Závislost na oceli: Evropa zaostává a Čína zatím stále vede

Silná průmyslová základna má zásadní význam pro hospodářský růst Evropy, zachování udržitelných pracovních míst a konkurenceschopnost na světových trzích. Silné ocelářství tvoří základ mnoha průmyslových hodnotových řetězců, například v automobilovém průmyslu.

Roční obrat ocelářského odvětví v EU činí 166 miliard EUR, vytváří 1,3 % HDP EU a poskytuje 328 000 přímých pracovních míst a ještě větší počet nepřímých a závislých pracovních míst. Evropské ocelářství se vyznačuje moderními, energeticky a CO₂ účinnými závody, které vyrábějí výrobky s vysokou přidanou hodnotou. A výrobky pro světový trh založené zejména na vynikající síti pro výzkum a vývoj. Evropská unie ročně vyprodukuje v průměru 170 milionů tun surové oceli. Po Číně je však stále až druhým největším výrobcem oceli na světě.

„Jak víme, výroba oceli není úplně eco-friendly. A to má samozřejmě velký vliv na její cenu. Pokud máte produkovat ocel v zemi, kde se ekologie natolik hlídá, je těžké produkci škálovat. Například Čína je v tomto však opakem,“ říká Patrik Duda, CEO společnosti Atreon.

Navzdory silnému potenciálu ocelářského průmyslu EU se jeho konkurenční postavení na světovém trhu v posledních letech zhoršilo. Nedávné hospodářské zpomalení v rozvíjejících se ekonomikách mělo od roku 2014 negativní dopad na celosvětovou poptávku po oceli. Zároveň se však výrazně zvýšila volná výrobní kapacita v některých třetích zemích. Nadměrná výroba oceli vedla k dramatickému nárůstu vývozu, destabilizaci světových trhů s ocelí a poklesu cen oceli na celém světě. Tržní ceny některých ocelářských výrobků se v důsledku prudkého nárůstu objemu propadly až o 40 %. Některé třetí země reagovaly zavedením obchodních omezení a jiných forem obchodních překážek. Nadměrná kapacita navíc vyvolala bezprecedentní vlnu nekalých obchodních praktik, které narušují rovné podmínky v celosvětovém měřítku. Tyto obchodní praktiky přenášejí břemeno globální nadbytečné kapacity neúměrně na evropské výrobce a jejich zaměstnance.

„Přijde mi zajímavé, že ve světě je trend oceláren spíše na poklesu. Jinými slovy, některé ocelárny kvůli špatné ekonomice nebo ekologii končí. A nových jich příliš nevzniká. Ocel je nezbytný materiál pro moderní svět. Přitom výrobců je čím dál méně. To vytváří spousty otázek, co bude s ocelí za pár desítek let. Dalším zajímavým tématem je, že naopak v Číně je ocelárenský průmysl na obrovském vzestupu oproti všem. A vytváří si tak ohromně silnou pozici ve světě,“ říká Patrik Duda

Od roku 2007 se produkce oceli v Číně zdvojnásobila a v Evropské unii produkce o pár desítek procent naopak klesla. Není výjimkou, že si Čína získává v některých částech průmyslu svoji dominanci. A stejně tak je to i ve výrobě oceli. Aktuálně Čína vyprodukuje více než 50 % celé světové oceli, což je obrovská dominance. V roce 2022 Čína vyprodukovala cca 980 000 tun oceli. Propast mezi Čínou a ostatními zeměmi je opravdu velká. Obecně jde vidět, že v Evropě nové ocelárny příliš nevznikají. Pokud dochází k nějakým transakcím, tak jsou to spíše velké holdingy kupující už fungující ocelárny, které například renovují. Zatímco v Číně se staví ocelárny nové. Rozhodně zde tedy do budoucna hrozí závislost na oceli ze zahraničí. Tento trend je jednoznačný. Na druhou stranu toto částečně řeší antidumpingová cla na některou ocel z Číny.

„Zajímavostí je, že běžná konstrukční ocel z Číny není v České republice příliš oblíbená. A takřka se s ní nesetkáte. Výhodou je, že v České republice máme vlastní ocelárny, a mnoho dalších v blízkém okolí; Maďarsko, Slovensko atd. Jak to bude vypadat dále je však otázkou,“ říká Patrik Duda.

Stinnou stránkou ocelové dominance Číny je síla případného pádu. Od roku 2022 se Čína potýká s krizí na trhu s ocelí. Což je způsobené primárně krizí s nemovitostmi a přesycením trhu ocelí. Jenom před několika měsíci oznámilo 6 velkých společnosti vyrábějící ocel bankrot a mnoho dalších výrazně omezuje produkci. Jak dopadne jejich dominance do budoucna je tedy s otazníkem.