Nábytkářům chybí zákon o kurzarbeitu německého typu

Sdělovací prostředky informují o problémech v městských hromadných dopravách i v jiných dopravních sítích způsobených značným počtem pracovníků nakažených omikronem nebo nucených zůstat v izolaci či karanténě. Takovéto případy se ovšem vyskytují i v různých průmyslových podnicích. Pokud nemohou do práce nastoupit klíčoví zaměstnanci, firma se rázem ocitá v nezáviděníhodné situaci. Odběratelé tlačí na termíny, vázne distribuce i plynulé dodávky potřebného materiálu pro výrobu. Výrobní firmy se tak ocitají v ohrožení sankcemi a samotní manažeři mají jen velmi málo možností, jak situaci řešit.

A právě v takových situacích by bylo v mnohých případech vhodné použít kurzarbait. Ovšem kurzarbeit v takové podobě, jak jej známe v německy mluvících zemí, kde také dlouhá léta úspěšně funguje. Tak, jak je zákon o kurzarbeitu postaven v návrhu v České republice bude velmi těžko použitelný. Jedním z hlavních problémů české cesty je cílenost podpory. V německy mluvících zemích to jsou i jednotlivé firmy, které mohou podporu čerpat. V českém návrhu se počítá s čerpáním pro celá odvětví. Tedy, že politici rozhodnou o čerpání a čerpá se ze státního rozpočtu. A to je jednoznačně špatně.

Klíčové pro správně fungující kurzarbeit jsou jasná a předem daná nastavení parametrů pro čerpání. Na základě těchto parametrů se potom v německy mluvících zemích kurzarbeit aktivuje. Kurzarbeit v německy mluvících zemích tedy může čerpat třeba i jen jedna firma a spuštění kurzarbeitu není politické rozhodnutí.