polštář“ pro sledování svých politických cílů v roce 2021. Reálně proto hrozí, že rozpočet bude na českou ekonomiku působit procyklicky. Konkrétně zmíním jen některé aspekty návrhu, nad kterými je třeba se pozastavit.

I kvůli navrhovanému jednorázovému příspěvku pro důchodce v letošním roce bude dosaženo nejvyšší hodnoty deficitu důchodového účtu v historii ČR (62,7 mld. Kč). V letech 2018 a 2019 byl přitom tento účet v přebytku! Kvůli vyplacení jednorázového příspěvku již v roce 2019 dojde navíc ke zvýšení základny pro valorizaci důchodů od 1. 1. 2021 a průměrný starobní důchodu tak vzroste o 839 Kč (5,8 %). Ze strany vlády se jedná o rezignaci na opatření směřující k dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí.

Podíl státního dluhu na HDP se zvýší z 38,4 % v roce 2020 na 41,6 % v roce 2021. V loňském roce přitom tato hodnota činila 28,5 %! Dynamika nárůstu podílu dluhu na HDP je varovná a jedná se o velmi negativní signál, který česká ekonomika vysílá nejen potenciálním investorům, ale i drobným podnikatelům a spotřebitelům, že je možné zkusit neobezřetně žít nad vlastní možnosti.

 V roce 2021 má dojít ke zvýšení objemu prostředků na platy pedagogických pracovníků v regionálním školství o 9 % a k růstu celkových výdajů na platy ve veřejné sféře o 5,7 % (o 12,8 mld. Kč). Průměrný plat ve veřejném sektoru tak meziročně vzroste o 4,8 % (o 1819 Kč). Jsem přesvědčena, že zaměstnanci veřejného sektoru by stejně jako podnikatelé a jejich zaměstnanci měli „dýchat s českou ekonomikou“. Nevidím důvod, proč by neměla být společnost v tomto směru solidární. Není třeba rozevírat nůžky mezi již dnes vyššími platy ve veřejném sektoru a nižšími mzdami v soukromé sféře. Programové prohlášení vlády, na které se MF odkazuje, nemohlo předjímat vývoj v roce 2020 a tzv. lockdown. Je zde tedy legitimní prostor pro to, aby mohlo být od cílů Prohlášení ustoupeno.

Obecná kritika růstu výdajů a schodku ale neznamená, že návrh neobsahuje položky, které by bylo rozumné výrazně zvýšit. Ve státním rozpočtu na rok 2021 jsou na oblast podpory VVI zahrnuty výdaje v celkovém objemu 47,7 mld. Kč, což představuje meziroční růst jen o 0,9 mld. Kč (1,9 %). Podíl těchto výdajů na HDP pro rok 2021 dosahuje 0,8 %, tedy ani ne 1 % HDP. A je to „pouhých“ 15 % plánovaného schodku!

Kdyby byla podstatnější část schodku určena na financování výzkumu, vývoje a inovací, tedy klíčových aktivit pro rychle se měnící digitalizovaný svět, na vnější i vnitřní bezpečnost naší otevřené ekonomiky, a nikoliv na neefektivní růst osobní spotřeby lidí závislých na státu, dal by se rozpočet z dlouhodobé perspektivy pochopit.

Závěrem lze shrnout, že je návrh rozpočtu v rozporu s Národním programem reforem i vládní strategií Country for the Future a obecně s ambicí na zvýšení konkurenceschopnosti naší země. Hrozí tak, že změny, které nás v poměrně krátké době nevyhnutelně čekají, zastihnou českou ekonomiku zcela nepřipravenou.